Monofágové = potravní specialisté, živí se jedním druhem potravy. Tato strategie má výhodu, živočich  nemusí nic dlouho shánět, ale je zranitelná, zvláště pak v labilních  ekosystémech nebo v naší technokratické společnosti.

15 PANDY

Pandy na Wikipedii

16 KOALA

Koala medvídkovitý na Wikipedii

 

 

 

Moji milí přátelé,

dnes vám posílám vyprávění o obraze Lindy Albrechtové-Ambrožové, který namalovala zcela sama.

Linda je prakticky nevidomá žena, která se svým zrakovým hendikepem pomáhá dalším lidem s těžkým poškozením zraku v plzeňském Tyfloservisu. Její obraz mě velmi zaujal, a proto jsem se snažil o to, abych  její dílo okomentoval co nejvěrněji. Dlouho jsem se díval na její dílo a pak mi to najednou naskočilo  a já se rozpovídal. Protože se jedná o žijícího autora, dal jsem jí svůj popis ke schválení s žádostí o umístění na Zvukové cesty. Svolení jsem dostal a tak se i vy můžete pokochat jejím obrazem.

Tímto příspěvkem chceme s Lindou říci, že i člověk s těžkým poškozením zraku může malovat či kreslit. Linda se tak řadí mezi nevidomé umělce, kteří tvoří.

10. Linda Albrechtová, MODRÉ ZÁTIŠÍ S VÍNEM

Zvuková pohlednice z vycházky Zvukových  cest v okolí Kostelce nad Labem ze dne 29. 5. 2019 s nevidomou Romanou L. . Rákosník zpěvný je druh pěvce, který se vyskytuje nejraději v mokrých a vlhkých  místech. Tato nahrávka pochází z lokality, kdy v pšeničném poli byl menší mokřad s rákosinami. Tak málo stačí k tomu, aby zde rákosník zpěvný žil. Ostatní druhy rákosníků žijí spíše u rybníků v hlubších  rákosinách. Vlhké louky, vlhká kopřiviště, mokré příkopy, to jsou biotopy, kde žije např. i cvrčilka zelená.

Rákosník zpěvný

TUČNÁK, Z PAVILONU ZOO PRAHA

Ze stránek ZOO Praha

Humboldtovi tučňáci

Tučňáci patří k ptákům skvěle přizpůsobeným k životu ve vodě. Jejich vzhled se za posledních 45 milionů let příliš nezměnil. Většina druhů dnes obývá chladnější vody jižních moří, neplatí to však pro všechny. Dalo by se říci, že tučňák Humboldtův patří k teplomilným druhům. Vyskytuje se sice na jižní polokouli, ale svým areálem zasahuje až k rovníku. Jinak se ovšem vzhledem ani způsobem života od svých příbuzných neliší. Má protáhlý tvar těla vhodný k plavání, veslovitá křídla a nohy, opatřené plovacími blánami, posunuté dozadu. Zatímco se na souši jen kolébá, ve vodě doslova létá rychlostí až 35 km/h. Hnací silou je při tom pohyb křídel, zatímco nohy slouží jako kormidlo. Ryby i další mořské živočichy včetně hlavonožců a korýšů chytá ostrým zobákem. Loví je pod hladinou, někdy v dost velké hloubce.

… více

 

Putování tučňáků: volání oceánu

TV Prima ZOOM

Příběh malého tučňáka, připravujícího se na svou první cestu k moři, nás zavádí do ledového království vzdálené Antarktidy. Tak jako každý tučňák, i náš hrdina naslouchá tajemnému volání, které ho vábí na dalekou pouť do neznáma… Nové pokračování úspěšného oscarového francouzského dokumentu (2017)

Epizody

Upoutávka

 

 

 

Upoutávka na Putování tučňáků: volání oceánu – TV Prima ZOOM každou sobotu

Povídání obsahuje návod jak se naučit ptačí hlasy a o hlasech a zpěvech  ptáků.

JAK SE NAUČIT PTAČÍ HLASY

 

Také aplikace pro Android Atlas ptáčkaře full na GooglePlay

Byť se v názvu aplikace objevuje výraz pro amatérského ornitologa, birdwatchera čili ptáčkaře, záznamy a komentáře vytvořili opravdoví odborníci, profesionálové čili ornitologové.

Ambicí aplikace je pomoci začínajícím či zcela touto vědou nepolíbeným rozpoznat druhy vyskytující se v jejich okolí. Přemýšlíte-li při procházce v bližším i vzdálenějším okolí svého domova, jaký ptáček to poskakuje kolem Vás, nebo který otrava Vás budí svou časně ranní jarní písní, je tato aplikace určena právě Vám. Poznáním neznámého pak možná přestane být otravou, nebo nějakým „čurblem“, ale zajímavým sousedem.

