Čestmír Strakatý

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 68 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠

Ultimátním rodičem je vždycky stát, je přesvědčený režisér Viktor Tauš s tím, že v případě dětí, které mezi lety 1987 a 1993 vycházely z dětských domovů, svou roli neplnil. V naprosté většině totiž skončily na ulici. Sám na ní tehdy žil, a tak se s řadou z nich potkal. Mezi jinými s Amerikánkou, jejímž příběhem byl zasažený natolik, že ho motivoval chtít víc a vyprávět ho dál. Během 20 let ho zpracoval třináctkrát, filmová verze vstoupí do kin 26. září. Hlavní cíl všech dosavadních podob Amerikánky je přitom jediný – přispět ke změně legislativy týkající se ústavní péče. Ta totiž selhává dodnes. V čem jsou její fatální nedostatky, vysvětluje Klára Laurenčíková. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva upozorňuje na to, že v České republice pořád existují instituce, které poškozují práva dětí a fungují na bázi jakéhosi vězeňského modelu. Těch, kteří končí v dětských domovech, je přitom stále víc. Argumenty typu, kdo chce, tak může, oni dost nechtějí, považuje Laurenčíková za liché. Když člověk vyrůstá v destruktivním prostředí bez pocitu bezpečí a možnosti navázat blízké vztahy, nevěří v sebe, v druhé ani v to, že má nějaké místo ve společnosti. Velmi snadno pak podléhá manipulacím a planým slibům, že se dá všechno zázračně a hned vyřešit. Souzení a jistá arogance, že mně se to stát nemůže, že jde o nějaké horší lidi, kteří si za své problémy můžou sami, se v debatách objevuje stejně často jako odmítnutí, že teď nemáme peníze na transformaci systému péče o ohrožené děti. Přitom modernizace a sjednocení roztříštěné legislativy by nás ve výsledku stálo míň než platit drahý, nefunkční systém. Ve všech ohledech. Nejen o tom, jak situaci řešit, aby více příběhů končilo happyendem, mluví režisér Viktor Tauš a vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Laurenčíková.

Tah Ukrajiny byl geniální, říká odborník na mezinárodní vztahy Vlastislav Bříza mladší o vpádu Ukrajiny na ruské území. Jde jí přitom o něco jiného, než se může na první pohled zdát. Bříza vyzdvihuje odvahu generála Syrského, který věděl, že ukrajinská tajná služba je infiltrovaná, proto vše utajil. Co ale bude dál? Nebylo by lepší, aby ukrajinští vojáci bránili slabá místa fronty? Břízův názor je jasný. Mluvili jsme i o situaci v Rusku a nebezpečí Číny, která nás může v pravý čas přiškrtit. A je tam mnoho dalšího.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 61 MIN. JEN NA ⁠⁠⁠⁠⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Slibované pokračování s psychologem Radkem Ptáčkem je tu. A je ještě lepší než první díl (aspoň podle mě 😊). Probrali jsme toho opět hodně, třeba jsme šli detailně do toho, co dělá kvalitní spánek (a proč je důležitý), ale bavili jsme se i o tom, jak je možné, že někdo prostě páchá zlo a nepřijde mu to špatně. Uvědomění si, že svět není černobílý a i vrah může být oběť, je taky velmi cenné. Prostě je toho spousta. Snad Vás to bude bavit, mě to totiž bavilo hodně.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA ⁠⁠⁠⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

