Radek Vilímek / 8. 11. 2020

Dalimil Staněk │Jonáš 2:6-7 Voda mě obstoupila až k duši, obklopila mě hlubina, chaluha ovázala mou hlavu.  Sestoupil jsem k základům hor, země za mnou navěky zavřela své závory, ale ty jsi vyvedl můj život z jámy, Hospodine, můj Bože.│Bůh je tím kdo útočí i chrání. Část člověka je odsouzena a umírá a část je zachráněna a pozvednuta k životu.

Dalimil Staněk │Jonáš 2:5  Řekl jsem si: Byl jsem vyhnán od tvého zraku. Moci tak znovu hledět na tvůj svatý chrám!│Cítím se odpojen. Toužím být napojen. 

Dalimil Staněk │Jonáš 2:4  Uvrhl jsi mě do hlubiny, doprostřed moří, obklopil mě proud, převalily se přese mne všechny tvé příboje a tvé vlny.│ Člověk stojí před otázkou, jak bude tu či onu situaci interpretovat. Přisoudí chaos Bohu, osudu, nebo něčemu jinému? 

Dalimil Staněk │Jonáš 2:3  …a řekl: Volal jsem ze svého soužení k Hospodinu, a odpověděl mi, z lůna podsvětí jsem křičel o pomoc, a uslyšel jsi můj hlas.│ Jonáš se pro svou modlitbu inspiroval v Žalmu 120. Ten ukotvil jeho prožívání a posílil jeho víru v to, že Bůh může přes vzdálenost, která mezi nimi leží, slyšet i jeho. 

Dalimil Staněk │Jonáš 2:2  Tehdy se Jonáš modlil k Hospodinu, svému Bohu, z břicha té ryby…│ Lidská modlitba není závislá na okolnostech, z jakéhokoliv vnějšího sevření se mohu uvnitř obrátit směrem k Bohu, protože Duch ve mě je svobodný. 

Dalimil Staněk │Jonáš 2:1  Hospodin připravil velkou rybu, aby Jonáše spolkla, a Jonáš byl v břiše té ryby tři dny a tři noci.│ Bůh vtipným způsobem vyřeší drama kterým končila první kapitola, ve smíchu si však uvědomíme znovu vážnost situace a přechodových mezistavů ve vlastním životě.

Jonáš a Noe. Jak veliká jsou křídla naší zodpovědnosti za svět, který se před námi rozkládá? 

Dalimil Staněk │Jonáš 1:16 A ti muži se Hospodina převelice báli, obětovali Hospodinu oběti a činili mu sliby.│ Mohu být špatným svědectvím o velkém Bohu. Mám okolo sebe ovoce zralé ke sklizni. Jsem obohacován setkáním s problematickým člověkem.

Dalimil Staněk │Jonáš 1:15 Potom zvedli Jonáše, vrhli ho do moře, a moře přestalo zuřit.│ Součástí naší zbožnosti je schopnost jak za druhého zápasit, přebírat za něj zodpovědnost a chránit ho před důsledky jeho činů, stejně jako odvaha hodit druhého přes palubu a ochránit tak sebe a nechat péči o druhého na Bohu samotném.