By Seznam Zprávy
4.2
55 ratings
The podcast currently has 166 episodes available.
Týdně aspoň 150 minut rychlého pohybu. K tomu dvakrát silové cvičení. Vyvážená, nejlépe domácí strava, bez polotovarů, doplněná o vitamín D a omega 3 mastné kyseliny. Investice do vlastního zdraví mohou jít za měsíc i do tisíců.
Steve Jobs patřil mezi nejbohatší lidi na světě, své peníze si však moc užít nestihl. V roce 2003 mu diagnostikovali rakovinu slinivky břišní.
„Peníze postrádají smysl, když je člověk nemocný a nemůže si je užít. Za mě je zdraví jedna z nejlepších investic, které můžeme udělat,“ říká Miloslav Šindelář, nutriční terapeut a spoluzakladatel Institutu moderní výživy.
Stejně jako u klasických investic do akcií platí, že čím dříve začneme, tím vyšší „výnos“ lze čekat. I když u zdraví ho exaktně měřit nelze. „Funguje to jako složené úročení. Je dobré začít co nejdříve, protože výsledky se potom zúročí a ve stáří to na sobě velmi signifikantně můžeme poznat. Stačí se ve čtyřiceti na třídním srazu podívat kolem sebe,“ doporučuje Šindelář.
„Pokud nám není fyzicky dobře, produktivita v práci není taková, jako když se cítíme stoprocentně fit, jak potvrzují statistiky,“ dodává analytička One Family Office Anna Píchová. Kdo se dožije více let, má také delší investiční horizont.
Obezita. Alkohol. Málo pohybu – tři věci, které charakterizují tuzemský životní styl. „Podle dat Eurostatu má u nás 60 procent populace nadváhu, dle měření indexu BMI jsme na prvních příčkách v Evropě. A zároveň jsme na prvních příčkách ve spotřebě alkoholu na osobu, je to nějakých 12 litrů čistého lihu na osobu za rok. Jen 7,5 procenta naší populace má každý týden nějakou zdraví posilující fyzickou aktivitu, což je málo,“ shrnuje základní „anamnézu“ české populace analytička Anna Píchová.
Jakými investicemi si lze život ve zdraví prodloužit? Kam směrovat peníze a čas?
Prevence
Češi jsou sice v Evropě na špičce co do počtu návštěv u lékaře za rok, ale na prevenci moc nedají. Po dvaašedesátce se v průměru netěší dobrému zdraví, zatímco v západní Evropě tenhle stav nastává o 10 let později.
Trpí hlavně srdce. „Máme tady více kardiovaskulárních onemocnění, což je nejčastější příčina úmrtí všude na světě, a máme obrovský nárůst diabetu hlavně toho druhého typu,“ podotýká nutriční terapeut z Institutu moderní výživy Miloslav Šindelář.
Česko přitom disponuje rozsáhlým systémem veřejného pojištění, který myslí i na prevenci. „Mám možnost jít jednou za dva roky na preventivní prohlídku k praktickému lékaři a potom dle věku a pohlaví na různé prevence ke specialistům. Specializované screeningy se doplácejí, ale je to pár stovek, tisícovka,“ říká Anna Píchová.
Jídlo
Zakázané potraviny neexistují, říká v podcastu nutriční terapeut Šindelář. „Vždycky je to o množství a o frekvenci konzumace. Co opravdu podporuje naše zdraví, je zvýšený příjem ovoce, zeleniny, celozrnných obilovin, respektive vlákniny, ukazuje se, že snižuje celkovou úmrtnost,“ dodává Šindelář.
Smysl podle experta také dává vyloučit z jídelníčku průmyslově ultrazpracované potraviny jako třeba polotovary typu mražená pizza. „Mají v sobě vysoký obsah energie a málo ostatních nutrientů, často třeba i málo bílkovin, což nás nutí k přejídání,“ podotýká Šindelář. Příjem energie by měl být uzpůsoben tomu, co vydáme.
Kdo chce zhubnout, může sáhnout po aplikacích na monitoring přijatých kalorií. „Lidé, kteří redukují svůj jídelníček, jsou v hubnutí úspěšnější. Obézní svůj energetický příjem podhodnocují v průměru až o 50 procent,“ podotýká Šindelář a připomíná, že lidé zapomínají do kalorického součtu počítat alkohol. Každý gram alkoholu přitom obsahuje sedm kilokalorií.
Velkou investicí mohou být nejrůznější potravinové doplňky, které vyjdou na stokoruny až nižší tisíce korun za měsíc. „Obejdeme se bez toho. Primární je pestrá a vyvážená strava. Má smysl rozumné doplňování vitaminu D3, hlavně v zimních měsících. Případně hořčík a protein, ale vždycky podle toho, co jednotlivci ve stravě chybí. Nebo omega tři mastné kyseliny, protože většina populace nemá dostatečný příjem ryb, kterých bychom měli přijímat minimálně dvě porce za týden,“ připomíná expert na výživu.
Pohyb
Zásadní pro dobré zdraví je dostatek pohybu. „Chůze je skvělá, každý pohyb se počítá, ale za mě nestačí. Čím více pohybu obecně máme, tím jsme zdravější a tím nižší máme riziko celkové úmrtnosti. Podle doporučení Světové zdravotnické organizace je minimum 150 až 300 minut aerobního tréninku za týden,“ říká Šindelář.
Kromě běhu, jízdy na kole či svižné chůze bychom podle Šindeláře měli dvakrát týdně zařadit ještě silový trénink. „Člověk ztrácí ročně jedno procento svalové hmoty. V 60 až 80 letech to opravdu může být velmi signifikantní pokles,“ varuje expert.
Za členství ve fitness klubech či permanentky do plaveckých bazénů platí klienti obvykle zhruba od tisícovky do několika tisíc za měsíc, záleží na lokalitě, typu zařízení a také na tom, zda využívají zaměstnanecký benefit typu Multisport karta.
„Investice do ‚multisportky‘ se vyplatí tomu, kdo chodí cvičit několikrát týdně. Kdo jde jednou týdně, tak je leckdy lepší si platit jednorázové vstupy,“ uvažuje Šindelář. Do začátku doporučuje najmout si kvalitního osobního trenéra. „Až po měsíci, po dvou, po půl roce zjistí, co a jak, může cvičit sám,“ radí. „Pro spoustu lidí je to i dobrá motivace, vědí, že tam někdo čeká, nemohou trénink zrušit,“ dodává Anna Píchová.
Chytrá zařízení
Chytré hodinky, náramky, prsteny či pásy jsou investicí za několik tisíc. Hlídají, kolik času člověk pohybem stráví a jak je intenzivní. Sledují tep, srdce a některé měří i spánek. „Měli bychom měřit jen to, co dokážeme nějakým způsobem ovlivnit a změnit. Za mě to jsou třeba ty kroky. Stačí je měřit i mobilem, je to relativně přesné,“ mírní nadšení z technologií Šindelář.
„Doporučuju monitorovat srdeční klidovou frekvenci, která souvisí s aerobní trénovaností a s tím, jak máme zdravý kardiovaskulární systém. Když se v klidu zvýší nad 100, tak už to znamená nějaký problém a měli bychom vyhledat lékaře,“ uvedl v podcastu.
