Zásadní zlom v dějinách západu? Podle kanadského antropologa a evolučního biologa Josepha Henricha to možná nebyl rozum, renesance ani reforma, ale církevní zákaz sňatků mezi bratranci. Právě ten prý rozbil klanové vazby a otevřel prostor pro menší, svobodnější rodiny – a s nimi i pro individualismus, důvěru v pravidla a vznik západního typu myšlení. Detaily církevní regulace se tak mění ve stavební kámen civilizační revoluce. Výsledkem byli „nejpodivnější lidé na světě“, jak píše ve svém světovém bestselleru z roku 2022 –jednotlivci, kteří se orientují na normy, důvěřují cizincům a chtějí žít sami za sebe.

Feministická teoretička Sophie Lewis s tím nesouhlasí. Rodina není počátkem svobody, ale jejím koncem, přesněji: je továrnou na únavu, nerovnost a násilí. V manifestu Zrušte rodinu, rovněž z roku 2022, vyzývá k jejímu zničení, nikoli z nenávisti k vztahům, ale ve jménu jejich osvobození. Unavená matka za dveřmi malého bytu podle ní není obrazem péče, ale systémového selhání. A moderní technologie prý umožní vysvobodit reprodukci z pasti binarity a heteronormativity. Nejen péče se má kolektivizovat – dítě si přece může každý pořídit bez nutnosti zatěžovat se heteronormativním útlakem.

Navzdory podobným radikálním vizím – o které není ve filozofii nouze – se nezdá, že by rodiny mizely. Sice přibývá lidí žijících o samotě, klesá počet sňatků a narůstá podíl jedináčků, výzkumy však rovněž ukazují, že mladí lidé se ideje rodiny nevzdávají – nadále ji vnímají jako hodnotný a žádoucí cíl. Spíše než ústup rodiny sledujeme její proměnu, která někdy připomíná rozpad, jindy rozrůstání.

Socioložka Matilda White Rileyová – jejíž práci rozvíjí i současná autorka Eva Illouzová – popsala už před desetiletími pozoruhodný fenomén narůstající „rodinné hustoty“. V důsledku prodlužujícího se života, rozvodů, opakovaných sňatků a patchworkových uspořádání dnes můžeme žít až ve čtyřech generacích současně. Tento trend se už promítá i do domácností – zatímco v Česku převažují dosud ty menší, ve Spojených státech se počet těch, kde spolu žijí tři a více generací, za poslední dekádu téměř zčtyřnásobil. Ukazuje se, že ani rozvod nemusí být jen koncem, také může stát na počátku nové, rozšířené rodiny. Jinými slovy: zažíváme víc vztahů, víc konců – ale i víc začátků. A máme také víc času sledovat, jak vztahy stárnou, zanikají – a někdy nečekaně ožívají. Nežijeme v době po rodině, ale v éře její zahuštěné, mnohovrstevnaté přítomnosti.

Kapitoly

I. Rodina základ konfliktu [začátek až 15:55]

II. Zákaz bratranců změnil svět [15:55 až 27:00]

III. Dítě je svobodou rodičů [27:00 až 45:25]

IV. Rodina? Továrna na vyčerpání [45:25 až 01:03:10]

V. Doba po rodině? Kdeže [01:03:10 až konec]

Bibliografie

Česká mládež v roce 2021, in: Friedrich Ebert Stiftung, katalog.vupsv.cz+7library.fes.de+7cvvm.soc.cas.cz+7.

Anthony Giddens, Living in a Post-Traditional Society, in: U. Beck – A. Giddens – S. Lash, Reflexive Modernization: Politics, Tradition, and Aesthetics in the Modern Social Order, Cambridge: Cambridge University Press, 1996, str. 56–109.

Georg W. F. Hegel, Základy filosofie práva, přel. Vladimír Špalek, Praha: Academia – Nakladatelství Československé akademie věd, 1992.

Joseph Henrich, The WEIRDest People in the World: How the West Became Psychologically Peculiar and Particularly Prosperous, New York: Farrar, Straus and Giroux, 2020.

Pavel Kovář, Miroslav Plzák osobně, Praha: Nakladatelství xyz, 2011.

Sophie Lewis, Abolish the Family: A Manifesto for Care and Liberation. London – New York: Verso Books, 2022 (přel. Olga Pek, Praha: tranzit.cz, 2023).

Niklas Luhmann, Láska jako vášeň, přel. Miroslav Petříček, Praha: Prostor 2002.

Matilda White Riley, The Family in Aging Society. A Matrix of Latent Relationships, in: Journal of Family Issues, 4, 3, 1983, str. 439–454.

Rodney Stark, The Rise of Christianity: A Sociologist Reconsiders History, Princeton: Princeton University Press, 1996.

