CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 70 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR⁠

„Jenom část z toho, co se stane s naším zdravím, je v genetické informaci. Já si myslím, že je to menšina,“ říká imunolog a biolog Jan Černý s tím, že většina nádorů vznikne nešťastnou náhodou. Naše tělo se totiž na úrovni buněk stokrát obmění, což prakticky znamená, že vyzkoušíme všechny kombinace mutací v naší genetické informaci, a pak je to taková ruská ruleta, která průměrně jednou za život vystřelí. Genetika tomu může nahrávat, ale přibližně z 10 nebo 20 %, u některých onemocnění, třeba z 50 nebo 60 %. Rozhodují tzv. enviromentální příspěvky, resp. jejich součet. Patří mezi ně kouření, obezita, UV radiace, dlouhodobé záněty nebo vysoce zpracované potraviny, v souvislosti se kterými zmiňuje červené maso nebo cukry. Máme sice vyvinuté receptory pro sladkost, které nám říkají, co je zralé a obsahuje velké množství energie, ale nikdy jsme nekonzumovali tolik sacharidů a v takové formě jako dnes. Že bychom si za rakovinu mohli sami svým chováním, jak tvrdí někteří „provazovači nádorů a osudů“, odmítá. Co jsme za člověka a s jakým psychologickým naladění na svět přicházíme, je nám z velké části dáno do vínku. Stejně tak je do jisté míry geneticky předurčené, koho volíme. Vrozené dispozice se nicméně mohou, ale nemusí rozvinout, formující je i vnější prostředí. Sám je Husákovo dítě, a tak vyrůstal v době, kdy byl svět černobílejší a o spoustě věcech se nepřemýšlelo. Dnešní mladí lidé dostanou do kolíbky sociální sítě a s nimi obrovské množství informací, z nichž řada není pravdivá. Před očima nám tak vyrůstá generace, která je hodně jiná, asi nejvíc ze všech v dějinách Homo sapiens sapiens. Vlastně ho udivuje, že přísun dat, která neustále proudí do našeho mozku, pořád dáváme. Možným vysvětlením je, že jeho fungování už začíná narážet na biologické limity, což je doslova katastrofa. Na závažnost situace přitom upozorňují i psychologové a psychiatři, co s tím ale zatím nevědí. Je to jako chtít zabočit v Titaniku. Navzdory tomu je Jan Černý optimistou. Co ho k tomu vede, nebo proč je biologickým feministou, si poslechněte v našem rozhovoru. Mluvili jsme v něm i o tom, co je příčinou častějších genetických poruch u mužů a superioritě žen, čemu lze částečně přičítat nárůst alergických onemocnění, o kontraproduktivních hygienických standardech nebo proč si nenechal přečíst svou genetickou informaci.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 52 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR

Jedna z nejpopulárnějších reality show českého éteru Bachelor nabírá s blížícím se finále na obrátkách. Napjatá atmosféra v ní ale panovala od začátku, stejně jako nebyla nouze o senzační zprávy o soukromí 18 soutěžících, které se na řecký ostrov přiletěly ucházet o přízeň jednoho muže. Ty první se objevily už při zveřejnění medailonků jednotlivých dívek. Pozornost a pohoršení, jaké vyvolalo zjištění, že jedna z účastnit natáčela filmy pro dospělé, přitom udivila i moderátorku pořadu Zorku Hejdovou. Překvapivá nebyla jen míra zájmu, kterou informace vzbudila, ale i rychlost, s jakou byla „malá Denisa“ identifikována. To podle Hejdové o společnosti a jejím pokrytectví také něco vypovídá. Že by šlo ze strany televize o kalkul a využívání lidí za účelem zvyšování sledovanosti odmítá. „Vědí, proč a za čím tam jdou. Má to pro ně spoustu bonusů a je na každém, jestli se odhodlá do něčeho takového jít. Jde pak s kůží na trh, a s tím se musí počítat, říká. Sama dobře ví, o čem mluví. Ze všech nejvíc to často schytává ona sama. Tomu, jak je, eufemisticky řečeno, nedokonalá, čelí s každým dalším projektem nebo příspěvkem na Instagramu posledních patnáct let. Kdysi v reakci na to nechtěla dva dny vycházet z bytu, postupem času si ale vytvořila ochranný štít. Že by se někdy dostala do stavu, kdy se jí nenávistné komentáře nebudou dotýkat vůbec, nepředpokládá. Paradoxně jako jedna z nejzákeřnější komunit na sociálních sítích se přitom ukázaly matky. I kvůli jejich nevyžádaným radám přestala svoje soukromí sdílet. Občas má sice ještě tendenci nějaké téma otevřít a se svými sledujícími ho rozebrat, protože věří, že by to mohlo být přínosné pro ni i pro druhé, pak si ale uvědomí, kolika nepřejícím a zákeřným reakcím by byla vystavena, a radši od toho zase upustí. Co naopak v plánu má, jak se dělá „dobrá televize“, čím si vysvětluje, že žen je v její profesi výrazně méně, jaký názor má na estetické úpravy zevnějšku, nebo jak se jí daří balancovat mezi prací a rodičovstvím, si poslechněte v našem rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 58 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR⁠

