Echo Podcasty

Tentokrát  ve dvou, Jakub ale inovoval barvu vlasů, to vydá za hodně.  S Ondřejem probral hodně aktualit, důkladněji se věnovali dvěma filmovým nezdarům, snímku Joker: Folie a Deux, dvoje ceněného (přeceňovaného) Jokera a filmovému testamentu Francise Forda Coppoly Megalopolis. Došli k závěru, že při volbě mezi dvěma typy nepovedenosti by vybrali tu v Coppolově stylu. Pozorný posluchač se dozví, co bolí fotografku Libuši JarcovjákovouÚčastníci: Jakub Peřina, Ondřej ŠtindlDiskutovaná díla: výstava Libuše Jarcovjáková ve Veletržním paláci, album Alana Sparhawka White Roses, My God, Vladimír Nabokov: Smích ve tmě, Mistr a Markétka (režie: Michael Lockshin), Molchat Doma: Belaya Polosa, Joker: Folie a Deux (režie: Todd Philips), Megalopolis (režie: Francis Ford Coppola)

Budou se zase zvyšovat daně? Měli by bohatí platit více? A proč se plánuje odstavení uhelných elektráren, když Česko nemá jak elektřinu z nich nahradit jinak než dovozem? Nebo má smysl ztrátové elektrárny dotovat? To vše řeší v aktuálním Hrotcastu Pavel Štrunc a Markéta Malá.

Necelý rok do voleb je na stole další možné zvyšování daní. Téma otevírá hnutí STAN a neodmítají ho ani lidovci. „Je logické, že ten současný rozsah státu se současnými daněmi není možné dlouhodobě ufinancovat. Možná jen tehdy, když budeme mít každoroční pěti- nebo šestiprocentní hospodářský růst. Jinak to reálně není možné,“ řekl pro Seznam zprávy první místopředseda STAN a ekonomický expert hnutí Lukáš Vlček.

„Pan Vlček je jeden z těch členů Starostů, kteří si velmi stojí za tím, aby stát snižoval deficity. Z toho vyplývá, že se daně zkrátka budou muset zvýšit a oni tam explicitně mluví o další daňové progresi. To znamená, že lidé, kteří vydělávají nějaký násobek průměrné mzdy, by byli zdaněni ještě víc,“ říká redaktorka Echo24 Markéta Malá v nejnovějším Hrotcastu. Zároveň upozorňuje, že ministr financí Zbyněk Stanjura z ODS naopak tvrdí, že existují i jiné způsoby, jak stát uživit i bez zvyšování daní.

Vlček, pravděpodobný kandidát na ministra průmyslu, ale ve své funkci bude muset řešit další naléhavou věc. Energetický sektor v Česku čelí zásadním výzvám, především v souvislosti s uhelnými elektrárnami. Ty jsou dlouhodobě ztrátové kvůli vysokým nákladům na emisní povolenky a klesající ceně elektřiny. Pavel Tykač, majitel klíčových uhelných elektráren, už dříve varoval, že pokud nedojde ke změně podmínek, bude nucen své elektrárny Počerady a Chvaletice zavřít už v příštím roce.

„Ono je na tom celkově komické, že tady máme nějaký plán, že od uhlí postupně odejdeme. Jenomže my začínáme něco vypínat, aniž bychom za to měli v tuto chvíli náhradu,“ upozorňuje Malá. „Zkrátka uhelné elektrárny slouží jako záložní vyrovnávací zdroj, který musí jet pořád, je nutné ho mít, eliminuje totiž problémy při výkyvech výkonu obnovitelných zdrojů energie,“ dodává.

Stát má k dispozici několik možností, jak tuto situaci řešit. Jednou z nich je udržet tyto elektrárny v provozu pomocí státní podpory. Nicméně, jak upozorňuje Markéta Malá, tento plán naráží na řadu politických i ekonomických komplikací, a dokonce se zvažuje vyvlastnění elektráren, pokud by majitelé odmítli pokračovat v jejich provozu.„Představme si situaci, kdyby Pavel Tykač nebo jiný výrobce oznámil, že chce příští rok zavřít elektrárny. V tom případě by ČEPS mohl oznámit, že to nejde, protože elektrárny potřebujeme pro stabilitu, a tak by mu energetický regulátor zakázal elektrárnu uzavřít. Spočívalo by to v tom, že by ji dál provozoval s tím, že by mu ji dotoval stát,“ vysvětluje Malá.

