Nayyirah Waheed – A řekla jsem svému tělu, chci být tvým přítelem

Wisława Szymborská – V ohromné spoustě, z knihy Okamžik. Dvojtečka. Tady, přel. Vlasta Dvořáčková

Ko un – „Upustil jsem veslo“ //

Vesluji

pustil jsem veslo

Až tehdy jsem se rozhlédl

po široké vodní hladině

~ z knihy Květy Okamžiku, přel. M. Löwensteinová

Mé selhání //

Řekla jsem o výhledu: „Jen nějaké stromy.“

~ Jane Hirshfieldová, přel. Šimon Grimmich

Hilde Dominová – Táhnoucí krajina

Je třeba umět odejít
a přece být jako strom:
jako by kořen zůstal v zemi,
jako by se krajina pohybovala a my pevně stáli.
Je třeba zadržet dech,
dokud neutichne vítr
a nezačne kolem nás kroužit cizí vzduch,
dokud hra světla a stínů,
zeleni a modři,
neodhalí staré vzory
a my budeme doma,
ať je to kdekoli,
a budeme se moci posadit a opřít,
jako by to bylo o hrob
naší matky.

~ Hilde Dominová, z knihy Jen růže jako opora, přel. Šimon Grimmich