V každém národě jsou lidé, kterým dělá radost neštěstí druhých, říká prezident Petr Pavel ve velkém a otevřeném rozhovoru. Postavil se tak na obranu šéfa strategické komunikace vlády Otakara Foltýna, který sklízí za svá ostrá slova, citovaná v rozhovoru, kritiku. Pavel zdůrazňuje, že teď je třeba říkat věci napřímo. Mluvili jsme o tom, jestli je opravdu nadstranický prezident, o zklamání z politiků (a jejich vzájemných averzí), o první dámě Evě Pavlové, které už našla na Hradě svou radost, ale i o tom, co rozhodne, jestli bude Petr Pavel kandidovat znovu. Vyjádřil se poměrně jasně.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 52 MIN. JEN NA ⁠⁠⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Cítil vítr v zádech, tak to prostě napálil. Olympijský vítěz Martin Fuksa svůj sport miluje a myslí hlavně na dnešek, život mu ale zároveň změnila malá dcera. A asi i díky ní teď v Paříži vyhrál. Tak to aspoň cítí. Namalované nehty jsou pro něj posílení i styl, pro hejty na nástupovou kolekci od Jana Černého velké pochopení nemá. Když se prý v Česku něco odlišuje, kritika je nevyhnutelná. Fuksa říká, že k olympijskému vítězství ho dovedl osud a všechny výhry i neúspěchy, které má za sebou. V minulosti cítil tlak a povinnost vozit další a další medaile. Má to ještě smysl? Ptal se sám sebe. Teď dostal odpověď. V uvolněném rozhovoru jsme toho ale probrali daleko víc včetně třeba jeho oblíbeného rapu.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 65 MIN. JEN NA ⁠⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Smát se politikům je velmi zdravé a potřebné, říká novinářka Nora Fridrichová. Staral se o to pořad 168 hodin, který Fridrichová od roku 2006 vedla. A který nedávno narychlo a za pro některé podivných okolností skončil. Ona sama si při popisu toho, co a proč se stalo, nebere servítky. Ptá se, jestli za koncem pořadu není snaha vedení ČT naklonit si politiky před hlasováním o navýšení koncesionářských poplatků. Ostře kritizuje nadřízené, kteří ji a kolegy neochránili před tlaky. A říká, že veřejná diskuze a pravda v ní bude pro ČT očistná. Ale mluvili jsme třeba i o tom, že ženy, respektive matky jsou dnes průbojnější, než byla ona.

Mám pocit, že Tomáš Baldýnský se mnou byl tak nějak celý život. V pozdních 90. letech jako spoluzakladatel legendárního humoristického webu Kompost, později spoluautor Zeleného Raoula, filmový publicista, scenárista, producent. Má za sebou třeba kultovní seriál Comeback. V rozhovoru otevřeně popsal, jak ho zkušenost s tímto sitcomem semlela. Skončil v Bohnicích. Zároveň ale říká, že pokud se má v jeho branži něco povést, lidi prostě musí makat. Práce s mladými, kteří to třeba vidí trochu jinak, přitom z jeho zkušenosti může vést i k tomu, že se projekt prostě vůbec nerozjede. Mluvili jsme o tom, že Česku dnes chybí laskavý humor, který by dokázal společnost spojovat, ale taky třeba o negativním názoru na demokracii. To vás možná překvapí.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 63 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Kde je spravedlnost? Ptá se emotivně spisovatel, skeptik a popularizátor vědy Leoš Kyša a dodává, že právě nespravedlnost světa ho motivuje psát knihy. V jeho knihách, jejichž většinu vydal pod jménem František Kotleta, totiž může hrdina spravedlnosti dosáhnout. V reálném světě to je jinak, jak Kyša dokresluje příběhem jedné vraždy. V žánru scifi a fantasy je jeden z nejúspěšnějších v Česku, vedle postapokalyptických příběhů se ale věnuje třeba i situaci v Sudetech, odkud pochází. Sám byl komunista a má pochopení pro lidi, kteří jsou uzamčeni v jednom myšlenkovém světě. Aby se změnil, musel odejít pryč. Mluvili jsme o tom, proč nemá smysl snažit se utéct před jaderným útokem, o vyvracení nesmyslů a zbytečných diskuzích, o tom, co může udělat ze Sudet oblast s budoucností. A jak jde dohromady víra a skepse.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