A upozorňuje na neshody v tom, jestli by Česku elektrická energie z uzavřených elektráren opravdu chyběla. „Je tam obrovský rozpor, protože ministerstvo průmyslu přišlo v létě se superkritickým scénářem, kde říká, že i kdyby zavřeli příští rok Tykačovy elektrárny a v roce 2027 by tady byla jen jedna nejmodernější uhelná elektrárna, kterou provozuje ČEZ, takže by se vlastně nic nestalo, protože my bychom nahradili tu chybějící výrobu z uhlí dovozem ze zahraničí, hlavně z Německa,“ říká Malá.

„Pozoruhodné na tom je, že Německo se samo stalo už čistým dovozcem elektrické energie. Jen Francie bude v příštích letech soběstačná, protože to je jaderná velmoc,“ dodává ekonomická novinářka.

Jak to tedy bude s plněním státní kasy, pomůže další zdanění? A nahradí v Česku obnovitelné zdroje uhlí, od něhož se pomalu upouští? Poslechněte si nový Hrotcast.

Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

Odchod Pirátů z vlády i volby v Rakousku jsou tématy podcastu Echo Porada. „Kdyby naše krajské volby nedopadly, jak dopadly, tak by Bartoš možná ještě byl ve vládě,“ soudí Jiří Peňás. „Digitalizace jako taková je přímý útok na osobní svobodu, vzdáváme se svého života,“ říká Dalibor Balšínek. Tereza Matějčková vzpomíná na vyrůstání v Rakousku 90. let. Dále na Poradě diskutují Markéta Malá a Daniel Kaiser.

Část české společnosti nachází oblibu, možná dokonce útěchu ve slovanském pohanství. Zároveň platí, že všeobecně toho o slovanském bájesloví víme málo: známí jsou bohové Radegast, Perun, Svantovit, Vesna, ale už se neví, jak moc jejich podobu ovlivnilo 19. století a národní obrození. Díky němu pohanství v české kultuře přečkalo v romantické podobě, která má naštěstí daleko do nacistických přídechů ve východoslovanských kulturách. Nejen o tom hovoří v šestnácté epizodě podcastu Hej, Slované bratři Lukáš a Jakub Novosadovi s religionistou a slavista Jiřím Dyndou. Epizodu vysílá Rádio Prostor, na svých poslechových aplikacích také Echo24. Najdete nás rovněž na Spotify.

Baví se sourozenci se svým hostem spíše o slovanském pohanství, nebo o pohanském slovanství? Je těžké hledaný pojem správně vymezit, přesto se o to debata pokusí. Jiří Dynda nakonec konstatuje, že jako Češi už nemáme potřebu vytvářet slavné dějiny slovanského národa. Na rozdíl od 19. století, kdy jsme se jako národ mimo jiné takto vymezovali vůči rakousko-uherské říši. Jinými slovy takřka všechno, co považujeme za tradiční, slovanské a přežívající v české kultuře a v českém povědomí od pohanských dob, má svůj původ v národním obrození. Tehdy docházelo k redefinici národa, ale i slovanského bájesloví. Věděli jste například, že Václav Hanka – slavný autor Rukopisů – vymyslel jméno bohyně Živy?

A říká vám něco jméno Václav Krolmus? To byl v podstatě reálný Jára Cimrman, který hledal ve starých sklepích plných brambor doklady o existenci boha Černoboha. Anebo nutil české obrozence pít kávu s hlinitým popelem našich „slovanských otců“. Ovšem v 19. století nešlo jen o umělecký a kulturní koncept zdejšího pohanství – nýbrž také o politický, který měl posloužit rekonstrukci českého národa. Přesto se slovanské pohanství v českém myšlení nestalo funkčním politickým proudem. Na rozdíl od kupříkladu ruského rodnověří, což jsou v podstatě nacistické proudy v ruském myšlení, kultura plná svastik, přesvědčení o nadřazené rase bílých Slovanů atp. Tyto projevy se ovšem ruský státní aparát snaží potlačit.

