Echo Podcasty

Echo Podcasty

By Echo MediaNewsPolitics
Download on the App Store

All Echo Podcasty episodes

  • Kultura rušení: Mýtus, který šíří mocní, nebo nekulturní umlčování zdola? Pravda neexistuje? #29

    Ten pán tvrdí, že nemůže mluvit, a přitom své poselství všude šíří. Tak zní nejčastější poznámka adresovaná těm, kteří se zmíní o cancel culture, a přitom nesedí ve vyšetřovací vazbě. V těchto řečech se zaměňuje cancel culture a cenzura. To první vychází zdola a týká se především kulturních otázek; místem činu bývají kulturní instituce, média a akademický svět. Cenzura naopak na člověka doléhá shora, pracuje s jinými nástroji a je třeba počítat s jinými dopady. Zatímco cenzor pracuje politicky, ti, kteří vytlačují někoho z veřejnosti, danou osobu napadají kvůli její morální nezpůsobilosti.
    Primární hrozbou cancel culture není to, že něco zmizí. To se ve fragmentované době příliš neděje. Hlavním rizikem je, že se jednotlivé instituce i média stávají neprostupnými, takže se do sebe uzavírají jako vojenské tábory a vytvářejí monokultury. Výsledkem je, že si každý sice může říkat, co chce, ale v případě vybraných geopolitických nebo kulturních témat jsou někteří dopředu obaleni takovým nánosem předsudků a předporozumění, že se diskuse stává nemožnou.
    Autorka podcastu v nadsázce navrhuje, abychom nepřekládali obrat „cancel culture“ jako „kulturu rušení“, ale jako „zruš kulturu“. Hlavním projevem není zmizení nositele názoru, ale právě „jen“ to, že se mu v dané instituci zruší přednáška nebo v daném nakladatelství nevyjde kniha. To se možná jeví jako malý problém. Také se potom říká: „Vždyť mu to vydají jinde!“ Jenže právě to je onen krok, jímž se omezuje prostor toho, co lze v dané instituci říkat, maří se diskuse a ničí šíře názorových odstínů. Stojí-li na této pestrosti kultura, můžeme tvrdit, že nejen ono jedno „zrušení“, ale i obhajoba ve smyslu „vždyť to vydají jinde“, je „postkultuním“ projevem.
    Kapitoly
    I. Cancel culture není cenzura. A víme vlastně, co je to ten mainstream? [Začátek až 38.40]
    II. Historie umlčování? Sókratés, Galileo, J. K. Rowlingová [38.40–1:01:00]
    III. Deplatforming, kontaktní vina a jiné pokusy, jak zrušit kulturu [1:01:00 až závěr]
    Celá epizoda na www.forendors.cz/pravdaneexistujetm

    41 min
  • Výpravy Jiřího Peňáse. Tentokrát s Jitkou Vodňanskou do Barmy

    „Barma je moje druhá vlast. Zcela ojedinělá, originální, všechno je v ní jinak.“ To napsala terapeutka a nevšední žena Jitka Vodňanská ve své knize Voda, která hoří.

    A v našem cestopisném podcastu se bavíme o tom, jak se to stalo. Jak se Jitka najednou ocitla v buddhistickém klášteře, a jak hned poznala, že tam patří. Jak tam byla „vykopnuta“ svým ctihodným guruem, jak se ocitla mezi pagodami, jak poznávala Barmánce, jak si je zamilovala, ale i jak poznala temnější stránky téhle země. Jak se bavila s generály, a setkala se s věčnou disidentkou Su Ti, která dostala Nobelovu cenu i na přímluvu Václava Havla. O tom všem a mnohém dalším, třeba také barmanských záchodech, ve Výpravách Jiřího Peňáse.