„Pořád věřím v pravdu a sílu slova, která dokáže vzdorovat tankům, aspoň na chviličku,“ říká Jana Šmídová, dcera vedoucího mezinárodní redakce Československého rozhlasu Milana Weinera, který je jednou z hlavních postav nového filmu Jiřího Mádla Vlny. Sama v médiích zažila invazi sovětských vojsk v srpnu 1968 i pád vlády jedné strany v listopadu 1989, strach proto nemá. Nikdy ji ale nenapadlo, že by se něco z toho mohlo opakovat. Je přesvědčená, že kdo byl svědkem vstupu „spřátelených armád“ na území někdejšího Československa v bdělém stavu, nemůže nikdy zapomenout. Jí bylo tehdy devatenáct a ten šok má dodnes pod kůží. Na pražské Vinohradské třídě hořely tanky, střílelo se a ona pod zakrvácenou vlajkou poprvé viděla mrtvolu mladého muže. Bláhově tehdy s dalšími lidmi krásnou ruštinou přesvědčovala vojáky, že národ Čechova není takového jednání hoden. Nikdo jim nerozuměl. Stejně jako dnešní vojáci, kteří okupují Ukrajinu, to nebyli Rusové, ale Uzbeci, Bělorusové nebo Kalmyci. Je to paralela, ze které mrazí a kterou je na místě připomínat, protože vzorec se nemění, je jen otázkou, kdo se ho zmocní a čím ho opentlí. Uvědomuje si, že byla exponovanou pražskou studentkou z elitní rodiny, ale stejně tak se zhroutil svět jejím selským příbuzným z jižních Čech. Kdo měl něco v hlavě a něco věděl, tak to tomu znásilnění naší země nebylo jedno. Ani tehdy nebyli novináři žádné celebrity, ale veřejnost jim věřila. Jediným lékem, abychom se z historie poučili, jsou podle ní dobré školy a dobří učitelé, ale moloch školství zaostává a Přemyslovci jsou Přemyslovci. Poslechněte si, jak se Jana Šmídová dostala k unikátním snímkům z terezínského ghetta, co viděla dva roky po jaderné havárii v Černobylu, jak to vypadalo v redakci Svobodného slova, když se komunistický režim hroutil, nebo jak se stalo, že se její syn stal hrdinou revoluce.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 49 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Nezdráhá se o sobě prohlašovat, že je ambasadorkou trapnosti a že je to pro ni osvobozující. Kromě toho je Natálie Schejbalová taky vtipná, pohotová a literárně i hudebně nadaná, což uplatňuje jako komička, scenáristka populární vědomostní show Na lovu, hudebnice a v neposlední řadě influencerka vystupující pod uměleckým jménem Tali. K tomu, aby na Instagramu získala bezmála stotisíc sledujících, zvolila podle svých slov superjednoduchý způsob – prostě hackla rekomendační algoritmus tím, že publikuje krátká videa s vtipy, kterými baví ostatní, a ti je sdílí, aby ukázali, že mají smysl pro humor. Když se někdo nezasměje, těžkou hlavu z toho nemá. Ráda dělá vtipy, které pochopí každý, ale ještě radši takové, které pochopí jenom málokdo a jsou pro ni známkou, že s dotyčným sdílí stejný popkulturní rámec. Existují ale témata, která zlehčovat odmítá. Generace jejích rodičů by sice považovala rasistické nebo sexistické narážky za hroznou řachandu, pro většinu jejích vrstevníků už je to ale za hranou. Myslí si, že humor ve veřejném prostoru by neměl zraňovat, na druhou stranu připouští, že není žádná „svazačka humoru“, která chce vymezovat jeho hranice. Určuje si ty svoje. A tak například na konto za znásilnění odsouzeného exposlance TOP 09 Dominika Feriho rýmuje o konsentu: Pokud je jí do breku, nelezu s ní pod deku. Jak sama říká, bez slovních hříček přemýšlet nedokáže, což se promítlo i do našeho rozhovoru, to ale neznamená, že jsme v něm nebyli i vážní.