Pokud se nechceme plácat v druhé části evropského pelotonu, nezbývá než šlapat rychleji než ti na jeho špičce, říká podnikatel a továrník Martin Wirterle. Patřičný impuls k tomu ale zatím nevidí v žádném z volebních programů. A postrádá i politického lídra, který nebude slibovat jenom pečené holuby a rozdávání peněz, ale nasadí krk a dá státu směr. I za cenu toho, že odvážné činy budou trošku bolet. Ne nutně jako za Churchilla, ale když chcete něčeho dosáhnout, ať už ve sportu, nebo v ekonomice, tak to prostě trošku bolet musí. Bohužel se nám během několika dekád podařilo vypěstovat něco, co se dá nazvat nárokovým prostředí, a společnost se začíná domnívat, že na všechny výdobytky má nárok a když o nějaké přijde, tak by je měl stát doplnit, což snižuje invenci, úsilí, podnikavost a zbídačuje národ. Ten dlouhodobě oslaboval i odchod elit do zahraničí, který teď máme jedinečnou, dost možná historickou příležitost zvrátit. Česká republika je pořád úspěšnou, relativně bohatou a bezpečnou zemí, kde se velice dobře žije. K tomu, abychom dokázali vychovat nebo sem přivézt schopné, pracovité, odvážné a vzdělané lidi, kteří tu zůstanou, je ale potřeba jim k tomu poskytnout podmínky. Pravdou je, že zatím tu frontu nikdo nečeká. Začít tady něco dělat je nesmírně složité, něco postavit téměř nemožné, nedostatečná je podpora akademického sektoru i místních komunit, kapitálové trhy jsou dysfunkční. Nástrojů, jak to změnit, je přitom celá řada, a peníze nevyžadují téměř žádné. Co velmi chybí, je odvaha. Kdyby Martin Wichterle mohl ze svého úspěšného podnikání politikům něco předat, byla by to právě ta. Sám jejich řady v úmyslu rozšířit nemá. Vyžaduje to totiž určitou kvalifikaci, stejně jako třeba být baletkou Národního divadla, nebo jaderným fyzikem, a těmi už taky nebude. Do veřejného prostoru chce ale přispívat dál. Jak, si poslechněte v našem rozhovoru, ve kterém jsme toho probrali mnohem víc.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR⁠

Byl jsem naivní jako spousta dalších lidí, připouští bývalý novinář a mediální manažer Martin Ondráček v souvislosti s jeho výrokem z prosince 2022, že válka na Ukrajině skončí relativně rychle. Za pár týdnů to budou tři roky, kdy Rusko „speciální vojenskou operaci“ zahájilo. Z Ondráčka se během té doby stal šéf občanské iniciativy Dárek pro Putina, která vybírá peníze na zbraně pro ukrajinskou armádu. Češi na ni doteď přispěli bezmála miliardou korun a vše nasvědčuje tomu, že letos příspěvky tuhle částku překročí. Přitom když s ní Ondráček a jeho spolupracovníci začínali, ohrazovala se spousta lidí proti tomu, že na vojenskou výzbroj a techniku přispívat nechtějí. Postupně ale pochopili, jak účinné jsou. Nejvýraznější nárůst sbírka zaznamenává, když dochází k největším krveprolitím. V tu chvíli lidi protestují kreditkami. Fascinující jsou pro Ondráčka ti, kteří výhody a nevýhody příslušnosti k Východu „ztlásknou“ na to, že rohlík stál desetník, pivo dvě padesát a bylo dobře. Sám je rád, že jsme pevně zakotvení ve všech západních strukturách, jakkoli nezastírá, že k nim drobné výhrady má. Je přesvědčený, že kdyby velké evropské mocnosti chtěly, aby Ukrajina zvítězila, tak na to existují nástroje, jak toho docílit. Jakým způsobem probíhá nákup zbraní a jak je možné, že k nim nepotřebuje bezpečnostní prověrku, ani žádné povolení? Co by zvrátilo situaci ve prospěch Ukrajinců? V čem má ve spojitosti s twitterovou partou výzbrojních náčelníků jasno? Čím se jistí proti tomu, aby nebyly peníze zpronevěřeny? A jakého dalšího vývoje se obává? I o tom jsme s Martinem Ondráčkem mluvili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 56 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR⁠