    16 min
  • Zámečník: Ženám s dětmi je potřeba vytvořit podmínky, aby mohly pracovat. Stát by to měl podporovat

    Každá pokročilá firma by měla stát o to, aby ženám vytvořila výhodné podmínky, říká v novém Hrotcastu analytik Miroslav Zámečník. Podle něj je důležité najít efektivní řešení, jak podporovat rodiny bez negativních sociálních efektů.Vláda představila konkrétní parametry podpory dostupného nájemního bydlení – v první fázi půjde zhruba o osm miliard korun z Národního plánu obnovy.

    Podle ministra pro místní rozvoj Ivana Baroše se jedná o výhodné nájmy pro mladé do 35 let, veřejně prospěšné profese a lidi, kteří nepatří mezi pětinu populace s nejvyššími příjmy. „Cílová skupina je široká, pokrývá zhruba dva miliony obyvatel včetně části střední třídy,“ vysvětlil ministr. Jenže analytik Hrotu24 Miroslav Zámečník upozorňuje: „Zasahování do trhu vždycky působí nějaké deformace.“Stát si od svého záměru mimo jiné slibuje i větší podporu porodnosti. Právě ta byla klíčovým tématem nového vydání Hrotcastu.

    Podle Miroslava Zámečníka se ukazuje, že i přes velkorysé vládní podpory nebyl pozorován očekávaný nárůst počtu nově narozených dětí. Podle něj jsou přitom tyto programy často velmi nákladné a ekonomicky neúčinné.Je tedy otázkou, jak moc může a má stát zasahovat do osobních rozhodnutí občanů o založení rodiny. „Řešení je vytvořit podmínky pro to, aby se snižoval ten ‚zápřah‘ žen,“ vysvětluje analytik Hrotu24. „Aby co možná nejdříve mohly do práce a přispívaly do rodinného rozpočtu. Což znamená, že existují takové ‚odlehčovací‘ služby. To u nás moc není,“ dodává Zámečník.Podle něj je důležité najít efektivní řešení, jak podporovat rodiny bez negativních sociálních efektů. Příkladem mohou být dětské skupiny přímo tam, kde ženy pracují. „Dětské skupiny u zaměstnavatelů, to je super. Protože jste zároveň v kontaktu s tím dítětem. Každá pokročilá firma by měla stát o to, aby ženám vytvořila takové podmínky, a stát by to měl daňově podporovat,“ říká Zámečník. „Historický průlom nastal loni, nově se dává pět procentních bodů sleva na sociálním pojistném zaměstnavatelům za ženy, ale i další skupiny, kterým se dá částečný pracovní úvazek,“ dodává analytik.Jaké jsou další kroky pro vyšší porodnost? Proč je dnes na Západě standard mít první dítě ve 40 letech? Co to znamená pro ženy a trh práce? Poslechněte si podcast.

    X: http://twitter.com/echo24cz
    Facebook: http://twitter.com/echo24cz

    31 min
  • Konečná, Švihlíková a autentická levice můžou smazat Babiše. A proč Fiala rozdává miliardy na nájmy?

    Hlavním tématem Echo Porady jsou blížící se volby do Evropského parlamentu. Přilákají stejně málo voličů jako obvykle, nebo letos vzedmou větší zájem? „Stále více pravomocí se přesouvá do ,abstraktního‘ Bruselu. Ale pořád si to neuvědomuje dost voličů,“ soudí Jiří Peňás. Důležité přitom pořád bude hlavně to, jak volby dopadnou v Německu a ve Francii. „Přijímají se věci, které nabíhají až za mnoho let, takže to nikoho netrápí. A potom se řekne – tehdy jste se měli starat, teď už je pozdě,“ říká Daniel Kaiser.

    Proč nepřišla Klára Dostálová na rozhovor? A jak Kateřina Konečná využila potenciál, zatímco Lubomír Zaorálek nikoliv? 

