Dvakrát utíkala Jana Germenis-Hildprandtová před komunismem. Jednou jako malá holka, když se jejím rodičům podařilo vystěhovat se z komunistického Československa do Etiopie. Podruhé jako mladá žena, když etiopskou monarchii smetla marxistická revoluce. Dnes se baronka stará o zámek v jihočeské Blatné, který byl rodině vrácen po roce 1991.

Osobnosti nechávají nahlédnout na svá oblíbená místa. Herečka Ivana Jirešová prožila dětství v Písku, i proto se tam ráda vrací. V srdci má ale například také Mariánské Lázně nebo Egypt, kde si užívá plavání v moři. K poslechu zve Mirka Nezvalová.

Amálie Vystavělová a Viktor Procházka jsou farmáři. Před rokem založili Statek na kraji Pardubic o celkové ploše jeden a půl hektaru.

I tentokrát bude naším hostem rozhlasový historik Tomáš Pánek. Minulý týden nám vyprávěl o prvorepublikové redakci německého vysílání a připomněl, že od jeho zahájení uplynulo na konci října 100 let. Některé reportáže nebo přednášky z produkce tohoto vysílání se dochovaly v rozhlasovém archivu a občas si ukázky z těchto vzácných nahrávek pouštíme v naší rubrice Archivní návraty. Někdy si pouštíme také nahrávky ze souboru, kterému se v rozhlasovém archivu říká „kořistní fond.“

Žloutenka je zjednodušené označení pro příznaky tohoto onemocnění, kdy je charakteristické nažloutlé bělmo a žlutá kůže. Ale tyto projevy se nemusí vždy objevit. Záleží na druhu žloutenky.

Že jste si letos moc nezahoubařili? Nezoufejte, není všem dnům konec. Jaké druhy se dají sbírat na podzim, poradí v magazínu Zelené světy mykolog. Také zajedeme pro rady za pěstitelem starých ovocných odrůd a probereme pěstování rostlin v nádobách. K poslechu zvou Hana Šoberová a Pavel Chlouba.

Raduju se z nového hřiště na Palačáku, ač někteří říkají, že přímo do náměstí dětské hřiště nepatří – podle mě je to skvělé místo pro setkávání, protože zdejší děti tolik dalších příležitostí nemají.

Žumberská tvrz na Trhovosvinensku je zajímavá od svého vzniku až po současnost. Sídlo vladyků, kteří měli ve svém přídomku „ze Žumberka“, bylo založeno patrně už v polovině 13. století. Za Pouzarů z Michnic získalo renesanční podobu, užíval ho vyšebrodský klášter i samotní Rožmberkové.