Nedovedu si představit nic, co by způsobilo, že Andrej Babiš nebude první na pásce, má o výsledcích podzimních voleb jasno Lucie Stuchlíková, novinářka a spoluautorka populárního podcastu o zákulisí české politiky Vlevo dole. Současně přitom dodává, že to nutně neznamená, že vítěz bude sestavovat i novou vládu. Muselo by se ale sejít opravdu hodně různých věcí, které by pomohly koalici Spolu, aby to ještě klaplo. Záměr upozornit na to, co se podařilo, byl sice dobrý, ale měl přijít dřív a neměl být formulovaný jako na 93 % splněný plán. To byla slovy Lucie fakt blbost. Její kolega Václav Dolejší mluví o zázraku, který by Petra Fialu udržel v křesle. Podle něj to má totiž bývalý a dost možná i budoucí premiér dobře rozehrané. Oproti roku 2021 to udělal chytřeji a zaměřil se na čtyři milionové regiony – Prahu, střední Čechy, Jižní a Severní Moravu, kde se rozděluje polovina sněmovních křesel a kde budou kromě něho o přízeň voličů usilovat Karel Havlíček, Alena Schillerová a podle všeho také Robert Plaga. Otázkou, jestli se bát návratu hnutí ANO k moci, se zabývají snad všichni političtí komentátoři, analytici i politologové. Nikdo přitom nezná úplnou odpověď, protože Andrej Babiš je podobně jako Donald Trump tak trochu nepředvídatelný. Jedni varují, že může být druhý Viktor Orbán, druzí upozorňují, že rád povečeří na Francouzské riviéře a má to raději na Západě než na Východě. Buď, jak buď, Lucie s Václavem jsou přesvědčení, že tak šílené jako na Slovensku nebo v Maďarsku to u nás nebude. Co je k tomu vede? Co bude pro podobu nové vlády rozhodující? Co lze čekat od Starostů a nezávislých nebo Motoristů? Na kterou stranu se přidají Piráti? A proč je nabídka politických stran tak, řekněme, neinspirativní? Lucie Stuchlíkové a Václava Dolejšího jsem se ptal nejen na to, ale také, jestli projde tzv. velká mediální novela a navýšení koncesionářských poplatků, na nového šéfredaktora Seznam Zpráv nebo roli médií ve volebním roce, který začal zostra.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 63 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR⁠

Kdo nepochybuje, nikdy nebude dobrý, říká moderátorka a novinářka Barbora Kroužková. Netají se přitom tím, že během svého více než třicetiletého působení v médiích zaváhala i nad tím, jestli si vůbec zvolila správnou profesi. Nejvíc nejistá si byla ve vypjaté chvílích, kdy se stala terčem nevybíravých útoků politiků a jejich zastánců. Paradoxně právě tyhle okamžiky ji ale také utvrdily v tom, že svou práci dělá dobře. Díky fackám, které přicházely z jedné i druhé strany, si uvědomila, že je vše v pořádku a špatně by bylo, kdyby ji někdo chválil. Když chce, umí si poručit a stranou dát i svoje ego. Zkouškou obojího bylo její druhé mateřství. Svoje priority tehdy zredukovala na daný okamžik, den, týden, neupínala se k žádným cílům a plánům, protože ani prognóza doktorů nebyla jasná. Zpětně říká, že právě tohle období změnilo její vnitřní svět a odstartovalo její duchovní cestu jiným směrem. Naučila se neřešit věci a přijímat je, jak jsou, včetně smrti, což, připouští, bylo hodně těžké, ale v konečném důsledků osvobozující. Jak se vyrovnávala s předčasným odchodem tatínka a v čem jí byla maminka největší učitelkou? Kdy se za ní její prvorozená dcera styděla? Je pro ni moderování hlavní zpravodajské relace ČT kariérním vrcholem, má u svých šéfů v kritických okamžicích zastání? A co si myslí o Kodexu ČT a obává se o budoucnost veřejnoprávních médií? Na to všechno jsem se bývalé kolegyně Barbory Kroužkové ptal.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 45 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A