    Vláda se rozhodla nalít velké dotace do nájemního bydlení. „Aby mladí lidé měli jistotu, že najdou bydlení, stát ve spolupráci s obcemi a soukromým sektorem nabídne nájemné pod tržní cenou,“ vysvětluje Markéta Malá. „Půjde na to osm miliard korun z Národního plánu obnovy a další peníze ze státního rozpočtu.“ Proč to děláme, když se málo staví a všechno dlouho trvá? V Česku vládne mentalita dávek a nárokovost.

    Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

    30 min
  • Je nám omezována svoboda a důstojný život. Koruna musí zůstat, Euro znamená ztrátu suverenity

    Když je nám omezována svoboda, lidé začínají zjišťovat, že už ten důstojný život žít nemůžou, protože je s nimi zacházeno jako s nějakými statistickými čísly, tvrdí Libor Vondráček, předseda Svobodných a lídr strany do evropských voleb.

    Upozorňuje na problém korigovaných informací, které dle něj podkopávají důstojnost a svéprávnost dospělých lidí.Vondráček kritizuje ODS za to, že už nenabízí pravicovou politiku, kterou slibovala, a že se podílí na zvyšování daní, což je v rozporu s jejich předvolebními sliby.

    Dle jeho názoru jsou Svobodní jedinou stranou, která skutečně nabízí svobodu a pravicovou alternativu. K volbám a průzkumům říká: "Moje odpovědnost bude to, jaký budeme mít výsledek ve volbách, ne to, co máme v průzkumech." Vondráček je optimistický ohledně nadcházejících evropských voleb, kde očekává, že Svobodní překročí hranici pěti procent.

    Jedním z hlavních bodů programu Svobodných je zachování české koruny a odmítání eura. Vondráček tvrdí, že většina českých občanů chce zachovat českou korunu a varuje před ztrátou suverenity, která by přišla s přijetím eura. “Pro naší ekonomiku z makroekonomických důvodů je důležité si zachovat vlastní měnovou politiku a funkční centrální banku," zdůrazňuje Vondráček.

    Dále kritizuje Green Deal jako nedemokratický projekt, který zásadně mění ekonomiku a společnost bez dostatečného mandátu od voličů. Upozorňuje na ekonomické dopady a poškození konkurenceschopnosti evropských firem. "Green Deal pomůže životnímu prostředí velmi kosmeticky, ale daleko víc poškodí naší ekonomiku," říká Vondráček.

    Navrhuje zaměřit se na stabilní zdroje energie, jako jsou uhelné a jaderné elektrárny, a přestat dotovat obnovitelné zdroje energie na úkor spotřebitelů a firem.Vondráček rovněž vyjádřil výhrady k migračnímu paktu a kritizoval českou vládu za její postoj v radě EU. Navrhuje přístup podobný australskému modelu, který by měl zahrnovat důsledné zabránění nelegální migraci a spolupráci s jinými zeměmi na zadržování migrantů. "Je potřeba být důslední a lpět na našich pravidlech," říká Vondráček.

    Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

    X: http://twitter.com/echo24cz
    Facebook: http://twitter.com/echo24cz

    12 min
  • V dialogu se Simone de Beauvoir: Je stárnutí skutečně jen prodělečný podnik? Pravda neexistuje? #28

    Filozofa z nás podle Jeana Améryho dělá nouzová situace – a takovou nouzovou situací je stárnutí. To bylo často na okraji filozofického zájmu, dnes se však dostává do samého středu. Nepochybně v tom hraje roli demografická situace: V roce 2018 bylo na světě poprvé méně dětí pod pět let než lidí nad pětašedesát. Nestárneme tedy jen jako jednotlivci; stárne celý svět.

    Již Simone de Beauvoir, která vydala roku 1970 klasickou studii o stárnutí, si všímá, že stárnutí může společnost umořit. „Nikdy to nebyli staří lidé, kteří by podnítili pokrok,“ píše. Kleopatra, Alexandr Veliký nebo Ježíš zemřeli jako třicátníci. Žili dost dlouho na to, aby se zmocnili se trůnu, založili říši nebo celosvětové náboženství, ale nezestárli.