Z hlediska spánku mohou být aplikace podle něj i kontraproduktivní. „Jsou typy lidí, co si na noc nasadí hodinky a stresují se, jak bude ten spánek kvalitní, to bych obecně nedoporučoval. Z hlediska měření fází hlubokého REM spánku hodinky bohužel nejsou moc přesné, to platí i z hlediska spálené energie,“ varuje.
Spánek
Spánek je nejčastěji podceňovaný faktor zdravého životního stylu. Spánek může ovlivnit denní produktivitu. Lidé, kteří spí méně, se dožívají kratšího věku.
„U mužů je to asi o pět let méně a u žen je to asi o dva roky méně. Nedostatek spánku zvyšuje riziko chronických onemocnění. Spánek ovlivňuje i to, kolik následující den po spánkové deprivaci přijmeme energie,“ uzavírá Šindelář.
*****
Češi by si v Bílém domě měli přát spíš Harrisovou než Trumpa. Ten totiž slibuje cla na dovoz a obchodní válku s Čínou, což bychom poznali na cenovkách i v tuzemsku, říká ekonom Dominik Stroukal.
Demokraté se tradičně prezentují jako strana, která chce nižší daně pro domácnosti. Republikáni se zase inzerují jako strana „pro byznys“, která prosazuje nižší daně, méně regulací a menší vládní výdaje.
Jenže sliby před listopadovými volbami cílí hodně na středového voliče. „Vypadá to, že Amerika je strašně rozdělená. Libertarián ve mně ale říká, že oba programy jsou si podobnější, než bychom si mysleli,“ míní ekonom Metropolitní univerzity Praha, Dominik Stroukal v podcastu Ve vatě.
„Ekonomický program Harrisové v oblasti daní jsou z velké části daňové slevy. Na druhou stranu Trump ve svém programu daňovou slevu na dítě nabízí taky. Spor je v tom, jestli mají mít korporace nižší daně, Harrisová by jim peníze vzala, aby zadotovala ten zbytek. A Trump by jim daně naopak snížil,“ vysvětluje Stroukal.
Republikánský kandidát a miliardář chce velkou část svého programu zaplatit z cel. Na kompletní dovoz do USA plánuje uvalit cla deset procent a na dovoz z Číny by zavedl speciální 60% daň. Kolik by to mohlo vynést?
„V jednom proslovu dokonce naznačil, že cla by mohla být tak silný nástroj, že by jimi dokázal nahradit daně z příjmu. Nevychází, že by z toho dokázal zaplatit své sliby. Ale to platí i pro Harrisovou. Trump by měl v rozpočtu díru výrazně vyšší, ale třeba ještě odhalí, kde by peníze vzal,“ míní Stroukal.
Zavedení cel je pro investory do amerických akcií, ale i pro evropské domácnosti hrozba. Projevilo by se totiž i na cenovkách zboží v Česku. „Pokud mám americké akcie, tak bych samozřejmě chtěl, aby byly daně u amerických korporací nižší, na druhou stranu ta Trumpova cla. Ať už pro moji peněženku tady v Čechách, nebo pro člověka, co má americké akcie, to není nic, co bychom úplně chtěli vidět,“ varuje Stroukal.
Cla by byla rána
Rána do rozpočtů českých domácností by byla dvojnásobná. Americký krok by totiž patrně nezůstal bez odezvy z Číny. „Ta odezva by mohla být stejně silná jako to, co by Trump zavedl. Byl by to zásah do světové ekonomiky. Už se počítá, kolik by každá domácnost mohla na clech ztratit. A to krát dva, pokud by přišla ještě odpověď i z druhé strany,“ předpovídá Stroukal.
Cla jsou podle něj nejistota. I proto je Donald Trump pro trhy horším kandidátem než Kamala Harrisová. „Rozkolísanost trhů je něco, co jim škodí víc než ta jistota, i kdyby byla třeba horší, Trump se může odchýlit od všeho, co dneska říká, protože už nemůže být znovu zvolený.“
Pro výnos z akcií je historicky slibnější demokratická kandidátka. Za demokratických kandidátů rostly výnosy rychleji než za republikánů. Záleží ovšem i na složení Kongresu, připomíná Stroukal.
„Pokud bys chtěla co nejlepší průměrné výnosy, tak napříč všemi periodami je pro malého investora, který má S&P 500, nejlepší mít demokraty v Bílém domě a zároveň rozdělený Kongres. Tam je průměrný tříměsíční výnos statisticky signifikantní 1,75 procenta. Záleží, co jim kongres povolí, nebo nepovolí udělat.“
*****
Rychlý růst ekonomiky se ani za dvacet let nevrátí, předpovídá ekonomka Jana Matesová. Když letos porosteme o procento, bude to úspěch, konstatuje. Stagnace podle ní může trvat dekády.
Česko poroste pomaleji, než se čekalo. Letos jen o 1,1 procenta, říká zhoršený výhled ministerstva financí.
„Musíme zapomenout na to, že by průměrný růst české ekonomiky v příštích 20, 30 letech byl ta 2,3 procenta, který byl předchozích 30 letech,“ varuje ekonomka Jana Matesová. „Když v letošním roce dosáhneme jednoho procenta růstu HDP v české ekonomice, tak to budeme považovat za velký úspěch. A je to relativně nezávislé na tom, co dělá vláda,“ dodává v podcastu Ve vatě.
Prosperitu Česka táhne dolů několik věcí. Kvůli neklidu na mezinárodní scéně jsou trhy nervní. „Létá to nahoru dolů, v cenách zboží jsou vysoké rizikové přirážky. Když je ve světě špatně, a to teď je, tak nemůže být příliš dobře v České republice. Bezpečnostní situace je pravděpodobně nejhorší od druhé světové války přinejmenším v Evropě, ale i ve světě,“ podotýká Jana Matesová.
Nejsme líní, jen moc levní
Nízká prosperita těsně souvisí i s malou produktivitou. „Ne že bychom produkovali málo výrobků, které dodáváme dál, ale mají nízkou cenu. Ty fáze s vysokou marží přicházejí před tím, než přijde polotovar k nám, anebo až potom. Není to tak, že by česká pracovní síla byla líná nebo neschopná. Máme špatnou strukturu ekonomiky,“ popisuje Jana Matesová tuzemský ekonomický model, pro který se vžila přezdívka „montovna“.
Ten se ovšem vyčerpal už v roce 2016. „Od té doby nám každý rok tato struktura ekonomiky přináší menší a menší zhodnocení. Neztrácíme, ale na dani ze zisku a z mezd se odvádí méně a méně přidané hodnoty. Tohle je potřeba změnit,“ říká ekonomka.
Aby se Česku zase dařilo, musí starý model nahradit nový s vysokými maržemi. „Výzkum, vývoj, vlastní patenty, inovace, vlastní nápady převedené do výroby. Ta výroba ani nemusí být u nás, ale čerpáte licenční poplatky. Můžou to být i služby. Česká republika je velmi dobrá v informačních odvětvích, v softwarových odvětvích, ve zbrojním odvětví,“ vypočítává Matesová.