Vytvořil se tady celistvý obrázek mladého kulturního nepřítele, na kterého je jednoduché útočit, říká Matěj Čech alias Mat213, loňský absolvent AVU a tvůrce oceňovaného alba Nesu oheň, díky kterému bývá nazývaný hlasem generace Z neboli dětí nového tisíciletí. Jemu samotnému takové označení přijde ošemetné, stejně jako zkratkovitá generalizace jeho vrstevníků. Hudbu se snaží dělat pro všechny a líbí se mu žít v iluzi, že generační propast lze překonat a najít společnou řeč s tím, že jedni i druzí nejsou zas takoví. Jakkoli je někdy těžké se dohodnout, daří se mu to s tátou, režisérem Michaelem Čechem, i dědou Františkem Ringem, se kterým se spíš vzájemně trollí a o politice nebaví. Když ale dojde na umění, diskutuje s ním Matěj rád, dědův celoživotní workoholismus a ambicióznost je pro něj inspirativní. O dost méně smířlivější jsou kulturní války vedené o jeho alma mater. Nepopírá, že má AVU svoje problémy a na jejím fungování by se dalo leccos zlepšit, ale současně na ní vzniká řada výjimečných projektů, vytváří nezbytně nutné zázemí pro alternativní kulturu a ne všichni její studenti jsou tak extravagantní jako uchazeči o studium, které zdokumentovali Adéla Komrzý a Tomáš Bojar ve filmu Zkouška umění. Bavil se u něj extrémně, ale na druhou stranu to podle něj byla ze strany dokumentaristů trochu podpásovka a škola to bude mít v budoucnu těžké. Co mají očekávat posluchači, kteří jeho aktuální album ještě neslyšeli? Jak vnímal, když část hudební obce označila jeho vítězství v cenách Apollo a Vinyla za omyl? Za kolik se prodaly jeho obrazy, které namaloval v rámci diplomové práce? Jak reaguje, když se jeho děda začne rozjíždět se svými mnohdy kontroverzními názory? Nebo za co mě pochválil? Poslechněte si v našem rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 68 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR⁠

V těžké době je humor jediná věc, která vám zbude, myslí si herec a režisér Milan Šteindler. Sám v něm coby syn pesimisty a optimistky v nelehkých životních situacích našel útočiště. Jako komunikační prostředek s okolím ho používal odmala a postupně dospěl k tomu, že tam, kde ostatní pohoršeně kroutí hlavou, on se bavit začíná. V legraci z někoho nebo něčeho je podle něj podstata humoru, nejde ho dělat neutrální. Díky genům, které se v něm mísí, si taky dobře uvědomuje, že potom, co se člověk cítí dobře, musí zákonitě přijít chvíle, kdy se bude cítit špatně. Pokud ne, tak patrně něco nepostřehl. O tom, že by si sáhl na život, nepřemýšlel, ani když mu bylo nejhůř, umírala mu matka a do toho se rozváděl. Tehdy ale pochopil, jak se cítí lidé, kteří jsou schopni sebevraždu spáchat. A taky to, že v každé době jednáme a reagujeme, jak nejlíp umíme, a nemá proto cenu vracet se k tomu, co se nepovedlo. Dokud žijeme, pořád se vyvíjíme. Co se principiálně nemění, je dopad divadla Sklep. Jen už jeho členové nejsou ani zdaleka takovým spolkem alkoholiků maskujících svoji běžnou činnost divadlem jako dřív. Sám Šteindler toho podle svých slov vypil tolik, že by to nikdo nepřeplaval, a setkal se i s drogami. Zpětně přiznává, že se v exponovaném období, kdy večerní úlevu střídala „blbá“ rána, choval jako idiot a měl úplně vygumovaný mozek. Za prospěšné pokládá, že si to uvědomil a alkoholu i jakýmkoli nelegálním substancím se vyhýbá. Kromě jeho osobního rozvoje mu záleží i na tom, kam se bude ubírat Česká republika. Za správné pokládá, abychom byli součástí Evropy, přijali euro a podporovali Ukrajinu. Pokud by si Češi odhlasovali v rámci referenda vystoupení z EU nebo NATO, v zemi by nezůstal. Kam by se případně přestěhoval? Co ho přimělo promluvit o domácím násilí? Čím obhajuje vtipy o trans lidech? Co považuje za největší absurditu globálního rozměru? Jak se ocitl v jedné šatně s britským komikem Ricky Gervaisem? Nebo co si myslí o kontroverzním tvůrci Marty Pohlovi a co si uvědomil při natáčení nové komedie Holka od vedle? I o tom jsme s Milanem Šteindlerem vážně i nevážně mluvili. Tak příjemný poslech a hodně štěstí a zdraví do nového roku všem!

