Dalimil Staněk │Jonáš 3:7 Vyhlásil: V Ninive, z rozhodnutí krále a jeho velmožů: Lidé ani zvířata, skot ani brav ať nic neokusí, ať se nesytí ani nepijí vodu.│Půst kručením břicha odhaluje hlas naší duše, která netouží po jídle, ale po Bohu a jeho království.

Dalimil Staněk │Jonáš 3:6 Když se to dostalo k ninivskému králi, vstal ze svého trůnu, odložil svůj plášť, přikryl se žíněným rouchem a posadil se do popela.│Jak vypadá pokora před druhými lidmi, před Bohem a sám před sebou.

Odpuštění je jako hození kamene výčitky na dno hlubokého jezera, místo do tváře protivníka plné lítosti.

Dalimil Staněk │Jonáš 3:5 Ninivští uvěřili Bohu, vyhlásili půst a všichni, od největšího až po nejmenšího, si oblékli žíněné roucho.│Předpokladem pokání je osobní viditelná víra v Boha a vlastní vinu.

Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. 

Povídky náčelníka Studánky příběhů

Dalimil Staněk │Jonáš 3:4 Jonáš začal procházet městem první den cesty a volal: Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno.│Krátké, úderné, pravdivé slovo s výzvou mezi řádky změnilo svět.

Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.

Dalimil Staněk │Jonáš 3:3 Ninive bylo velmi veliké město, na tři dny cesty.│Jonáš je maličký oproti velkému městu, které se před ním jako výzva rozkládá.

Dalimil Staněk │Jonáš 3:3 Jonáš vstal a šel do Ninive podle Hospodinova slova.│Jonáš dozrál, změnil se směrem zevnitř ven, drivem pro něj bylo Boží slovo a nemohl dozrát jinak, než skrze krizi, která ho na určitou dobu vyřadila z provozu.

Doušek po doušku pij z tůňky vzpomínek. Naděje ožije, síla se obnoví.