Hodnoťme výkon úředníků
Než starý model překlopíme do nového, potrvá podle Matesové, když vše půjde dobře, kolem deseti let. „To neznamená ale, že celých těch 10 let musíme stagnovat. Rychlost růstu bude velmi záležet na tom, jak k tomu bude vytvořené prostředí. Otázka drahých energií je klíčová, ale je to celoevropská otázka.“
Pomohly by i změny ve státní správě. „Česká státní správa se aktivně brání tomu, co je na Západě naprostý standard, hodnocení účinku. V zákonu o státní službě nic jednotlivé zaměstnance nenutí, aby jejich činnost byla permanentně hodnocena. To by prosperitě prospělo,“ říká Matesová.
„Potřebujeme strašně moc osekat byrokracii, aby do zavádění technologických změn úředníci nemluvili a přitom neměli strach, že se na tom spálí a někdo otočí situaci proti nim,“ dodává.
Vyšší daně a vyšší dluhy
Malý růst České republiky bude mít podle Jany Matesové hned několik důsledků. Vláda si bude muset obstarat příjmy jinak, a to z daní. „Pokud bychom dál chtěli mít takové nároky na veřejné služby jako dosud, tak se budou muset zvyšovat daně. Tím zase bude zpomalovat ekonomika, čili to je začarovaný kruh.“ Šetřit by se podle Matesové mělo zejména na dotacích.
Na mandatorní výdaje jde příliš velký podíl ze státní kasy, na investice pak tolik nezbývá míní ekonomka Matesová. „Ve srovnání se zeměmi Evropské unie nejsme podinvestovaná ekonomika, proti některým vyspělým zemím ale ano. U nás je to otázka efektivnosti investic a taky jejich posloupnosti. My jsme dokončení dopravní infrastruktury nechali až „na jednou“. Poláci ne,“ říká.
Česko se kvůli nízkému růstu bude dál zadlužovat vysokým tempem, predikuje také Matesová. To bude mít důsledky i pro finanční trhy. „Bude tam velká nabídka vládních dluhopisů, budou přinášet větší výnosy. Když státu trh nenabídne za levno, bude si muset půjčit za draho od lidí,“ míní někdejší zástupkyně Česka při Světové bance.
*****
Vysoké ceny bytů. Drahé hypotéky. Nízké mzdy. Mix, který může za to, že dostupnost bydlení v Česku je stále nízká. Na byt v Praze se vydělává deset let. I další velká města útočí na rekordní ceny. „Dobře už bylo,“ říká expert.
Na koupi bytu v Praze je potřeba deset čistých ročních příjmů. Vyplývá to z dat Indexu návratnosti, který už 15 let sestavují Golem Finance a realitní server Reality Čechy. Jinými slovy, průměrný sedmdesátimetrový byt v hlavním městě si může člověk pořídit, pokud by deset let pracoval a nekupoval nic jiného.
Průměrná cena bytu v Praze je aktuálně 7,7 milionu. To českou metropoli po přepočtu na průměrnou mzdu řadí v žebříčku cen bydlení před světová velkoměsta jako Londýn nebo Paříž. Méně dostupné bydlení má jen jediné město v Evropě. „Většinou vyhráváme, některý rok se posuneme na druhé místo. Amsterdam v letošních datech Prahu přeskočil,“ komentuje Libor Ostatek, hypoteční expert z Broker Trust a Golem Finance, data z čerstvého Deloitte Property Indexu.
Průměrná cena bytu za celou Českou republiku činí 4,7 milionu korun. I tak mají Češi skoro nejdražší bydlení vůbec, na chvostu žebříčku jsme skončili spolu se Slovenskem, Izraelem, Irskem, Maďarskem, Francií či Chorvatskem. Nejdostupnější bydlení ze sledovaných zemí je naopak v Dánsku, Norsku nebo v Itálii a Řecku.
Levnější byty vydržely jen chvilku
Po loňském výkyvu cen směrem dolů se dostupnost bytů vrací do starých mizerných kolejí. „Zaznamenali jsme určitý pokles cen nemovitostí v loňském roce, ale nebyl tak výrazný. Teď už jsme v mnoha městech s hodnotami nad rokem 2022,“ konstatuje Michal Pich, jednatel realitního serveru Reality Čechy. „Realitní trh se velmi rychle otřepal z negativních zpráv, které přicházely ze všech stran, a vrátil se zpátky. A vsadím se, že za pět let bude cena zase vyšší, než je teď,“ předpovídá odborník.
Nejen Praha už teď přepisuje rekordní hodnoty. Typický, sedmdesátimetrový, byt v Olomouci sice loni zlevnil o 400 tisíc, teď už je ale zpátky na ceně 4,1 milionu. Plzeňský byt slevil v loňském roce taktéž o 400 tisíc, ale i ten už se s cenou zase vrátil přes 4 miliony. Podobný příběh s podobnými cenami píše Zlín. Liberecký byt je po loňském propadu už dokonce dražší než v roce 2022, vyjde na 4,1 milionu korun. A na průměrný byt v Brně je třeba si připravit dokonce 5,5 milionu.
„Spousta investorů byla zkušená z let 2008 až 2012 a nezačali nemovitosti hromadně prodávat,“ vysvětluje v podcastu Ve vatě Michal Pich z realitního serveru Reality Čechy. Tehdy se zalekli přicházející recese, tentokrát už nikoli. „Ruku v ruce s tím šlo i zvyšování cen nájemného, takže se jim vyplatilo držet a nepouštět,“ říká.
Hypotéky ne a ne spadnout
Ani situace na trhu s hypotékami nákupu bydlení příliš nenahrává. I přes pokles sazeb ČNB se hypotéky dál prodávají za 5 %, uvádí nový Hypomonitor ČBA. Před dvěma lety stály průměrně přes 6 %. Rodinné rozpočty financování bydlení leckdy velmi zatěžuje. „Domácnost vydala 71 % svých čistých měsíčních příjmů na splátku bydlení. Teď jsme kolem 60 %. O zlaté éře se dá mluvit, pokud jsme někde mezi 35 a 40 procenty zátěže, to je snový parametr, který se jen tak nevrátí,“ obává se Libor Ostatek.
Přibývá ale i kupujících, kteří nemají problém ani s financováním druhé, či dokonce třetí nemovitosti, všímá si Michal Pich. „Za 20 let se nám změnil poměr lidí, kteří kupují nemovitosti. Stát dlouhou dobu nenabízel alternativu, jak by si lidé mohli spořit, a pro spoustu lidí je cihla pořád základ jejich mikroinvestičního portfolia. Když má mladá perspektivní rodina nějakou korunu navíc, nemá problém si hypotéku vzít a koupit si třeba druhou, třetí nemovitost a tu pronajímat. A tahle poptávka nám vyhnala ceny tam, kde jsou teď.“
Rostou i ceny nemovitostí v prstencích okolo krajských měst. „Ještě před 15, 20 lety tomu tak nebylo a byl velký trend se stěhovat spíš do města. Ale mám spoustu kamarádů, kteří bydleli ve městě, odstěhovali se na vesnici a tam postavili dům,“ všímá si Michal Pich.