V další části epizody se bratři se svým hostem baví o tradicích – třeba i o velikonoční pomlázce. Jiří Dynda vysvětluje, že není důležité přemýšlet o tom, jestli různé rituály jsou autenticky slovanské a pohanské, ale že důležitější je si všímat toho, co která tradice dělá s celým společenstvím. Je málo pravděpodobné, že by velikonoční pomlázka měla přímou návaznost na pohanství – pro to nemáme žádné doklady. Podstatné ale je vnímat Velikonoce

jako komunitní svátek, který ukazuje, nakolik je komunita zdravá: tedy ochotná se navštěvovat. To je podstatnější než „autenticita“.

Závěrečná část rozhovoru uvažuje nad dílem „krále slovanské fantasy“ Andrzeje Sapkowského třeba o tom, že Západ zachází se slovanským světem jako s přitažlivou komoditou, která je neokoukaná, a proto přitažlivá. Dozvíte se také, zda bychom dokázali ze slovanských bohů vytvořit naše vlastní slovanské Avengers, s jakými projevy pohanského slovanství se můžete setkat v časopise Receptář, nebo jak se vybírají pohanské názvy pro různá česká piva.

Aneb konečně podcast, kde zjistíte, co pijete.

Zkorumpovaná Ukrajina: Ukrajinci chtějí peníze na ruku, korupce je všude. Trump může válku ukončit

Tomáš Kopečný, vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny ve velkém rozhovoru o obnově země ničené válkou, možných cestách k mírové dohodě s Ruskem, očekáváních od zvolení Donalda Trumpa, i o korupci silně zakořeněné v ukrajinské společnosti a mentalitě národa. 

Kopečný popisuje, jak se daří českým podnikatelům na Ukrajině: „Je to neustálý boj. Objevují se případy, kdy místní subjekty požadují úplatky, například za spuštění dodaných zařízení. Vždy, když se s něčím takovým setkáme, apelujeme na naše partnery ve vládě a snažíme se zajistit, aby se situace vyřešila transparentně.“ 

Kopečný zdůrazňuje, že česká pomoc Ukrajině zachraňuje životy, ale není čistě humanitární, obnova ukrajinského území je pro české firmy i byznysová příležitost: „České firmy, které se podílejí na rekonstrukci, jsou za svou práci dobře placeny. Naše dodávky financují mezinárodní instituce jako Světová banka nebo americké agentury, což znamená, že český daňový poplatník na tom neprodělává, naopak,“ vysvětluje.

Celá rekonstrukce Ukrajiny se postupně přesouvá z fáze humanitární pomoci k úvěrovému financování, kde místní firmy a města získávají půjčky na obnovu. Podle Kopečného je klíčové, aby se pomoc nezastavila, ale naopak rostla: „To, co děláme teď, je teprve začátek. Ukrajina potřebuje dlouhodobou podporu. Lidé na Ukrajině nečekají, až válka skončí. Rekonstrukce probíhá už teď, paralelně s boji,“ popisuje Kopečný a dodává, že Ukrajinci mají neuvěřitelnou vůli nejen bojovat, ale i obnovovat svou zemi. „Vidím to na místě – když se tam po třech měsících vrátíte, vidíte konkrétní výsledky. To je to, co nás žene dopředu.“

Tomáš Kopečný se v rozhovoru mluví i o možném vlivu bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa na vývoj konfliktu na Ukrajině, zejména v souvislosti s jeho případným znovuzvolením. Kopečný upozorňuje, že Trump by se mohl snažit přinést do vyjednávání nový element. “V případě, že by Trump uspěl, mohl by přinést něco, co motivuje Rusko k vyjednávání, ale otázka je, jaké karty to budou a jak na to Rusko zareaguje. Donald Trump říká, že by konflikt ukončil hned. O to se může pokusit. To znamená, že přinese na stůl nějaké úplně nové karty.“ Zároveň dodává, že aktuálně nevidí dostatečnou motivaci z ruské strany k vyjednávání, ať už by byly podmínky jakékoliv.