    Jakkoli tvoří tyto úvahy východisko studie, přece jen se pohled Simone de Beauvoir nakonec upírá na stárnoucího člověka samého. Stárnutí je podle filozofky – zvláště pro ženy – smrtí za života, ale zas na druhou stranu prý mají právě ženy jedinečnou schopnost tuto smrt přežít. Muži snášejí stárnutí hůře, protože nejsou, na rozdíl od žen, zvyklé na pozici „druhého“, do niž člověka věk tlačí.

    Ale filozofové neznají jen takto skličující pohled na stárnutí. Zmíněný Jean Améry sice stárnutí také neoslavuje, ale přece jen poznamenává, že ve stárnutí lze najít i největší cennost. Stárnoucí člověk začíná žít méně budoucností a dobýváním prostoru, více se naopak zaměřuje na vzpomínky a na čas, což je pro Améryho souznačné s obratem do nitra. Teprve nyní prý vzniká nitro, a teprve nyní se člověk stává oduševnělou bytostí.

    Co to znamená? Pro Améryho nic menšího než to, že se teprve nyní stáváme svobodnými. Stárnoucí člověk rozvolňuje svůj vztah ke světu, není natolik závislý na uznání druhých a může si dovolit nebýt oportunistický. Jinými slovy, i svoboda chce svůj čas.


    Kapitoly


    I. Jak moc staří jsme? [začátek až 11:30]

    II. Odkdy člověk stárne? [11:30–21:40]

    III. De Beauvoir, Sartre a Bůh [21:40–32:50]

    IV. De Beauvoir ve třech pojmech [32:50–50:50]

    V. Stáří: Smrt uprostřed života? [50:50–1:12:00]

    VI. Jean Améry: Teprve ke stáru získáváme duši. [1:12:00–závěr]


    Celá epizoda na echo24.cz nebo na forendors.cz/pravdaneexistujetm

    15 min
  • Max je šílený, Elvis je zkrotlý, Muži za pultem mají názory

    V kinech má premiéru Furiosa: Sága Šíleného Maxe. Muži za pultem nadšeně rozebírají dílo jeho režiséra George Millera, zapáleného samoukka, který naučil generace mladých mužů, že není nic lepšího než vzít lebku, narazit ji na řídítka motorky a vyrazit na tom stroji australskou buší vstříc velkolepé zkáze. Taky dojde na film Priscilla až únavně zdrženlivý obraz domácího života manželky Elvise Presleyho. Jo a lidi prý nechodí do kina, takže kina nebudou. Anebo budou. Za pult premiérově usedl David Havas, je to CEO Ponrepa a synovec jednoho z nejlepších imitátorů Elvise Presleyho na Novém Zélandu. Těžko si představit někoho kvalifikovanějšího.

    Obsazení: Jakub Peřina, David, Havas, Ondřej Štindl

    Diskutovaná díla: Furiosa: Sága Šíleného Maxe (režie" George MIller), Priscilla (režie: Sofia Coppola), Elvis: The Movie (režie: John Carpenter), Elvis (režie: Baz Luhrmann), Wake in Fright (režie: Ted Kotcheff), výstava Nové realismy, Paolo Giordano: Tasmánie, web Page Not Found, Amyl & The Sniffers: U Should Not Be Doing That

    34 min
  • Češi jsou nedůslední a nemají výdrž. Jsme jako sumci v aspiku. O vizích se mluví 24 let a nic

    Vize, reVize, Česko na křižovatce, restart, atd - prezentacemi plné vzletných slov o tom, kam má Česko posunout se to jen hemží. Ne vždy, nebo téměř nikdy, se ale vyplní, nebo mají nějaký reálný základ.

