Bible pro dnešek

Naše uvažování se v tomto díle bude soustředit na pasáž z 10. kapitoly Lukášova evangelia (L 10,25–37), která nejen odpovídá na důležité otázky hledajících, ale především v ní Ježíš ukazuje, co ve vztahu k druhým lidem očekává od svých následovníků.

Tentokrát se blíže podíváme na život a misijní práci prvotní církve, tedy první generace křesťanů, Ježíšových následovníků. Vybrané pasáže ze dvou Lukášových spisů (­evangelium a kniha Skutky) ukazují, co motivovalo tyto první křesťany, aby se sdíleli se svou vírou a aktivně se zapojili do misijního úkolu.

Hlavní postavou tohoto biblického uvažování je prorok Jonáš. Příběh tohoto muže (Jon 1–4), který byl poslán Bohem jako „misionář“ do pohanského prostředí, nám odhaluje řadu příčin a důvodů (ať už oprávněných, nebo ne), které nám brání v tom, abychom přijali Boží pozvání do služby.

Hlavní postavou této epizody je biblický Abraham. Na jeho příběhu (Gn 18 a 19) budeme sledovat, jak vypadá život člověka, který přijme Boží povolání k misijní službě, a jakými vlastnostmi se vyznačuje.

Bůh v dějinách mnohokrát povovával lidi, aby byli požehnáním pro své okolí a nesli poselství o nabízené záchraně. Ve starozákonním ani novozákonním období nebylo snadné opustit vlastní „komfortní zónu“ a přijmout Boží pozvání. Přesto je ale právě to základem toho, co znamená být Božím dítětem a Ježíšovým následovníkem.

Zatímco v prvním díle jsme se soustředili především na Boha, který touží zachránit své „ztracené“ děti, druhé setkání s misiologiem Petrem Činčalou zaměří naši pozornost už specifičtěji na Boží velký „plán záchrany“ – na jeho původ, záměr, podobu i provedení.

Celá Bible představuje Boha jako na toho, kdo se aktivně zajímá o „ztracené“ hříšníky, jde za nimi, přináší jim naději a dělá vše pro jejich záchranu. Co má toto vědomí udělat s Ježíšovými následovníky? O tom všem bude v nové sérii hovořit kazatel a misiolog Petr Činčala.

V závěrečném dílu série zaměřené na poselství biblického Listu Efezským se s Oldřichem Svobodou podíváme na list jako na velký logický celek, s důrazem na jeho klíčové myšlenky.

V tomto díle se už podruhé zaměříme na pasáž Ef 6,10-120, která pojednává o „duchovním boji“ Ježíšových následovníků. Tentokrát bude pozornost zaměřena více na nutnou „výzbroj“ do tohoto boje, jehož cílem je obnovení pokoje a míru.

V závěrečné kapitole listu Efezským Pavel čtenáře (tehdejší i dnešní) upozorňuje, že tím, že se postavili na stranu Krista, stávají se také jeho „spojenci“ ve velkém vesmírném sporu mezi dobrem a zlem. Díky němu budou mít dostatek sil do tohoto „boje“ proti silám zla.