Východní blok využíval sofistikované obchodní praktiky, aby zakryl masivní nelegální transfer vyspělých západních technologií. Proti komunistům však hrála jejich vlastní praxe. Primárně totiž upřednostňovali produkci úzkoprofilové vojenské mikroelektroniky, která zlepšovala schopnosti zbraní, vůči širokému rozvoji nevojenských aplikací, čímž dál prohlubovali průmyslové zaostávání.

Mezi klíčové úkoly poválečného zdravotnictví patřilo mimo jiné zabezpečení dostatku léčiv a jejich výroby. Proto už od roku 1945 vznikal důležitý projekt výroby v té době nejmodernějšího léčiva – penicilinu.

Řada vysokoškolsky vzdělaných lidí a odborníků po únoru 1948 emigrovala. Další tisícovky techniků, projektantů, konstruktérů s nejrůznějším stupněm vzdělání a zaměření byly mnoho let poté vězněny v komunistických žalářích. Tuto “levnou” kapacitu využilo politbyro Ústředního výboru KSČ a v roce 1957 zřídilo pod Ministerstvem vnitra pět technických ústavů, které zevnitř vězeňského systému sloužily jako subdodavatelé státních projektových ústavů, národních podniků nebo vědecko–výzkumných institucí.

Srpnovou invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa odsoudila významná část příslušníků komunistické rozvědky, největší odpor vzbudila na vědecko-technickém úseku. S tímto útvarem, s nejvyšším podílem komunistů s vysokoškolským vzděláním, si vedení služby dlouho nevědělo rady. Invaze způsobila v rozvědce úpadek a rozvrat.

Československo, stejně jako zbytek východního bloku, se postupem času dostávalo v oblasti výzkumu a vývoje do stále větší ztráty v porovnání se Západem. V chemickém průmyslu to znamenalo mimo jiné narůstající závislost na nákupu know-how z kapitalistických zemí, což bylo velmi drahé. Existoval proto silný zájem tuto závislost snížit, k čemuž měla přispět i čs. vědeckotechnická rozvědka (VTR). Té se v 60. letech podařilo navázat spolupráci s agentem nizozemské národnosti, který díky svému postavení pro komunisty představoval doslova poklad. Jím dodávané informace šetřily dýchavičné socialistické ekonomice čas i prostředky. 

Československý letecký průmysl byl krátce po skončení druhé světové války znárodněn a po únoru 1948 se stal chloubou totalitního komunistického režimu. Samozřejmě v této strategické oblasti měli rozhodující slovo Sověti. Se vznikem Varšavské smlouvy v květnu 1955 svou činnost zahájil i odbor vědecko-technické rozvědky I. správy MV (VTR). Monopolním dodavatelem bojových letounů armád Varšavské smlouvy se stal Sovětský svaz a československý průmysl, kromě licenční výroby Migů, patřil mezi hlavní dodavatele letounů určených pro výcvik. Tradice, zázemí a odborná základna sice sehrála významnou roli, ale hlavním dodavatelem nových myšlenek a technologií se staly krádeže vynálezů ve svobodném světě.

V dobách studené války se ze Západu nesmělo vyvážet strategické zboží do komunistických zemí východní Evropy. Kontrola exportu sloužila na jedné straně jako nástroj zadržování a obrany svobodného světa vůči hrozbám a ambicím autoritářských režimů a na druhé straně byla systematicky porušována. Pro Západ měla zásadní význam k udržení kvalitativní převahy v oblasti vojenských technologií nad kvantitativní převahou Sovětského svazu. Jak si potřebnou technologii obstarávalo komunistické Československo, o tom pojednává další díl seriálu Zloději vědeckých tajemství.

Na postupimské konferenci v červenci 1945 se Stalin od prezidenta Trumana oficiálně dozvěděl o nové atomové zbrani. Moskva si obratem uvědomila strategický náskok USA v oblasti vojenského a mírového využití atomové energie a příbuzných oborů a zintenzivnila vlastní zpravodajské operace. Do "atomové" hry se zapletlo i Československo - vědec Kurt Sitte měl být jeho vstupenkou k izraelskému programu. Místo toho skončil ve vězení. Tohle je jeho příběh.

Americký zákon o kontrole vývozu z roku 1949 umožnil ve zcela bezprecedentním rozsahu kontrolovat export do komunistických zemí. Vláda USA vytvářela seznamy a zboží v nich uvedené bylo zakázáno vyvážet, případně bylo nutné získat licenci. Rozsah obcházení embarga, tajných akvizic produktů, plánů, vzorců, vzorků a dokumentů nabyl do pádu komunismu takového rozsahu, že se centrálně plánované komunistické ekonomiky staly doslova závislé na technologiích svobodného světa.