    Ne nadarmo i hlavní analytik Hrot24 Miroslav Zámečník často cituje bývalého německého kancléře Helmuta Schmidta, „kdo má vize, měl by se nechat vyšetřit“, což dokonale ilustruje pochybnosti o realistickém dosažení vzdálených cílů. "Je to strašné trápení, protože první takovou podobnou výzvu jsem podepsal v roce 2000. A proč od toho roku 2000 to nevyšlo? Proč se tady neustále bavíme na konferencích, politici zveřejňují vize, a to je vše", popisuje Zámečník

    Jsme, podle Zámečníka, „sumci v aspiku“, což ilustruje stagnaci a pomalý pohyb v mnoha důležitých oblastech. Svůj díl dává také politická kultura, kde nedostatek dlouhodobé a konzistentní vize brání významným změnám: "My se pohybujeme tempem jako sumci v aspiku. Protože jsme strašně nedůslední. Prostě Češi nemají tu výdrž", komentuje možné příčiny analytik Hrot24.
    To vše se děje i přes vysoké investice do výzkumu a vývoje, které jsou v Česku mnohem vyšší než v jiných evropských zemích. Podle Miroslava Zámečníka to může být i tím, že se nedostatečné zaměření na „moonshoty“ - ambiciózní projekty s vysokým potenciálem. Diskuze se dotýká i strukturálních problémů v řízení investic a vlastnictví. "Česko už delší dobu dává možnost odepisovat ze 100% náklady na výzkum inovace. Akorát se stále firmy nedovedou se správcem daně dohodnout, co je ten uznaný náklad", líčí Zámečník dlouhodobou praxi.
    Klíčem k úspěchu je podle něj dlouhodobá a konzistentní hospodářská politika. Zámečník upozorňue, že některé země, jako Singapur, úspěšně oddělují důležité ekonomické otázky od politických sporů, což jim umožňuje dosahovat efektivnějšího růstu. Pro Česko by mohlo být klíčové inspirovat se těmito přístupy a zaměřit se na vytvoření prostředí, které podporuje inovace a dlouhodobý ekonomický rozvoj. Do takového prostředí ale podle něj patří i neúspěchy. "V zemi, kde se daří inovacím, se musí vyskytovat obrovský množství neúspěchů. A obrovský množství propálených peněz, už to svědčí o aktivitě a odhodlání", upozorňuje Zámečník. Poslechněte se podcast.

    29 min
  • Proč nám Unie zdraží energii z Dukovan, boj o veřejnoprávní média i české zlato

    Na Echo Poradu dnes dorazil také fotograf Michal Čížek, který byl u všech pražských zápasů právě skončeného mistrovství světa v ledním hokeji. „Bylo to vyčerpávající. Ale atmosféra byla skvělá, stejně jako diváci. Po čtrnácti letech hurá!“ říká. Komentátoři Týdeníku Echo řešili i společenský význam šampionátu. Bude mít české vítězství vliv na evropské volby? „Naši politici prožívají hokej, jako ti briští přikládají význam fotbalu,“ tvrdí Ondřej Šmigol. A proč hokejové PR vyhrál Andrej Babiš?

    Dává, či nedává smysl dostavba pátého bloku jaderné elektrárny Dukovany? „Podle skeptiků Evropská komise dala takové podmínky, že se provoz pátého reaktoru nevyplatí,“ připomíná Daniel Kaiser. Výsledkem bude uměle drahá elektřina.

    V podcastu se řeší i situace na Slovensku, především turbulentní stav tamních médií. „Nechápu, že Brusel mlčí k tomu, co se děje v polské státní televizi, a přitom kritizuje Slovensko,“ diví se Dalibor Balšínek. „Ficova i Tuskova vláda provádí v médiích účelovou změnu. Ale Slováci si k tomu píšou nový zákon. Poláci nemají žádnou trpělivost, chtějí vedení vyměnit hned,“ dodává Kaiser.

    Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz 

    31 min