Kulinář Petr Stupka vás pozve k vánočním stolům po celém světě. Zároveň nahlédneme do historie a přivoníme k pokrmům připravovaným stovky let. Letmo ochutnáme i současná vánoční jídla ukrývající v sobě magické síly a mocná kouzla.

Loni jsem den před Vánocemi jel na kole na veterinu s naším morčetem. Cestou jsem míjel popelnici, ze které na mě vyčítavě shlížel celý zástup odložených plyšáků. Vyfotil jsem si je s tím, že tu fotku rozešlu svým známým jako PFko a do nového roku jim popřeju, aby nedopadli jako ti plyšáci.

Pokud nějaká obec leží na frekventované silnici, vybudování obchvatu pro ni bývá požehnáním. V minulosti tomu ale bylo přesně naopak. Své by o tom mohla vyprávět třeba Vlčeves u Černovic na Táborsku.

První zoologickou zahradou na světě byla ta ve vídeňském Schönbrunnu. Ovšem za C. a k. monarchie vznikla i nejstarší zoo na našem území. Najdeme ji v Liberci.

Pomáhá lidem bez domova nebo osobám sociálně vyloučeným. Několik let působila jako zdravotní sestra a nemocniční kaplanka. Pomoc potřebným bere Lucie Diblíková za své poslání. Absolventka Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích nedávno získala ocenění ministerstva školství za mimořádný čin.

Josef Žižka začínal s fotbalem na Písecku, hrál za Český Krumlov, vystudoval medicínu, byl prezidentem fotbalových klubů v Jindřichově Hradci a Českém Krumlově a jako funkcionář členem Etické komise Fotbalové asociace České republiky. Sportovní ozvěny byly na oslavě jeho sedmdesátých narozenin.

Děti z dětského domova v Boršově nad Vltavou na Českobudějovicku vyrobí v době adventu desítky vánočních přání. Posílají je lidem, kteří je finančně podporují. Každý sponzor přispívá na jedno dítě, které má peníze jako kapesné, nebo si je spoří.

Vánoce, pohádky, radost a zářící světla. To vše patří neodmyslitelně k sobě. A tak i letos vyrostlo v Ostravě Vánoční městečko. A to v Bělském lese, v areálu Lesní školy. A v podstatě jde už o tradici, protože světelné sochy se poprvé mezi stromy rozzářily před třemi lety.

Jaroslav Satoranský působí v Divadle na Vinohradech už od roku 1966. Jako malý hrál ochotnické divadlo se svými rodiči. „Jako kluk jsem toužil po zaměstnání automechanika. Přihlásil jsem se do Liberce, ale pak jsem onemocněl s ledvinami a tuto práci mi nedoporučili. Na pracáku mi dali nějaké nabídky a já zvolil rytectví, protože jeden z ochotníků byl rytec.“