Ještě palčivější je problém bydlení pro stále bobtnající skupinu „singles“. „To jsou kluci a holky, kteří děti neplánují, jsou sami. Pokud je člověk sám a je mu 25, tak běžte a vezměte si hypotéku na 45 000 měsíčně. To je lepší jít do nájmu. Člověk je i svobodnější,“ míní Michal Pich.
Potřebujete skutečně bydlet ve městě?
V příštích dvou letech situace lepší nebude, shodují se Ostatek s Pichem. „Všechny prognózy naznačují, že klíčové parametry nebudou mluvit ve prospěch dostupnosti nějak výrazně. Díky složitosti problému stavebního řízení a kvůli neefektivně nastavenému daňovému systému v oblasti nemovitostí nemáme nakročeno dobře,“ říká Ostatek.
„Dobře už bylo. A pokud to nenaženeme čistými příjmy domácností, tak berme jako úspěch to, když zůstaneme na stejných hodnotách jako nyní,“ domnívá se Pich a doporučuje s nákupem bydlení neotálet. „Nečekat. Popřemýšlet nad konkrétní lokalitou, ta je klíčová. Jestli opravdu potřebuju bydlet v centru Prahy nebo v centru Brna, anebo jsem schopen bydlet někde dál. Definovat si cenové rozpětí a jakýkoliv hypoteční makléř dopočítá v podstatě možnost získání hypotečního úvěru,“ popisuje Pich.
Jak pomůžou Čechům s byty novinky, které chystá vláda? Budou obce stavět vlastní bydlení? A dočkáme se digitalizace stavebního řízení jako v Estonsku?
*****
Panika po výplachu na trzích je pryč. Recese je ale v Americe pořád cítit ve vzduchu. Ekonomika tam už nešlape jako doteď, říká analytička Anna Píchová. Nejlepší čas nakoupit americké státní dluhopisy, radí.
„To pondělní ráno, kdy na člověka hned po otevření očí vybafne, že akciové trhy klesají o 12 %, nebylo úplně příjemné. Stoupl mi tep, ale pak jsem se uklidnila a začala číst, co se děje,“ popisuje akciová analytička Anna Píchová své „černé pondělí“.
V Japonsku klesly trhy o 12 %, ve Spojených státech kolem čtyř procent. V součtu investoři přišli o biliony dolarů. Po týdnu a půl je ale panika tatam. „Po velkém propadu přišel zase velký nárůst. Většinou to tak bývá, že po nejhorším dnu přijde zase hodně dobrý den. Indexy po týdnu zavřely někde na nule, takže jakoby se vlastně nic nestalo,“ glosuje následný vývoj analytička One Family Office.
Číst z často protichůdných signálů další vývoj je ale podle Píchové nemožné. „Nechci říkat, že na trhu je úplně klid, to určitě není. Obezřetnost je na místě. Říkat, jestli teď trh půjde nahoru nebo dolů, je hádání. Co je zřejmé, v příštích týdnech budou výkyvy větší, americké trhy budou takzvaně hledat směr.“
Z amerického trhu práce v poslední době ale nechodí dobré zprávy. Firmy tvoří pomaleji pracovní místa, i mzdy rostou pomaleji, nezaměstnanost se zvedla, spotřeba zpomaluje. Někteří analytici stále častěji skloňují slovo recese. Jako recesi si v Evropě definujeme období, kdy ve dvou po sobě jdoucích kvartálech klesá HDP.
„To se zatím v Americe neděje, podle posledních dat o HDP, které máme k ničemu takovému nedochází. Když se podíváme čistě na akciové trhy, tak máme téměř za sebou výsledkovou sezónu a ta dopadla dobře, firmy reportují růst zisků okolo 11–12 %. To značí, že tam problémy nejsou,“ míní Píchová.
Firmy vydělávají, ale investoři jsou nervózní
Rozjetá ekonomika ve Státech ovšem poněkud brzdí. „Zaškobrtnutí z minulého týdne ukazuje, jak jsou investoři nervózní a jak sami nevědí, co se děje. Americká ekonomika zpomaluje a už nešlape tak, jak šlapala doteď. Je otázka, jestli pomůže, když Fed (Americká centrální banka, pozn. red.) sníží sazby v září, nebo jestli už to bude pozdě a začnou chodit další a další data, která budou ukazovat na větší zpomalení a na nějaký bobtnající problém v ekonomice,“ komentuje analytička.
Jak se ale v nejisté době zorientovat? Jedna poučka říká, že když nevíš co, udělej to jako Buffett. „Věštec z Omahy“, miliardář Warren Buffett už od začátku roku například systematicky likviduje svoji pozici v Applu. Ve druhém čtvrtletí prodal skoro polovinu svých akcií v této společnosti. Píchová v tom ale žádné signály o propadu velkých technologických firem nečte. „Buffett začal Apple prodávat už v prvním kvartálu. Jeho pozice vzrostla natolik, že tak velké zastoupení jedné pozice mohlo být rizikové,“ vysvětluje Buffettovo počínání.
Slavný investor zaujímá trochu defenzivnější pozici, skupuje například pokladniční poukázky (dluhový papír, který umožňuje půjčování peněz vládě v krátkém období, pozn. red.). „Snaží se využít situace, hotovost může poměrně dobře úročit právě pomocí pokladničních poukázek, ať už nějakých krátkodobějších jako třeba jednoměsíčních, dvouměsíčních, tříměsíčních, anebo může využívat i dluhopisů. Na amerických dluhopisech je zajímavá příležitost i na delších splatnostech, z čeho by mohl pak profitovat v delším období,“ odhaduje Anna Píchová.
Strategie pro vytrvalé, starší i konzervativní
Drobný investor, který pravidelně posílá nějakou částku do podílových nebo indexových fondů, by měl ve své strategii nehledě na korekce pokračovat. „Neuhýbat a dlouhodobě se toho držet,“ radí Píchová. Ztráty v dlouhém horizontu „vysedí“, akcie se s velkou pravděpodobností zase dostanou na růstovou trajektorii. „Investoři se nenechali vycukat. Spíše při poklesech nakupovali. To je samozřejmě lepší než čekat, až to pak začne růst. A určitě lepší než zběsile prodávat,“ radí analytička.
Čím delší investiční horizont investor má, tím lépe se chrání před nepříznivými vlivy. „Pokud mám horizont jen 10 let, tak tam riziko, že nevydělám nebo že o peníze přijdu, nějaké je, jak nám ukazují historická data. Když je investiční horizont už 20 let a více, tak tam je riziko, že bych nevydělala aspoň tolik, aby mi to pokrylo inflaci, velmi malé,“ říká Píchová.
A kdo očekává recesi nebo dokonce ztracenou dekádu, kdy ekonomika roky v řadě neporoste, může nakoupit dluhopisy. V tomto okamžiku zejména ty státní americké doporučuje právě Píchová. Zatímco u nás pokles sazeb už přišel, USA změna teprve čeká. „Teď je ta příležitost. Sazby jsou vysoké a čeká se, že půjdou dolů. A dluhopisy by z toho měly profitovat.“
Americké dluhopisy jsou varianta i pro ty, kteří zvažují přesun stále méně úročených úspor ze spořicích účtů. „Není to samozřejmě tak konzervativní jako třeba spořicí účty nebo termínované vklady, ale je to v obdobném konzervativním ranku,“ míní Píchová.
