DRAMA QUEEN

Rozhovor s režisérem Jiřím Havelkou a dramaturgyní Martou Ljubkvou o vstupu do vedení Dejvického divadla. O tom, jaké výzvy je čekají a na co se ve své nové roli těší. Ale taky o jejich profesní cestě do tohoto bodu kariéry, o vlivu KALD DAMU, o odcházení, nepovedených výběrových řízeních a angažmá. 

Jak se pod jejich vedením Dejvické divadlo promění? Jak se povede souboru v provizorních prostorách bývalého kina Galaxie na Hájích? A proč se jim spolu dobře tvoří? 

V lednu 2025 byl spuštěn nový divadelní.net. Za novou platformou sloužící divadelní kritice a publicistice, stojí tři divadelní kritičky, Petra Janák Zachatá, Kateřina Kykalová a Anežka Pondělíčková, které opustily redakci Divadelních novin v důsledku nástupu nové šéfredaktorky Jany Machalické.  Jak je na tom česká divadelní kritika?  Co se stalo v Divadelní novinách? A kolik stojí napsat jednu recenzi?

Udělování Cen Thálie je jeden z mála okamžiků, kdy má divadlo prostor na hlavním programu České televize v prime timu. Jakou zprávu o sobě skrze večer předávání cen vysílá? Jak velkým úspěchem je Thálii získat a co znamená být v širší nominaci? Jak probíhá samotné hlasování? Čeho si porotci na hereckých výkonech všímají a jaká specifika mají kategorie loutkové divadlo a alternativní divadlo? 

To všechno a ještě víc jsme probírali se dvěma porotci Cen Thálie - divadelní kritičkou Veronikou Švecovou, členkou poroty loutkářské. A uměleckým ředitelem festivalu Malá inventura Petrem Polou, členem poroty alternativní. 

Rozhovor s režisérem Jankem Lesákem a dramaturgyní Natálií Preslovou Strýčkovou. O jejich nové inscenaci Takže asi tak na Nové scéně Národního divadla. O tvorbě pro pro mladé a dětské publikum. A taky o tom, kde nacházejí náměty pro svou tvorbu a chuť k tomu divadlo pořád dělat. Na čem stojí úspěch Divadla Nod? Jak fungují jako tvůrčí duo? A proč se musíme snažit, aby divadlo bylo cool?

Epizoda o přijímacích zkouškách na DAMU věnovaná všem, které to čeká a kterým se v hlavě tvoří kupa otázek.

Epizodu jsme nahrávali v březnu 2023, ale světlo světa spatřila až teď. Medailonky hostů, které uslyšíte na začátku, jsou tedy neaktuální - Anna Datiashvili už je úspěšnou absolventskou a nyní herečkou a režisérkou na volné noze. Vavřinec Němec a Josef Neudker dokončili svá bakalářská studia a nyní pokračují v magisterském programu.

Povídáme si o jejich zkušenostech z přijímacích zkoušek, o jejich obavách, očekáváních, přípravách a emocích. A taky o tom, co je dobrý nepodcenit!

Sedmá epizoda je zase víc ponořená do tvůrčího procesu, tentokrát se naším tématem stala divadelní dramaturgie. Nešlo nám ani tak o to pojmenovat tendence, které se objevují v současných dramaturgických přístupech. S dramaturgyní Sodjou Zupanc Lotker a dramaturgem Borisem Jedinákem jsme se bavili především o tom, jaké to vlastně je být dramaturgem/yní. Řešili jsme, jaké prostředky používají při své práci, na co si musí dávat obzvlášť pozor a kdy je lepší se na nějakou dobu odmlčet. Sice jsem to tušila, ale i tak mě překvapilo, jak empatická, mravenčí a křehká práce to je.

V pořadí šestá epizoda je trochu odlišná – ohlížíme se v ní do prosince 2022, kdy na půdě DAMU proběhlo kolokvium Myšlení o divadle. V epizodě uslyšíte dramaturgyni Martu Ljubkovou, divadelního teoretika Jana Jiříka a doktorandku filosofie Josefínu Formanovou, kteří kolokvium iniciovali a uspořádali.

Nejvíc jsme se v diskusi zastavili u zvláštního vztahu světa divadelní praxe a divadelní teorie. Jak by se mělo divadlo reflektovat? Má být kritika objektivní a nezávislá? Jaké nároky mají umělci na své kritiky? A potřebujeme se vůbec?

Pátá epizoda je o divadelním herectví. Je o důvodu, proč vůbec někdo chce stát na jevišti – proč je to zábavné, lákavé, proč to stojí za ten stres. Je o tom, co to znamená herecké řemeslo, je o hereckých škatulkách, berličkách a šuplíčcích. A taky o srandě na zkouškách. Děkuju moc Kateřině Císařové a Matyášovi Řezníčkovi za upřímnej rozhovor, ve kterém se mimo jiné snažíme odpovědět na otázku, jestli si herci a herečky někdy vůbec připadají sami před sebou „fakt dobrý“. Co myslíte?

Na úplném konci epizody se dozvíte něco trochu odjinud. Najdete tam pozvánku k open callu projektu Obálkové divadlo, který vytvořili moji kamarádi a studenti KALD. 

V řadě čtvrtá epizoda a poslední epizoda roku 2022 je věnovaná klišé a stereotypům, které se tradují o divadle a divadelnících. Kromě jejich pojmenování se v epizodě snažíme přijít i na to, odkud se berou a jestli často sami nepřispíváme tomu, že se předávají dál a dál. Dotýkáme se například genderových stereotypů, přítomnosti alkoholu v divadelní profesi ale také toho, jak reálně vypadá práce v divadle. Jsem moc vděčná herečce Jindřišce Dudziakové a dramaturgyni Kateřině Součkové za jejich upřímnost a otevřenost, díky které náš rozhovor rozhodně není pouhým „stěžováním si“, ale je celkem kritickou sondou směrem k nám samotným. Tak až příště budete chtít někomu říct „ty seš taková hééérečka!“, zamyslete se, jestli je to fakt na místě. 😉

Třetí epizoda je loutková! Loutkové divadlo má v Česku dlouholetou tradici. Každý rok tu v kamenných divadlech i nezávislých souborech vznikne spousty kvalitních loutkových inscenací (zejména pro děti). Přesto nebo možná právě proto se umění loutkového divadla nevyvíjí nijak dramaticky a často spoléhá na ověřené postupy a principy. Proč tomu tak je? Debatovat přišli režisérka Johana Bártová a scénograf Jakub Šulík, teoretička a kritička loutkového divadla Ema Šlechtová a scénograf a výtvarník Robert Smolík. Zajímalo mě, jak se k loutkám dostali a proč jsou pro ně tím, na co se ve své tvorbě/práci v současnosti zaměřují, co je na nich stále baví a překvapuje. Dostali jsme se i k tomu, proč nevzniká moc loutkových inscenací pro dospělé a co loutkovou komunitu ve vývoji brzdí. A došlo i na Thálie!