ChariTALK

Patří k nejvýraznějším reportérkám na české televizní scéně. Lea Surovcová sice vystudovala pedagogiku, nakonec jí ale učarovala novinařina a dnes se před kamerou České televize věnuje především sociálním tématům. Její reportáže a dokumenty otevírají těžké životní příběhy, osudy těch, kteří v životě měli jen málo štěstí i lidí, jejichž život se nezadržitelně blíží ke konci. „V některých regionech úplně chybí systém paliativní péče. Co se týče podpory, není to tak sexy téma,“ říká s odkazem na svůj poslední dokument s názvem Dětská paliativní péče, jehož název nelehké téma předestírá. Umí se naše společnost postarat o nemocné a umírající? Co potřebují rodiny s dětmi v paliativní péči? Čeho se lidé nejvíce bojí před smrtí? A může si novinář při natáčení dovolit slzy?

Každý rok 11. listopadu si svět připomíná Den válečných veteránů, jež je symbolicky spjat s vlčím mákem - červeným květem, který po první světové válce pokrýval hroby padlých vojáků. O tom, kdo je dnes v České republice válečným veteránem, jak o ně stát pečuje a proč je důležité nezapomínat na hrdiny minulosti i současnosti, mluví v novém dílu podcastu ChariTALK ředitel Vojenského fondu solidarity a Odboru pro válečné veterány a válečné hroby Ministerstva obrany Robert Speychal, který sám vyrostl v rodině dvou generací válečných veteránů.

Po tragickém úmrtí českých vojáků v Afghánistánu založila Armáda České republiky ve spolupráci s Charitou právě Vojenský fond solidarity, jehož úkolem je pomáhat těm, kteří nasazovali své zdraví a mnohdy i životy při obraně naší země. Vážíme si dnes našich válečných hrdinů? Co znamená termín pomníková diplomacie? Je náš přístup k péči o vojáky stejný jako v jiných zemích NATO? A jak se armáda stará o válečné hroby?

Válečné hrdiny můžete podpořit i prostřednictvím DiGiMÁKu, který je online verzí Vlčího máku České republiky: https://www.digimak.cz

Život je umělecké dílo. A stejně jako se učíme hrát na klavír, musíme se učit žít, říká kněz Marek Orko Vácha, muž mnoha profesí, který přijalpozvání do podcastu ChariTALK. Vystudovaný biolog je farářem ve farnosti Lechovice, píše knihy a vyučuje etiku na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. V nové epizodě vypráví (nejen) o lékařské etice, která se dotýká životakaždého z nás, ale i o tom, zda má lékař říkat pacientovi vždy pravdu, nebo si může dovolit i milosrdnou lež… Jak se u nás medici učí sdělovatpacientům špatné zprávy? Kdy může lékař nebo kněz porušit slib mlčenlivosti? Postará se o nás Bůh, nebo se o sebe musíme postarat sami? A v jaké kondici se podle Váchy nachází katolická církev? Poslechněte si inspirativní rozhovor o víře, komunikaci, etice i o tom, jak žít tak, aby náš život byl co nejkrásnějším dílem.

Celý svět zažívá v posledních letech turbulentní období. Ať už jde o válku na Ukrajině, epidemii covidu nebo události na Blízkém východě, jedno je jasné. Data ukazují, že neustále se střídající krize zanechávají následky v podobě stále sezhoršujícího duševního zdraví lidí po celém světě. K tomuto fenoménu přispívá i fakt, že dnes máme, více než kdy jindy, k dispozici nepřeberné množství informací z médií i sociálních sítí. „Lidská psychika není nastavena na tolik těžkých a dramatických zpráv. Měli bychom se naučit, co si do svého vnitřního světa pustíme a co ne,“ říká vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková.

V novém dílu podcastu ChariTALK jsme se věnovali i jednomu z nejbolestivějších témat současnosti – násilí na dětech. Statistiky ukazují, že počet týraných a zneužívaných dětí u nás stále roste a že heslo „škoda každé rány, která padne vedle“, je v české společnosti dosud přežívajícím reliktem z dob totality. Co všechnopřispívá ke stále se zhoršujícímu psychickému zdraví (nejen) u dětí? Je řešením pouze navýšení kapacit psychologů a psychiatrů? Proč stále používáme násilí jako prostředek komunikace s dětmi? A čím jsou v dospělosti ohroženi ti, kteří nevyrůstali v bezpečném a milujícím prostředí?

Jen málokterá úřední listina dokáže tak zasáhnout do rodinných vztahů jako právě závěť. Její sepsání máme často spojené se stářím nebo vážnou nemocí. Proč by měl ale člověk nad svou poslední vůlí přemýšlet už v době, kdy je na vrcholu sil, vysvětluje emeritní notář a čestný prezident Notářské komory České republiky Martin Foukal. Závěťnám dává možnost rozhodnout, co se stane s naším majetkem, a může být také způsobem, jak podpořit dobrou věc. Právě to připomíná kampaň Měsíc dobročinné závěti, díky níž už lidé během deseti let odkázali neziskovým organizacím přes 400 milionů korun.

Jak správně napsat závěť? Je nutné, aby byl u jejího sepsání přítomen notář nebo právník? Kdo po vás bude dědit, když poslední vůli nenapíšete, a koho z ní naopak (ne)můžete vynechat? Nejen na tyto otázky odpovídá Martin Foukal v rozhovoru o právních, etických i lidských stránkách poslední vůle. A připomíná, že úspěch se neměří jen velikostí našeho majetku, ale i tím, jaké vztahy za sebou zanecháme.

Pokud chcete podpořit aktivity Charity Česká republika, podívejte se na náš web www.charita.cz. Díky vám můžeme pomáhat již 100 let!