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 61 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR⁠

Ve výročních žebříčcích bilancujících uplynulý rok v české literatuře obsazuje Dům v Matoušově ulici přední příčky. Zatím poslední román Terezy Boučkové se těší přízni čtenářů i literárních kritiků, spisovatelka ale důvěrně zná i to, jaké je to být perzekvovaný. Když říká, že žijeme ve skvělé době, dobře ví, o čem mluví. Na svět přišla jako dcera literáta Pavla Kohouta, a přestože ho odmala vídala nanejvýš třikrát ročně a jejich vztah byl prakticky nulový, stačilo to k tomu, aby se pro režim stala nepohodlnou. Když ve dvaceti podepsala Chartu 77, o možnost hrát, zpívat a tancovat se připravila definitivně. Na setkání po 10 letech od maturity byla mezi spolužáky s tituly JUDr., MUDr. a Ing. jediná uklízečka, ale cítila se milionkrát líp než oni. Potřebovala mít čisté svědomí a nedělat ústupky. Paradoxně nejtěžší lekci dostala po roce 1989, když chtěla vydat svoji prvotinu Indiánský běh. Způsob, jakým se v samizdatem oslavované novele vyjadřovala na konto svého otce nebo Václava Havla, byl náhle nepřijatelný. Někdejší disidenti, kteří byli za komunismu nuceni popírat své přesvědčení a cenzurovat svá díla, ji nutili k tomu samému. Byl to šok. Trvalo dva roky, než kniha vyšla. Tehdy pochopila, že i svoboda a demokracie jsou jenom o lidech a různých zákulisních hrách. Kritická je k porevolučnímu prezidentovi i dnes. Podle ní to „zvoral“, když udělal tlustou čáru za tím, co bylo, aniž by se řešila spravedlnost a aspoň slovně odsoudili viníci. Tím, že se všechno zglajchšaltovalo, se zdá, že je vlastně všechno jedno a nemá cenu stát si za svým názorem. Podle Boučkové má, i když to bývá náročné. S čím dalším se kvůli svým pevným postojům potýkala, si poslechněte v našem rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 64 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A

Momentů, které neustále překvapují, je v Pelíšcích spousta, říká herec Miroslav Donutil čtvrtstoletí od premiéry filmu, se kterým je neodmyslitelně spjatý a který se už stal součástí jeho hereckého odkazu. Úspěch dnes kultovní komedie přičítá tomu, že každý z ní někoho nebo něco doma měl, případně pořád má. On sám tatínka, který mu pod stromeček slavnostně nadělil místo stylových presleyovek vyfasované vojenské boty s kožešinkami. Vlastní byla jeho otci také jistá přísnost, kterou Donutil v dospělosti přijal za svou a přistoupil s ní i k hraní. Tomu od začátku dával všechno a přišlo mu přirozené vyžadovat to od druhých. Divadlo podle něj není žádná demokracie, když mluví o legendárním Provázku, zmiňuje v souvislosti s ním absolutní odevzdanost, zápřah i křik. Odporovat moc nešlo a vlastně k tomu nebyl ani důvod. Členové souboru byli jako guerilla probíjející se nepřátelským územím a věděli, že ze sebe musí vydat maximum, jedině to se vyplácí. A vyplatilo se. Na přelomu 70. a 80. let byli tak slavní, až jim to trošku stouplo do hlavy. Zadání, aby se jednou říkalo: Martinův otec byl taky herec, má teď Donutilův mladší syn. Jeho příjmení ho ale zatím spíš brzdí. V jaké pohádce si zahrál se svým tchánem? Kdy se poprvé opil? Jaký byl otec? Proč nikdy nepřemýšlel o emigraci? A co ho v novém roce čeká? I o tom jsme s Miroslavem Donutilem mluvili. Pevně věřím, že se vám bude naše sváteční povídání líbit, a přeju vám hezké Vánoce!