Libanonské teroristické hnutí Hizballáh nemělo příliš dobrých posledních pár dnů. Izrael se zjevně rozhodl udělat něco s neustálým ostřelováním, před kterým se evakuovalo několik desítek tisíc lidí. Po celém Libanonu explodovaly tisíce pagerů, izraelské cílené nálety zdecimovaly nejvyšší velení hnutí a bombardování poškodilo infrastrukturu teroristů. Spekuluje se o pozemní invazi.

V Salonu Echa debatovali o krizi Irena Kalhousová, ředitelka Herzlova centra izraelských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, Marek Čejka z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, arabista a bývalý diplomat Tomáš Smetánka a komentátor Českého rozhlasu Jan Fingerland. Debata proběhla v pátek odpoledne, pár hodin před izraelskou operací, která zabila šéfa Hizballáhu Hasana Nasralláha.

Období I. republiky, tedy dvacet let od vzniku státu do přijetí Mnichovské dohody, je pokládáno za vrchol českých dějin. Na co jsme především hrdi, jsou takzvané demokratické tradice I. republiky. Často se hovoří o tom, že jsme byli ostrůvkem demokracie ve střední Evropě a po listopadu 89 panovala všeobecně sdílená tendence na uspořádání I. republiky navazovat. Jak to ale s demokracií tehdy bylo? Byly poměry v první republice takové, jak jsou zafixovány v našem kolektivním vědomí?

Babiš není ohrožení pro demokracii. Ale do koalice s ním nikdy! Volby vyhrajeme my! „Ivan Bartoš za celou dobu ani jednou nepřipustil, že systém nefunguje,“ říká Marek Benda v rozhovoru s Pavlem Štruncem. Celou digitalizaci pod vedením končícího pirátského předsedy označil Benda za velký průšvih. Podle Bendy se Bartoš nedokázal vyrovnat s faktem, že jeho projekt selhává, a to navzdory opakovaným varováním. Přestože ODS a koalice už v srpnu zvažovaly alternativní řešení a mluvily o tom, že bude nutné přejít na původní systém, Bartoš si stále stál za svým.Benda také odmítl tvrzení Pirátů, že premiér Fiala čelil nátlaku ODS, aby Bartoše odvolal. „Petr Fiala velmi dobře zná ODS a nálady, které v ní panují. Ale že by byl pod nějakým tlakem, to se nestalo,“ řekl. Fiala si podle něj situaci vyhodnotil sám a dospěl k závěru, že digitalizace pod vedením Bartoše nemůže pokračovat.V otázce způsobu odvolání Bartoše Benda nevnímal problém: “Nevidím na tom nic divného, v dnešním světě řešíme spoustu věcí po telefonu,“ dodal Benda s tím, že šlo o korektní postup. „Mirek Topolánek řekl tvrdé jádro, měkký obal. To byla jeho základní teze,“ uvedl Benda a dodal, že projekt Spolu je částečně pokračováním této myšlenky. Podle něj se právě díky tomu podařilo vytvořit silnou předvolební koalici, která umožnila dosáhnout vládní většiny. Benda taky připomněl, že Topolánek už v roce 2006 vážně zvažoval předčasné volby a možnou koalici s KDU-ČSL a Zelenými, což ukazuje jeho ochotu k široké spolupráci.Benda své straně věří na opětovné vítězství nad Babišem: „Věřím si v každých volbách, většinou mi to vyjde,“ uvedl s tím, že ODS dokázala Babiše porazit už v roce 2021 a má v plánu to zopakovat i příští rok. Současně však varuje, že výsledky nedávných krajských voleb ukázaly nespokojenost části voličů vládní koalice. „Je to pro nás výrazný zdvižený prst. Naše voliči z nějakého důvodu nepřišli.”Benda kategoricky odmítl možnost povolební spolupráce s hnutím ANO. „Sněmovní spolupráce s ANO ne. Stoprocentně,“ prohlásil. V rozhovoru připomněl, že i když měla ODS po volbách v roce 2017 s ANO parlamentní většinu, nikdy nedošlo k vytvoření vlády. „Andrej Babiš vždycky zvolí jiné subjekty, pokud má možnost. V roce 2017 si vybral sociální demokracii a komunisty,“ řekl Benda.Podle Bendy bude jedním z klíčových témat v nadcházejících volbách připomenutí úspěchů současné vlády. „Musíme znovu a znovu voličům zopakovat kroky, které se odehrály”. Jako příklad uvádí zvládnutí covidové pandemie a jasný postoj vlády v otázce ruské invaze na Ukrajinu. „Za této vlády jsme se neměli tak špatně, jak si teď myslíme,“ dodal.Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