Dluhopisy jsou bezpečnějším aktivem než akcie, za menší riziko platí ovšem investor menším výnosem. „Očekávaný výnos se o pár procentních bodů sníží. U starších lidí, jako jsou padesátníci a výš, kteří chtějí portfolio diverzifikovat, tak to smysl dává,“ vysvětluje analytička v podcastu Ve vatě, který si můžete poslechnout nahoře v přehrávači.
*****
Střední třída jako by přes noc zchudla. Učitel, úředník či řemeslník – poslední tři krize daly střední třídě zabrat. I ten, kdo měl solidní práci, cítí zhoršení životního standardu. Teď už ale bude líp, předpovídá ekonom Stroukal.
„Já si vždycky představuju Homera Simpsona. Z jedné práce, přestože není nijak extra kvalifikovaný, dokáže utáhnout rodinu se třemi malými dětmi. Nějaké úspory udělá. Má dům, auto, i když to není „bávo v plné palbě“. Zbývá mu na pivo. Ale když mu přijdou složenky, rozčílí se. Nežije v luxusu,“ popisuje střední třídu, do které spadá až 70 % Čechů, v podcastu Ve vatě Dominik Stroukal, ekonom z Metropolitní univerzity Praha.
Podle ekonomických pouček definuje příslušníka střední třídy mzda či plat ve výši 80 % mediánu až po jeho dvojnásobek. „Český Homer Simpson“ tedy bere mezi 29 až 73 tisíci hrubého za měsíc. Sociolog by definici rozšířil ještě o stabilní profesi, stabilní bydlení, ať už v nájmu, nebo ve vlastním, možná vlastní auto.
V posledních letech se ale obrázek střední třídy mění. Řada lidí, kteří mají vzdělání, slušnou, často i respektovanou práci, na dříve samozřejmé věci, jako je třeba dovolená, kultura, koníčky, najednou nedosáhne. Životní standard se jim po krizích – finanční, covidové a následně energetické – citelně zhoršil.
Člověk se přes noc cítil chudý
„Člověk s normálním zaměstnáním sice nemusel ‚chodit k lichváři‘, ale když mu najednou vyskočila hypotéka, protože musel refixovat kvůli vyšším úrokům, když mu vyskočily ceny energií a do toho se rozbilo auto, tak se přes noc mohl cítit chudý. Předtím mu na konci roku zbývalo na jednu hezkou dovolenou, teď ji nemohl mít,“ ilustruje novou realitu některých lidí Stroukal.
Prožívali ji třeba zaměstnanci státu. „Viděli jsme poměrně silný pokles reálných mezd i reálných platů. Pokud inflace mezi roky 2019 a 2023 vyrostla o 40 % a platy některých zaměstnanců státu vzrostly o 14 %, tak to je významný pokles reálných příjmů. Přišla nejen zhoršená kvalita života, ale i frustrace,“ komentuje ekonom.
Jestli se člověk cítí, nebo necítí být chudý, záleží do velké míry na tom, zda vlastní bydlení. Získat ho je i pro středně příjmové v současné době martyrium. „Není to jen o cenách nemovitostí, ale hypotéka je drahá a nevypadá to, že by měla klesat na úroveň, na kterou jsme předtím byli zvyklí. Člověk, který bere 40 nebo ve dvou 80 tisíc hrubého, tak když zaplatí 15 000 za hypotéku nebo 20 000 za nájem, tak to je ve výdajích obrovská položka. Něco dáte za jídlo, něco dětem za kroužek a na konci vám nezbyde ani na tu dovolenou,“ říká Stroukal.
Chudí chudnou, bohatí bohatnou
Zklamání může, jak varují sociologové, vést k rozdělování společnosti, k nárůstu politického populismu, k rozmachu extremistických stran, což bylo ostatně vidět i například na výsledku voleb do Evropského parlamentu.
V posledních letech se česká střední třída scvrkla o nějaká 4 %, odhaduje ekonom. Část se přelila do kategorie nízkopříjmových, přibylo ale i těch nejbohatších. „Nejbohatší v krizi bez problémů rostli, nestojí tolik na příjmech ze zaměstnání. Mají příjmy i z akcií a majetku. Když se srazily úrokové sazby dolů, tak jim akcie vyskočily, rostly i ceny nemovitostí,“ říká v podcastu Stroukal.
Stát živí střední třída
Ztenčování střední třídy je pro stát problém. Jako velká masa lidí totiž platí nejvíce na daních a odvodech. „Minimálně v objemu střední třída skutečně příjmy státu vytváří. Stát z ní dostává nejvíc peněz. Nejbohatší se daním umí vyhnout. Daňová optimalizace je pro ně procentuálně levnější. Když jim daně zvyšují, nedá se od nich vybrat tolik. Ale střední třída tomu neuteče, ta se oholit dá,“ říká Stroukal.
Co naopak této skupině nejvíce pomohlo, říká ekonom, bylo zrušení superhrubé mzdy a snížení daně z příjmu, které téměř před čtyřmi roky prosadilo ANO, ODS a SPD. Státní rozpočet to vyšlo na 130 miliard korun.
„Na druhou stranu s konsolidačním balíčkem přišli o školkovné, zdražila DPH, vyšší nemocenské pojištění taky pár stovek udělá, do toho vyšší daň z nemovitosti. Ale snaha byla, aby to zasáhlo všechny,“ říká Stroukal z pozice člena Národní ekonomické rady vlády, která se na úsporném balíku podílela.
Taky OSVČ, z jejichž řad se střední třída často rekrutuje, musela ke konsolidaci přispět. Od letoška jim vzrostl minimální vyměřovací základ pojistného na sociální po pojištění. Typickým členem střední třídy jsou ovšem i státní zaměstnanci. Podle Stroukala jim bude vláda na podzim „podstrojovat“.
Erár i firmy čeká růst platů
„Půl milionu lidí placených ze státního rozpočtu. Čím blíž bude k volbám, tak se bude řešit, jestli jim zvedat platy. Klidně pojďme přidávat na platech, ale pokud jsme schopní to něčím vykompenzovat. Bojím se, že to bude předvolební dáreček. Tady máte peníze, jste střední třída. Je vás hodně, jsou to hlasy,“ říká Stroukal.
I zaměstnance mimo erár čeká letos přidávání. „Z poslední prognózy ČNB krásně vyplývá, že by mělo být líp, protože nominální mzdy pořád porostou, v průměru někde nad sedmi procenty, inflace bude na dvou. Takže reálně si můžeme přidat 5 % čistého. Což by mělo podpořit i spotřebu,“ má za to makroekonom.
„Když všechno dopadne dobře, tak by se střední třída měla dostávat z nejhoršího. Ceny energií asi nespadnou tam, kde jsme je znali, ani úroky nespadnou tam, kde jsme je znali, mzdy se zatím nevrátí tam, kde bychom je chtěli mít, ale už nebudou propadat,“ předpovídá Stroukal.