Sociální politika zásadně ovlivňuje životy statisíců lidí v Česku – od seniorů a rodin s dětmi až po pracovníky v sociálních službách. Jaké kroky plánují politici pro zajištění důstojné péče, podpory domácí zdravotní péče či řešení bytové krize? A jaký je jejich postoj k aktuálním tématům?Na debatu jsme pozvali zástupce politických stran, abychom zjistili jejich názory na klíčové oblasti sociální politiky. Charita Česká republika tuto akci pořádá jako součást svého dlouhodobého advokačního úsilí v oblasti sociální a zdravotní péče. V rámci své činnosti se systematicky věnujeme tématům dostupnosti a kvality služeb, důstojné péče o seniory, podpory rodin, rozvoje domácí péče a řešení chudoby i sociálního vyloučení.

Moderátorkou debaty byla Bára Divišová a ze zástupců politických stran pozvání přijali:Marian Jurečka (KDU-ČSL), Aleš Juchelka (ANO), Olga Richterová (Piráti), Barbora Stašková Špicarová (STAN), Jana Maláčová (SOCDEM), Lucie Šafránková (SPD).

Studium na prestižní škole jako je třeba Cambridge nebo Oxford je snem mnoha mladých lidí. Často však narážejí na tvrdou realitu v podobě finanční náročnosti. A právě o podpoře nadaných studentů přišla do studia podcastu ChariTALK vyprávět Tereza Bůžková, výkonná ředitelka nadace The Kellner Family Foundation, zodpovědná za řízení a rozvoj filantropických programů. „V nadaci se nejvíc díváme na zvídavost azápal. To je podle mě to, co musíte mít, abyste uspěli v jakémkoli oboru. A je jedno, zda hrajete na klavír nebo děláte molekulární biologii,“ říká.

Řeč byla nejen o tom, jak nadace podporuje nadané studenty (ať už jde o přírodovědce, techniky, hudebníky, nebo dokonce studenta cirkusového umění), ale také o podpoře dětí ze sociálně slabších rodin, nebo o fungování českého školního systému. Proč dnes téměř polovina studentů pedagogických fakult do školství nakonec vůbec nenastoupí? Jak náročné (a drahé) je dostat nadané dítě na univerzitu v zahraničí? Sleduje nadace, jak si vedou její stipendisté po konci studia? A tipnete si, jak vysoké jsou náklady na rok studia na Oxfordu?

Pokud chcete podpořit aktivity Charity Česká republika, podívejte se na náš web www.charita.cz. Díky vám můžeme pomáhat již 100 let!

Stojí u zrodu oceňovaných autorů romské literatury. Karolína Ryvolová je romistkou a také editorkou nakladatelství Kher, které pomáhá mladým romským autorům, povzbuzuje je k tvorbě a představuje jejich díla širší veřejnosti. „Autor, který u nás chce vydat knihu, musí být Rom. Je to sice příklad pozitivní diskriminace, ale neromský autor má dveře otevřené v podstatě všude,“ říká. V čem je romská literární tvorba jedinečná? Kdo je jejím nejčastějším čtenářem? Podle čeho si v nakladatelství vybírají autory, kterým knihu vydají? A mají Romové také své literární hvězdy? To se dozvíte v rozhovoru s Karolínou Ryvolovou, kterou vyzpovídala moderátorka Leona Gyöngyösi.

Pokud chcete podpořit aktivity Charity Česká republika, podívejte se na náš web www.charita.cz. Díky vám můžeme pomáhat již 100 let!

Celý život bojuje s překážkami a to nejen na závodní dráze. Kariéru atleta Petra Svobody provázela častá zranění, před pár lety mu dokonce hrozila amputace nohy. Před několika lety ukončil kariéru, touha závodit však byla silnější a Svoboda se dokázal vrátit na vrchol. V dětství přitom vůbec netušil, že z něj jednou vyroste olympionik a mistr Evropy. „Pocházím z rodiny, kde bylo na prvním místě pohrabat seno, vybrat brambory a jet do lesa,“ říká. Jak sevyrovnával s tím, že mu hrozila amputace? Kde vidí svou budoucnost po skončení aktivní kariéry? Má podle něj česká atletika dostatek mladých talentů? A co mu vadí na náctiletých influencerech? Poslechněte si životní příběh překážkáře Petra Svobody v novém dílu podcastu ChariTALK, kterým tentokrát provází moderátor René Kekely.

Pokud chcete podpořit aktivity Charity Česká republika, podívejte se na náš web www.charita.cz. Díky vám můžeme pomáhat již 100 let!

Zdravotní sestry jsou nepostradatelné a často tráví s pacienty více času než lékaři. ProtoCharita Česká republika už druhým rokem děkuje zdravotním sestrám za jejich náročnou a mnohdy málo doceněnou práci. Součástí programu během letošního předávání ocenění Charitní sestra roku byla také debata o problematice etiky ve zdravotnictví, jíž se zúčastnili olomoucký světící biskup Mons. Antonín Basler, kněz a spisovatel P. Marek Orko Vácha a publicista František Kalenda.

„Sestry nesou jedinečnou ženskou perspektivu, která zdravotnictví zoufale chybí. Jako člověk, který vypravil na poslední životní cestu své prarodiče, jsem si všiml, že převládá právě ona mužská, chladná, racionální a neosobní perspektiva, ve které se zapomíná na samotného člověka,“ říká k důležitémuposlání zdravotních sester František Kalenda. Jsou u nás zdravotní sestry dostatečně ohodnocené? Jak mluvit s umírajícími o naději? A proč bereme obětavost sester jako samozřejmost?