Masaryk otevírá svou knihu Sebevražda slovy: „Sebevražednost se nyní projevuje ve všech civilizovaných zemích s intenzitou zastrašující.“ Šestnáct let nato věnuje stejnému tématu monografii s totožným názvem Emile Durkheim. Vznikne tak jedna ze zakládajících prací vznikající sociologie.

Má to jeden háček. Durkheim i Masaryk se v ledačems spletli, třeba v tom, že moderna je bytostně spjatá s vyšší sebevražedností. Ukázalo se, že jakmile lidé přečkají otřesy spjaté se započínající modernou, sebevražednost klesá, hluboko pod takzvané rozvojové státy. To, co zdůrazňoval Durkheim i Masaryk, tedy že individualizace vede k samotě, což vede k osamění a posléze to může vyústit v sebevraždu, zkrátka není pravda.

Naopak se ukazuje, že lidé si svého života více cení, když jsou svobodní, jakkoli je to spjaté s menší mírou jistoty. Výmluvná je v tomto bodě jedna československá epizoda. Nestor české psychiatrie Miroslav Plzák, přední odborník na deprese, dostal v šedesátých letech státní zadání: měl vymyslet, jak sprovodit ze světa pečlivě utajovaný problém: vysokou sebevražednosti v Československu. Pohybovali jsme se tehdy spolu s Maďarskem na celosvětové špičce. Plzák tehdy vymyslel světový unikát: Linku bezpečí. Když zjistil, že osmdesát procent stesku nám působí vztahy, začal se věnovat partnerství a manželství.

Jenže je faktem, že dnes sebevražednost znovu stoupá, jakkoli máme daleko do čísel, které hlásí některé rozvojové země. Na špici tohoto smutného žebříčku se drží státy jako Lesotho nebo Rusko. Přesto je sebevražda stále častěji v popředí veřejného zájmu a je to zároveň jev, který nás, dle slov Alberta Camuse, staví před vůbec nejzávažnější filozofickou otázku: Máme právo ukončit svůj život?

Filozofické pohledy na sebevraždu se rozcházejí. Autorka podcastu Tereza Matějčková konfrontuje dvě hlediska zastávané dvěma filozofy, kteří o sebevraždě ví své, ač z odlišných hledisek. Améry celý život o sebevraždě přemítal, publikoval, jednou se o ni pokusil a byl zachráněn, podruhé mu to vyšlo. Barbara Schmitzová je filozofka, která je pozůstalá po sebevraždě svého otce a své sestry. Ve svém díle se zaměřuje na perspektivu těch, co zůstávají: na jejich pocity viny, psychické potíže i na nebezpečí zvláště rodinné nápodoby.