*****
Vyspělé státy stárnou. Lidí, kteří vydělávají, ubývá a penzistů je stále víc. Senioři v bohatých zemích se bojí dlouhověkosti a přestávají utrácet, přestože mají enormní úspory. Tím táhnou ekonomiku dolů.
Japonská ekonomika přežila zemětřesení, tajfuny i jadernou havárii ve Fukušimě. Zdaleka nejvíc jí však dává zabrat stárnoucí společnost. Růst se totiž už řadu let nekoná.
Vysoký podíl „boomerů“ zatápí i americké ekonomice. Generaci „baby boomers“, tedy kohortu narozenou v letech 1946 až 1964, nazval týdeník The Economist před časem nejšťastnější generací na světě. Nezažila války, těžila z ohromného ekonomického růstu a nízkých úrokových sazeb.
Tihle šedesátníci až osmdesátníci vlastní v Americe v součtu 76 miliard dolarů, přes polovinu čistého jmění celé společnosti, přitom sami tvoří „jen“ pětinu populace. Své úspory starší Američané neváhali až do roku 2015 utrácet, všímá si The Economist. V poslední dekádě však ochota spotřebovávat prudce klesá.
Proč senioři škudlí?
Podle ekonomky Jany Matesové jsou za „škudlením“ tím tři důvody.
Hlavně prodlužující se střední délka života. „Ta generace se zvětšuje a žije delší dobu. Co jsme si uspořili, nemůžeme roztočit na zábavu. Za druhé si západní společnosti uvědomují, že se naše děti, a začíná se to týkat i České republiky, už o nás nebudou starat. Že budou muset spoléhat na pečovatele, které si budou muset platit anebo doplácet. Nově vytvořená střední třída boomerů začala mít navíc pocit, že by něco měla dětem odkázat,“ říká v podcastu Ve vatě.
Čeští penzisté ani nedostali příležitost zbohatnout. „Jsme v úplně jiné situaci. U nás to boomerská generace ‚odnesla‘. Narodila se těsně před nástupem komunistického vedení země. Do doby naprosté ekonomické degradace, kdy Československo kleslo z první do páté desítky zemí podle ekonomické vyspělosti. Ti, co něco zdědili, tak o to přišli při znárodňování. Všichni ostatní dostávali přibližně stejně,“ popisuje československou realitu Jana Matesová.
„Nejstarším“ národem v EU jsou Italové, následovaní Řeky, ale i Česko už pociťuje, jak chutná stárnutí. Momentálně v tuzemsku připadá na sto lidí ve věkové skupině mezi 20 a 64 lety celkem 35 seniorů. Ale v polovině století bude muset stovka ekonomicky aktivních živit už 54 starších.
Vraťte poplatek u lékaře
„Bude čím dál méně lidí na práci, ale ruce a krky, které budou potřebovat peníze z daní na spoustu účelů, budou čím dál nataženější a hladovější,“ míní Jana Matesová. Výdaje na penze a zdravotnictví se zvětší a vlády se budou víc a víc zadlužovat, avizuje ekonomka.
„Přijde větší tlak na inflaci a relativně vysoké úrokové sazby. Úrokové sazby na úvěrech nebudou příliš klesat, na to úplně zapomeňme,“ varuje a dodává, že HDP porostou pomaleji.
Penzijní systém vláda po letech debat mění. Na větší nároky ve zdravotnictví se ale podle Matesové Česko zatím nepřipravuje. Přitom spoluúčast na financování péče bude nevyhnutelná, míní ekonomka.
„Je třeba nějaká forma spoluúčasti, přinejmenším tím poplatkem za návštěvu lékaře, který byl v době, kdy byl zaveden, v ceně tří lahvových desítek piva. Je dramaticky potřeba změnit celé vnímání veřejných služeb.“
Nepříznivý výhled pro veřejné rozpočty může zvrátit pokrok, věří někdejší zástupkyně Česka při světové bance Jana Matesová. „Může to zvrátit jenom opravdu dramatický technologický rozvoj, který hodně zvýší produktivitu práce. Může to vylepšit migrace, ale může to i zhoršit, pokud by šlo o migranty, kteří se navěsí na sociální systém,“ míní.
Jak se na život ve stárnoucí společnosti přichystat? Myslí banky na zvětšující se starší klientelu?
*****
Vrchol chalupářské sezony, kdy prodejci šponují ceny chat a chalup na maximum. Letos jdou ale proti trendu. V některých regionech až o 15 %. Průměrná cena je 2,5 milionu, výjimkou ale nejsou ani roubenky za 15 milionů.
Chalupy si Češi za komunistů pořizovali jako únik před režimem. Když zavřela hranice pandemie, začali lidé masově skupovat všechno, „co mělo střechu“. S odchodem pandemie romantika víkendů mimo civilizaci opadla. A minusy vlastnictví rekreační nemovitosti v některých případech převážily na výhodami.
Od loňska tak v inzertních nabídkách chalup přibývá, aktuálně lze vybírat odhadem ze zhruba 3500 rekreačních nemovitostí a ceny padají. Důvodů je víc. „Přišla energetická krize, krize inflační. Všechny náklady spojené s provozováním těchto typů nemovitostí šly nahoru. Pokud odstřihneme extrém covidu, trend zájmu o chalupy dlouhodobě klesá,“ podotýká v investičním podcastu Ve vatě, který si můžete poslechnout nahoře v přehrávači, realitní expert Libor Ostatek.
Kde jsou chalupy nejlevnější a kde nejdražší
„Pokud je nemovitost v lokalitě s geniem loci, v dobrém technickém stavu, nebo dokonce po rekonstrukci, tak si movitějšího zákazníka najde. Bez problému se prodává za 10 milionů korun i více. Roubenka kolem 15 milionů není nic výjimečného,“ říká Libor Ostatek ze společností Broker Trust a Golem Finance.
Kromě nemovitostí na horách a v podhůří je draze naceněný ještě jeden specifický segment. „Američani tomu říkají ‚water front‘, u nás je to chata na břehu přehrady. Mám svoje molo, u něj paddleboard, loďku. Na Slapech stojí taková úplně normální chata přímo u vody 16,5 milionu,“ zmiňuje příklad z inzerce Ostatek.
Kromě typu a stavu objektu hraje hlavní roli lokalita. Ceny padají nejen na Vysočině, nejvíce oproti loňsku klesly na Karlovarsku (o 16 %), na Ústecku (o 10 %) nebo v Moravskoslezském kraji. „Pěkná roubenka vedle bývalého povrchového dolu, to není úplně ono,“ komentuje expert Ve vatě.
U ležáků usmlouváte slevu
Do konce roku budou podle Ostatka ceny rekreačních objektů v průměru stagnovat. „Předpokládáme, že letos ceny neporostou, protože jsme v ekonomickém útlumu a vzpamatováváme se z inflačního šoku. Pokud se HDP dostane do většího růstu, tak v jarní sezoně může opět dojít k trendu nárůstu ceny. Hypotéky bychom mohli mít o procento níž, i když chaty a chalupy nejsou typický hypoteční produkt,“ odhaduje Libor Ostatek.
