Mé selhání //

Řekla jsem o výhledu: „Jen nějaké stromy.“

~ Jane Hirshfieldová, přel. Šimon Grimmich

Hilde Dominová – Táhnoucí krajina

Je třeba umět odejít
a přece být jako strom:
jako by kořen zůstal v zemi,
jako by se krajina pohybovala a my pevně stáli.
Je třeba zadržet dech,
dokud neutichne vítr
a nezačne kolem nás kroužit cizí vzduch,
dokud hra světla a stínů,
zeleni a modři,
neodhalí staré vzory
a my budeme doma,
ať je to kdekoli,
a budeme se moci posadit a opřít,
jako by to bylo o hrob
naší matky.

~ Hilde Dominová, z knihy Jen růže jako opora, přel. Šimon Grimmich

Jane Hirshfieldová – Strom

32. Macuo Bašó – Chrámový zvon

Wisława Szymborská – Nepozornost

(překlad básně Vlasta Dvořáčková)

Hafíz – Ticho

29. Rilke – Ty věci, podstatu jejichž života chceš vyjádřit, se tě nejprve ptají...

Rúmí – Neodvracej pohled, dál se dívej na obvázané místo, právě tam do tebe vstupuje světlo.

Mary Oliverová – Nemiluj svůj život příliš

Rúmí – Nech se tiše vést