– Fotografie a zvukové záznamy s komentářem

– Siluety dravců

– Filtrování a řazení

Zatím neotestováno na přístupnost pro TalkBack.

Meteor 25. května 2019

„Sveřepí šakali zavile vyli na bílý Měsíc.“ Kdo by neznal tuto větu ať už z filmu Marečku, podejte mi pero nebo přímo osobně ze školy. Psávali jsme to tak často, že to budilo dojem, jako by šakali v naší přírodě byli běžnou záležitostí. Nebyli. Naši pradědečkové a prababičky je osobně neznali. I proto se kolem nich šíří mýty. Jan Andreska v Meteoru popsal, jak probíhá jejich návrat do naší přírody. Víte, proč mají šakali žijící na jihu větší uši?

Kdy u nás naposledy vili šakali

O šakalech na Wikipedii.

A kde žijí?

Šakal obecný (Canis aureus) – šakal obecný – žlutá barva: jižní a jihovýchodní Evropa (Řecko, Bulharsko, Turecko), jižní Asie (Arabský poloostrov, Indie, Čína);

Šakal čabrakový (Canis mesomelas) – hnědá barva: severovýchodní a jižní Afrika;

Šakal pruhovaný (Canis adustus) – červená barva: střední Afrika, kolem Guineiského zálivu a na jih přes celou šířku Afriky.

O rorýsech nad našimi městy. Létají zde v hejnech, pískají a navozují nám pocit léta. Ale z našich měst a vesnic zvolna mizí? Proč? Loví hmyz ve výškách, spí v moři vzduchu, ve vzduchu i shání materiál na hnízdo… Vydejme se tedy za rorýsem, živou stíhačkou v našich městech….

14. Rorýs obecný

O rorýsovi obecné na Wikipedii.

Způsobila Tunguskou katastrofu temná hmota?

Meteor 11. května 2019

Představte si živočicha, kterého člověk uměle přetvoří v tom smyslu, že se vyvine do další fáze životního cyklu. A to prosím zcela bez použití moderních nástrojů genetiky. Stalo se to už před 106 roky. Díky tomuto nesmírně odvážnému a zajímavému pokusu byly objeveny účinky hormonu štítné žlázy. Těžíme z něj dodnes. Jak pokus probíhal? Připomněli jsme si to rubrice Stalo se tento den, kterou připravuje Ing. František Houdek.

 

Způsobila Tunguskou katastrofu temná hmota Meteor 11-05-2019

Wikipedia:

Tunguská událost, tunguský meteorit, tunguská katastrofa či tunguská záhada (též psáno s přídavným jménem tunguzská) byl mimořádně silný výbuch, ke kterému došlo 30. června 1908 nedaleko řeky Podkamenná Tunguska v prostoru centrální Sibiře, v dnešním Krasnojarském kraji. Událost je připisována výbuchu přiletivšího kosmického tělesa ve výšce asi 5 až 10 km nad zemským povrchem. Exploze byla natolik silná, že v oblasti přibližně 2150 km² vyvrátila a přelámala víc než 80 milionů stromů.[1] V oblasti exploze nebyl nikdy nalezen žádný odpovídající meteorit.[2] Přesto se pro vybuchnuvší těleso někdy používá název tunguský meteorit (správně: planetka, dříve: asteroid)

… více

A kde to je?

Současně s výstavbou tohoto železničního úseku započala také výstavba

města Usť-Ilimsk. První stavitelé vyšli ze stanice Chrebtovaja na Igirmu 28. prosince 1965

a 26. února 1966 na místě stavby vyrostlo stanové a vagónové městečko.

První vlak za doprovodu slavnostní hudby přijel do stanice Igirma v březnu

1968, celá trať pak byla otevřena v říjnu 1973. Od roku 1962 do roku 1977

také stavěli Usť-Ilimskou vodní elektrárnu o výkonu 4 320 MW s vodní plochou

1 873 km^2 (kilometrů čtverečních).