U tzv. ležáků – objektů, které leží v nabídce i několik let – bude podle Ostatka prostor pro slevu. „Spousta lidí zvažuje, jestli to má do budoucna smysl. Asi nejmenší dilema mají ti, kteří k chalupě nemají rodinné nebo historické pouto. Pokud narazím na někoho, kdo na tom nelpí, tak bude otevřený tu cenu upravit.“
Na co si dát při nákupu rekreační nemovitosti pozor? Jak koupit chalupu snů, a ne černou díru na peníze? Poslechněte si celý podcast Ve vatě!
*****
Menší firmy začnou dohánět ty velké. Velká technologická sedma dál poroste, i když ne tak rychle. A firmám ze spotřebitelského sektoru se začne dařit. Tři trendy, které v příštích šesti měsících na trzích čeká analytička Anna Píchová.
První pololetí letošního roku bylo pro trhy dobré. „Nicméně výborné bylo jenom pro pár akcií, takže i když se zdá, že indexy vzrostly hodně, tak je táhlo nahoru pár titulů,“ podotýká Anna Píchová, akciová analytička One Family Office. Jde především o „velkou sedmičku“ zejména technologických firem.
Nejznámější americký index S&P 500 od začátku roku vzrostl o 15 %. „V lednu se poprvé po dvou letech dostal na nové historické maximum, které v průběhu toho půl roku ale překonal ještě následně třicetkrát,“ všímá si Píchová v investičním podcastu Ve vatě.
Nejvíce tomu přispěly akcie výrobce čipů Nvidia, dále Microsoft, Amazon, Apple a Meta. Technologie a umělá inteligence vládnou. Až na šestém místě mezi největšími americkými tahouny je jiná než technologická firma, farmaceutický koncern Eli Lilly, který produkuje nový úspěšný lék na hubnutí Zepobound, léky na diabetes a vyvíjí léčivo na Alzheimerovu chorobu.
Že index S&P 500 táhne jen pár firem, nepovažuje Anna Píchová za hrozbu. „Ty firmy přispěly k největší části růstu zisku. Jsou oceněny za dobrou výkonnost právem. Valuace NVIDIA nejsou až tak našponované, jak mělo Cisco na vrcholu DOT com bubliny.“
Právě Nvidia přispěla k růstu „esenpíčka“ nejvíce. Nejvyšší zhodnocení si ale připsala společnost Super Micro Computer, výrobce zařízení pro datová centra. Velmi se dařilo i bance Goldman Sachs, jejíž výsledky táhly vysoké úrokové sazby ve Spojených státech.
Index S&P čekají v příštích měsících podle Anny Píchové další rekordy. „Když se podíváme do historie, tak když první pololetí je takhle výborné jako bylo to letošní, tak jsou tam ve většině případů další růsty, i když už ne tak rychlé jako v tom prvním.“ Kartami ještě mohou zamíchat americké prezidentské volby. Ty přinesou na trhy volatilitu.
Trhy lépe přijmou Trumpa
„Trhy určitě budou mít i měsíce, týdny, kdy budou hledat směr, nebude jasné, jestli půjdou nahoru nebo dolů. Když srovnáme výkonnost trhů za Trumpa a Bidena, tak se jim lépe daří teď. Do Trumpova volebního období ale hodně promluvil COVID,“ říká Píchová. „Myslím si, že trhy trochu lépe přijmou Trumpa, a to s ohledem na takové to republikánské snižování daňové zátěže, ale zase některé sektory budou trpět kvůli protekcionismu a nebude tak podporovaná zelená energie,“ míní Píchová ve Vatě.
Jiné než technologické firmy zatím letos zaostávaly. Index Dow Jones, kde je třicet největších amerických firem, zhodnotil jenom o necelých 5 %. A třeba index Russell 2000, který zahrnuje nejmenší firmy z akciového trhu, vzrostl jenom o 1,7 %.
Přijde boom malých firem
Malé firmy doplácejí na stále ještě vysoké úrokové sazby, mají drahé úvěry. S tím, jak se blíží chvíle, kdy i americká centrální banka FED úroky sníží, poroste podle Píchové atraktivita menších podniků. “ Jak se sazby sníží, tak by se těmhle firmám mohlo dařit. To je za mě dobrá příležitost pro druhé pololetí. Dívejte se teď i po těch jiných firmách mimo „velkou sedmičku,“ radí.
„Big tech trhy táhl nahoru a já si myslím, že to ještě pár týdnů pokračovat bude. Ve druhé polovině roku je za mě pravděpodobnější scénář, že větší firmy začnou za růstem zaostávat, zpomalí a naopak jako budou dohánět ty malé a střední firmy,“ domnívá se analytička.
K těm nejméně úspěšným patřila v USA prozatím firma Wallgreens, lékárenská síť v USA. „Plánuje zavřít až čtvrtinu svých poboček a čeká nejhorší ziskovost od roku 2013,“ podotýká Píchová. Slabý výkon předvedly v prvním pololetí taky firmy ze spotřebního sektoru.
„Na spotřebitelích se podepisuje vysoká inflace. Zvláště ti, kteří jsou v nižším příjmovém spektru ve Spojených státech, přestávají utrácet za věci jako je třeba oblečení. Nedařilo se Lululemon, což je známý výrobce sportovního oblečení. Podobná story je Nike, čekají velmi pomalý růst v následujícím období.“ Oslabující poptávka zasáhla i McDonald's a Coca Colu.
Do příštího pololetí ale Píchová firmám ze spotřebitelského sektoru věří. „Tam je potenciál. Potom určitě některé firmy z oblastí nemovitostí, některé malé technologické firmy, které se zatím té velké rally neúčastnily.“
V Americe aktuálně vyhlíží čerstvá čísla o nezaměstnanosti, které začala v poslední době růst. Inflace naposledy výrazně klesla, ale přesto by to mohlo oddálit očekávané snížení FEDem. Trhy čekají, že sazby půjdou dolů v září a do konce roku pak ještě jednou.
„Někteří se začínají obávat toho, že FED sazby nakonec sníží až příliš pozdě, kdy nezaměstnanost hodně poskočí nahoru, a Amerika bude už na hraně recese. To by se propsalo do chování spotřebitelů,“ přemýšlí Píchová. „Na snížení sazeb čeká celý trh. Když konečně FED půjde se sazbami dolů, tak se čeká mohutná rally na akciových trzích.“
Evropským akciím se prozatím v souhrnu dařilo, i když byl výkon trochu slabší než u těch za oceánem. „Index STOXX Europe 600 je v plusu o nějakých 9 %. V posledním roce a půl, dvou letech, evropské akcie trošku dohánějí americké, nicméně ta mezera je stále obrovská,“ říká Anna Píchová.
Trhy jsou ale diametrálně odlišné. „Každý druhý Američan má peníze v akcích, spoří se takto na důchod, což v Evropě není pořád příliš běžné. A když už, tak i Evropané jdou na trh do Ameriky, takže poptávka po amerických akcích je prostě vyšší.“
Jak si vedly dluhopisy? A čeká zlato další růst? Poslechněte si celý podcast Ve vatě.