Kapitoly

I. Sebevražda nejvlastnějším filozofickým problémem? [úvod až 9:40]

II. Moderna: sebevražednost „s intenzitou zastrašující“. Opravdu? [9:40 až 18:00]

III. Jean Améry: Filozof a sebevrah [18:00–38:55]

IV. Barbara Schmitzová: Filozofka na pozici pozůstalých [38:55 až závěr]

Bibliografie

Jean Améry, „Aufklärung als Philosophia perennis“, in: Die Zeit, 20. 5. 1977, https://www.zeit.de/1977/22/aufklaerung-als-philosophia-perennis

Jean Améry, „Mein Judentum“, in: Mein Judentum, vyd. Hans Jürgen Schultz, Stuttgart: Kreuz-Verlag, 1978.

Jean Améry, Vztáhnout na sebe ruku. Rozprava o dobrovolné smrti, přel. Daniela Petříčková, Praha: Prostor, 2010.

Albert Camus, Mýtus o Sisyfovi, přel. Dagmar Steinová, Praha: Garamond 2006.

Emile Dukheim, Suicide. A Study in Sociology, přel. John A. Spaulding – George Simpson, New York – London: Routledge, 2005.

Tomáš G. Masaryk, Sebevražda, Praha: Ústav T. G. M. 1998.

Barbara Schmitzová, Jaký život je hoden žití? Biografické a filosofické přístupy, přel. Tereza Matějčková, Praha: Karolinum, 2024.

Ferdinand von Schirach – Alexander Kluge, Die Herzlichkeit der Vernunft, München: Luchterland, 2017.

Ludwig Wittgenstein, Briefe, Frankfurt a. M.: Suhrkamp 1980.

Nezkrácená verze na:

V nejnovější epizodě Hrotcastu hovoří ekonomická novinářka Markéta Malá o vládních opatřeních a jejich dopadech na veřejné finance. Podrobně rozebírá důsledky konsolidačního balíčku a zklamání pravicových voličů. Jak vláda Petra Fialy naplňuje své sliby?

Premiér Petr Fiala po krajských volbách oznámil, že má jasnou představu o tom, co je potřeba udělat, aby přesvědčil voliče, že jeho vláda plní své sliby a pracuje pro ně. „Nemíním odevzdat naši zemi levici a populistům,“ napsal na sociální síť X.

Podle ekonomické novinářky Echo24 Markéty Malé je toto heslo vzhledem k výkonu vlády značně diskutabilní. „Petr Fiala zastává konzervativní rétoriku, ale mnohé jeho kroky vypadají spíše jako přizpůsobení levicovému stylu vládnutí,“ říká Malá v nejnovějším Hrotcastu.

Vláda Petra Fialy, která nastoupila po covidové pandemii a ve stínu vysokého státního dluhu, stála před obtížným úkolem stabilizace veřejných financí. K tomu navíc přispěla energetická krize a inflace, která v roce 2022 dosáhla rekordních 18 až 19 procent. Odpovědí vlády byly plošné podpůrné programy, včetně zastropování cen energií.Tento krok, nezbytný k ochraně domácností, však vytvořil další tlak na státní rozpočet. „Konsolidační balíček přinesl úsporu 150 miliard na jeden rok, ale vláda žádný dlouhodobý plán nenabízí,“ doplňuje Malá.

Série opatření z května 2023 navíc kýžené řešení nepřinesla. Jak už bylo řečeno, vláda oznámila úspory ve výši 150 miliard korun na rok, mnozí to však považovali za nedostatečné. Zároveň došlo ke zvýšení daňové zátěže, zejména pro živnostníky a zaměstnance.Malá podotýká, že Fiala a jeho kabinet byli zvoleni s nadějí, že prosadí konzervativní politiku zaměřenou na nižší daně a úspory ve veřejných financích. Místo toho ale vláda podlehla tlaku na zvýšení daní a zavádění plošných sociálních programů.„Pravicoví voliči, kteří očekávali menší zásahy státu a nižší daně, jsou dnes nejspíš zklamaní,“ uzavírá ekonomická novinářka.

Jsou tedy opatření dosavadní vládní koalice pravicová, nebo levicová? Jak měl kabinet řešit pocovidovou krizi? Přijdou razantní škrty na výdajové straně státního rozpočtu? A jsou naše dluhy jen odloženými daněmi, které stejně jednou zaplatíme? Pustťe si nový Hrotcast.