Václav Turek: BAM – Bajkalsko-amurská magistrála, vydal Václav Turek ml. lístopad 2010 strana 111

Nová četba na pokračování v Meteoru od soboty 18. května 2019

První díl: Sopka, která zažehla velkou francouzskou revoluci

Dne 14. července 1789 je dobyta pevnost Bastila a král je nucen uznat pařížskou revoluci. Ruší se šlechtická privilegia a feudální vztahy. Prohlášení práv člověka a občana z 26. srpna 1789 deklaruje rovnoprávnost, svobodu názorů a náboženství, zaručuje právo vlastnictví, svobodného podnikání a podílení se na veřejném životě. K pravé demokracii to ještě mělo daleko, ale šlo o jistou formu vlády lidu. Z hodin dějepisu by tohle měl znát každý. O Velké francouzské revoluci se učí už na základních školách. Fascinující je, že ji mohl vyvolat výbuch sopky na Islandu roku 1783. Po něm přišla dlouhá zima, neúroda a hladomor – nespokojenost Francouzů dosáhla vrcholu. V Meteoru jsme představili příběh islandské sopky Laki, která zásadním způsobem měnila politickou situaci v Evropě. Události komentuje geolog Petr Brož z Geofyzikálního ústavu AV.

Sopka Laki 1783 zažehla Velkou francouzskou revoluci 1789

 

Druhý díl: sobota 25. května 2019 ČRo Dvojka meteor od 8:00

Jedovatá sopka, která vyhnala čtvrtinu Islanďanů

Rok 1875 zůstane navždy pro Islanďany noční můrou. Výbuch sopky Askja dosáhl takových parametrů, že vyhnal tisíce obyvatel ostrova do zahraničí, převážně USA. Sopka sice dávala dopředu vědět, že se něco chystá, ale tehdejší znalosti byly nedostatečné a pojem evakuační plán neznámý. Jedovaté plyny dorazily až do kontinentální Evropy. Co se tehdy stalo, a proč právě výbuch této sopky měl tak vážné důsledky? V Meteoru jsme představili příběh sopky Askja v rámci cyklu o islandských sopkách, které zásadně ovlivnili ostrovní i kontinentální evropské obyvatelstvo. Události komentuje geolog Petr Brož z Geofyzikálního ústavu AV.

Sopky – Jedovatá sopka Askija v roce 1875 která vyhnala čtvrtinu Islanďanů

 

Wikipedia:

Tyrannosaurus rex („tyranský královský ještěr“ – odvozeno ze starořeckého τύραννος – tyrannos = vládce, resp. krutovládce, a latinského rex = král) byl jeden z největších masožravých dinosaurů (teropodů) a zároveň jedním z největších suchozemských predátorů všech dob. Přesto, že již ztratil primát největšího dravého dinosaura, svou tělesnou stavbou patřil k nejmohutnějším a nejnebezpečnějším.

DK FindOut (encyklopedie – anglicky, animační video v angličtině)

Velikost autobusu a hmotnost dvou slonů, nejsmrtelnější ze všech masožravých dinosaurů, ostré zuby a silné čelisti – neměl konkurenta, lovil, co uviděl, „král ještěrů“.

Největší a nejzachovalejší fosilie tyranosaura rexe, přezdívaná Sue, se nachází ve Fiel Muzeu v Chicagu (USA).

V Meteoru (pořad ČRo Dvojka) v sobotu 18. května Vladimír Socha o tom, jak tyranosurus viděl.

Z éry dinosaurů se nám dochovalo mnoho kostí a jen z nich se musí usuzovat i na měkké části těla, které se dochovat nemohly. Přesto dokázali vědci určit, že velikost oka tyranosaura byla jako u velkého pomeranče, tj. asi 14 cm. Dokonce se dá spekulovat o tom, jak dobře nejobávanější dravec druhohor viděl. Z modelu očí a geometrie překrývání zorných úhlů levého a pravého oka, vychází tyranousauří zrak překvapivě dobře. Jak měl ostré vidění a na jakou vzdálenost dokázal spatři kořist? To v Meteoru upřesnil publicista Vladimír Socha.

 

 

Ke stažení: Jak viděl tyranosaurus Meteor 18. 5._2019

Rychlost pohybu

Někteří paleontologové (například Robert T. Bakker, Gregory S. Paul) v průběhu 70. a 80. let 20. století předpokládali, že tyranosauři dokázali běhat rychlostí přes 40 mil za hodinu (65 km/h).[26] To je ale nepochybně přehnaný odhad. Vzhledem k silným nohám se tento obří teropod pravděpodobně pohyboval na svou velikost poměrně rychle (snad přes 30 km/h) a dělal při běhu kroky dlouhé až 5,6 metru (velikost největší objevené stopy z Nového Mexika (souvrství Raton), roku 1994 popsané jako Tyrannosauripus pillmorei, činila 86 cm)[27]. V roce 2007 pak byla pravděpodobná stopa druhu T. rex o délce kolem 74 cm objevena také ve východní Montaně (souvrství Hell Creek).[28] Rychlost byla u tohoto teropoda kalkulována již mnohokrát a různé fundované předpoklady mají rozmezí od 15 km/h až po 75 km/h....