Jan stál ve frontě u okénka číslo 34, podle instrukcí, které dostal u okénka číslo 12, po tom, co byl odeslán z okénka číslo 7, protože neměl správný formulář. Formulář E-507b, nutný k registraci novorozence, byl podle všeho legendárním artefaktem, obtížně dosažitelným a obklopeným záhadou. "Proč by to mělo být tak složité?" zamumlal si Jan, když si v duchu představoval, jak jeho syn roste ve stínu byrokratického monstra, aniž by mu bylo umožněno oficiálně existovat.
Když konečně přišla jeho řada, Jan přistoupil k okénku s nadějí. Vysvětlil úřednici, co potřebuje, a podal jí všechny dokumenty, které pečlivě shromáždil. S ledovou tváří si je prohlížela, poté zvedla pohled a řekla: "Chybí vám ověření formuláře Z-99. Bez něj nemohu váš požadavek zpracovat."
Janův srdce klesl. "Ale kde ten formulář získám?" zeptal se s beznadějí v hlase.
"Okénko 29. Ale nejdříve musíte zajít k okénku 16 pro předběžnou autorizaci," odpověděla úřednice, aniž by zaváhala.
Takto Jan strávil celý den, bloudil od okénka k okénku, shromažďoval razítka, podpisy a formuláře. Každé okénko odhalilo novou vrstvu byrokratického pekla, každý formulář byl další poutem, které ho svazovalo.
Když slunce zapadalo, Jan stál opět u okénka číslo 34, tentokrát s hromadou papírů v ruce, které by mohly zaplnit malou knihovnu. Předložil je úřednici, která je tentokrát pečlivě prohlížela déle, než se mu zdálo bezpečné. Nakonec se usmála a řekla: "Všechno je v pořádku. Gratuluji, váš syn je nyní oficiálně registrovaný."
Úleva, kterou Jan cítil, byla nepopsatelná. Vyšel z budovy do chladného večerního vzduchu, s pocitem vítězství nad systémem, který se zdál být navržen k tomu, aby ho porazil.