*****
Tisíce kilometrů dálnic. Miliardy do výzkumu a inovací. Impozantní čísla, která na první pohled mohou Češi Polákům jen závidět. Při přepočtu na hlavu však není polský výtlak tak působivý. V řadě ohledů jsme na tom i lépe.
Do Polska se Češi v posledních letech dívají tak trochu se závistí – podobně jako dřív do Německa. Pár titulků z poslední doby. K českým hranicím se řítí další polská dálnice. Polské mzdy rostou, Česko ztrácí, Polsko přitáhlo další investici…
Co do investic či infrastruktury nejsme za Polskem vůbec pozadu, odmyslíme-li si velikost a lidnatost našeho severního souseda.
Přesto se tamní vlády v posledních letech odhodlaly k několika inspirativním krokům, které jsou hodné následování. „Není ostuda opisovat. Mohli bychom se inspirovat dobrými zákony a snižováním regulací, které vidíme u sousedů,“ začíná ekonom Dominik Stroukal, který šéfoval pracovní skupině NERV s cílem rozjet český růst.
Česko je zatím stále bohatší než Polsko. Jenže zatímco český HDP od začátku pandemie stagnuje, Polsko roste a pomalu nás co do výkonu ekonomiky dohání. „Když to přepočítáme na paritu kupní síly, nejsou od nás Poláci tak daleko. Jsme na tom o tři až 15 procent lépe. Bez parity kupní síly jsme na tom o 30 až 50 procent lépe. V Polsku je levněji, ale když vyjedou do zahraničí, mají to tam dražší než Češi,“ porovnává ekonom Dominik Stroukal.
Poláci se nebojí nakupovat
Nedávný polský růst táhla hlavně spotřeba. „Ten růst není dlouhodobý. Polská spotřeba se po covidu nezadrhla tolik jako u nás. Poláci nebyli tak pesimističtí jako my, věřili tomu, že mzdy porostou, že se z toho ekonomika dostane, a tak utráceli,“ říká Stroukal. I díky tomu se Polsko zařadilo mezi členské země Evropské unie, kde nejvíc roste nominálně průměrná mzda.
„Poláci samozřejmě nastartovali tu ekonomiku rychleji než my. Kdybychom stagnovali tak, jak stagnujeme, a Polsko rostlo tak, jak rostlo ještě nedávno, protože i Poláci teď hodně zpomalili, tak by nás mohli jednou předběhnout. A to nechceme,“ říká Stroukal v podcastu Ve vatě. I proto se vláda i různé iniciativy pokoušejí český růst rozhýbat.
Česko je typickou exportní ekonomikou, ale finální výrobky s vysokou přidanou hodnotou vznikají za našimi hranicemi. Polský ekonomický model je totožný. „Německo je pro Poláky největší obchodní partner. Oni jsou taky ‚montovna‘. Poláci jsou pro Němce pořád levná kvalifikovaná pracovní síla a řeší úplně stejný problém jako my: kde přidanou hodnotu vzít,“ podotýká ekonom.
Polské dálnice
Symbolem polského boomu jsou dálnice, ale země měla donedávna dopravní infrastrukturu horší než Česko. Ještě v roce 2009 ji protínalo jen 993 km dálnic. V další dekádě se však stavělo v Česku nevídaným tempem. Nyní regiony spojuje hotová dálniční síť, která čítá přes 5000 kilometrů.
Nominálně obdivuhodné, ovšem na 38milionovou a podle rozlohy šestou největší zemi v EU nic extra, hodnotí Dominik Stroukal. „Polský zázrak není až zas tak zázračný. Jsou větší, v přepočtu na hlavu dálnice nevychází tak dobře. V přepočtu na obyvatele byly jen čtyři roky, 2010 až 2013, kdy dávali Poláci do silnic a dálnic víc než my,“ upozorňuje Stroukal.
Povolení dálnic trvalo 13 let
I čistě opticky je však v Polsku vidět, že se tam staví. „Když člověk přijede dneska do Varšavy, tak má pocit, že je v Singapuru. V Polsku se staví a staví se vysoko, u nás to prostě nejde,“ vadí Stroukalovi. „My chceme všichni investice, ale nechceme, aby stály zrovna v katastru naší obce. Je třeba odspodu zničit nimbyismus. Je třeba začít u obcí, ale to se teď nestane,“ říká ekonom s odkazem na fenomén NIMBY, v překlad „ne na mém dvorku“, a připomíná vládní angažmá hnutí STAN.
Od zadání veřejné zakázky k podpisu smlouvy to v Polsku trvá jen 91 dní a vydání stavebního povolení zabere 290 dní. Získání stavebního povolení u šesti kontrolovaných dálnic trvalo podle zjištění NKÚ z roku 2020 průměrně 13 let.
Za řadou polských investic stojí finance z evropských fondů. „Polsko čerpá nejvíc peněz z evropských fondů v celé Evropské unii. Ale když se to přepočítá na hlavu, tak jsme na tom dlouhodobě plus minus stejně. Navíc Polsko je hodně zemědělské. Ale my nejsme schopní postavit cyklostezku mezi třemi obcemi, protože se jedna zablokuje. V Polsku je využití dotací efektivnější,“ míní Stroukal.
Další dálnice už z evropských peněz po roce 2028 nepostavíme. Peníze z fondů mají putovat primárně na jiné věci, než je infrastruktura. Navíc Česko přejde výhledově od příjemců dotací k čistým plátcům. „To přijde velice brzy a my budeme smutní, že jsme ty reformy nenakopli před deseti lety,“ říká Stroukal.
Bude Polsko jaderná velmoc?
Do výzkumu a vývoje investujeme víc než Polsko. V případě Česka jde o dvě procenta HDP, v případě Polska pouze o 1,5 procenta. „V Polsku by chtěli dostat vědu s výzkumem na vyšší procenta HDP a klidně i víc na dluh,“ avizuje Dominik Stroukal. Na dluh nemají problém financovat ani transformaci energetiky.
Polsko je nejvíc závislé na uhlí z celé EU. „Teď do toho šlapou. Snaží se svoji pozici nejvíc uhelné ekonomiky zvrátit. Soláry a větrné elektrárny jim vyrobily víc energie, než jsou schopní spotřebovat,“ všímá si Stroukal. Ale sází i na jádro.
Mezi roky 2033 až 2043 plánují spustit hned šest velkých reaktorů. „Pro investory je Polsko zajímavější už třeba jen kvůli tomu, že jsou větší. Ale jsou i přívětivější, neházejí jim tolik klacky pod nohy, takže je dost možné, že jaderné bloky dotáhnou a u nás se to nepodaří,“ přemýšlí Stroukal s tím, že kvůli jádru se taky Polsko nebude zdráhat zadlužit.
„Mám docela rád naši skepsi vůči dluhu. Poláci za pár let tímhle tím tempem překročí Maastrichtská kritéria, u nás se nám díky konsolidaci podařilo problém odvrátit do daleka,“ kvituje Stroukal.
*****
The podcast currently has 166 episodes available.
3 Listeners
11 Listeners
33 Listeners
6 Listeners
34 Listeners
4 Listeners
4 Listeners
13 Listeners
6 Listeners
10 Listeners
11 Listeners
0 Listeners
9 Listeners
4 Listeners
2 Listeners