"Jsem znechucen, co se z ODS stalo, vstoupil jsem do politiky ze znechucení z této vlády, kterou jsem volil," řekl Filip Turek v Echo Prime Time. A komentoval i kauzu bitcoiny: "Kmotři z ODS si řekli, loď se potápí, uděláme poslední velkou ránu." Podle Jiřího Pospíšila věc musí prošetřit policie. "Myslím, že je úkol příští vlády, vysvětlit Američanům, že je to zvýšení pro nás moc. On je obchodník a napálí to výše, ale jednat s ním půjde. Není možné jít ze 160 na více než 400 miliard. Já chci, aby začaly být okamžitě vyrovnané rozpočty a armáda samozřejmě má být efektivní, ale my ty peníze neumíme ani technicky utratit. Teď končí válka na Ukrajině, to je realita, NATO je desetkrát silnější vojensky než Rusko, tak nemá smysl se tady zavazovat k nesmyslnému utrácení,“ řekl Turek v Echo Prime Time s tím, že bezpečnostním spojencům se lhát nemá.Podle Jiřího Pospíšila je třeba se vážně bavit o tom, na co by se tyto prostředky měly vynakládat. „Na rozdíl od populistických hnutí neříkáme, že není potřeba dávat peníze na obranu. Tři a půl procenta jsou v dlouhodobějším horizontu přijatelná, nelze to ale utratit za zbytečné věci. Je důležité, aby se NATO vůbec dohodlo a dvě procenta objektivně nestačí. Jestli to má být až pět procent, to já nevím, ale je důležité, aby nemalá část těch peněz šla i do civilní infrastruktury, která ale – kdyby začala válka – umožní přes ty mosty a dálnice spojencům případně projít. Kdejaký populista tvrdí, že jsou to zbytečné výdaje, ale začíná vyjednávání a uvidíme, jaký bude ten kompromis,“ řekl Pospíšil.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz

Americký prezident Donald Trump jednal strategicky správně, když Íránu říkal, že mu dává ještě dva týdny na jednání, zatímco útok už byl v tu chvíli nejspíše v pohybu. V pořadu Echo Prime Time to uvedl bezpečnostní analytik Vlastislav Bříza z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dodal, že Izrael vede válku na dvou frontách, pozemní v Gaze a vzdušný s Íráne. Propojení konfliktů tak, že by došlo ke světové válce, podle něj nehrozí. Doufá, že se odpověď Íránu bude soustředit na úzkou škálu cílů, nikoliv třeba do Perského zálivu.

Hostem pořadu Echo Prime Time byl bezpečnostní analytik Vlastislav Bříza, podle něhož je třeba říci, že útoky USA byly chirurgicky přesné. „Nevidíme žádné civilní oběti, hořící nemocnice a tak dále, čeho jsme svědky na Ukrajině,“ uvedl Bříza s tím, že USA počítaly s íránskou odplatou, která nepochybně přijde.

Problém podle něj není jen íránský jaderný program, ale i jeho balistický program. „Vy potřebujete nosič na tu jadernou zbraň, Írán paralelně vyvíjel obojí prakticky celou dekádu. Izrael se proto zaměřil na obě části, proto vidíme bombardování nejenom té jaderné části, ale i cíle spojené s balistickým programem,“ dodal Bříza.

Kultura sehrála v 60. letech minulého století roli, jakou si dnes vůbec nedovedeme představit

Konec 50. a celá 60. léta přinesly řadu zcela mimořádných intelektuálních a uměleckých výkonů, které ze západu pronikaly i k nám a okysličovaly zdejší zatuchlou atmosféru. Filosofie, literatura a umění tehdy ovlivňovaly svět jako nikdy předtím a už nikdy potom. Základním tématem byl individuální osud jedince. Literatura, film a divadlo se soustředily na existenciální problémy člověka a ukazovaly ho jako složitou bytost. Byl to zcela jiný úhel pohledu na svět, než jakým se díváme dnes. Psalo se a hovořilo o grotesknosti i tragice lidské existence, o svědomí, mravní odpovědnost člověka nebo naopak o jeho tělesnosti, o absurditě fungování společnosti, o pocitu odcizení i vzpouře jedince proti odlidštěnému systému. Člověk byl oceňován za svůj charakter, bohatství vnitřního života a fantazii, zatímco dnes je hodnocen podle toho, kolik vydělá, jak je úspěšný a jak umí komunikovat. Od umění jsme tehdy nepožadovali dojemné, zábavné nebo napínavé příběhy, ale především kladení znepokojivých otázek. Třeba tehdy nejslavnější filmy jako je Felliniho 8 a ½, Antonioniho Noc nebo Loni v Marienbadu Alaina Resnaise by dnes zcela propadly, protože postrádají to, co se dnes tak požaduje – jednoduchý a napínavý nebo zábavný příběh.

Hostem Hrotcastu byl Pavel Peterka, hlavní ekonom FTB, a mluvilo se o bitcoinové kauze i cenách ropy a o tom, jak je ovlivňuje konflikt mezi Izraelem a Íránem. „Nejistoty v regionu jsou špatnou zprávou a promítají se do cen ropy, zdražuje-li, promítne se to do inflace a nákladů firem. Nejistota taky omezuje ochotu firem riskovat,“ říká ekonom a dodává, že reakce trhů byla okamžitá, ale je důležité říci, že ceny jdou dolů i nahoru podle toho, jaké signály země vysílají. „Bitcoinové kauze se nemůžete vyhnout, ale převažují spekulace a otázky, kde se stala chyba. V Česku je hodně lidí, kteří bitcoinu nerozumí, ale když se vrátíme k uvažování guvernéra ČNB o tom, že by bitcoiny mohly být i ve státních rezervách, v souvislosti s touhle kauzou by si to mohl guvernér Michl rozmyslet,“ říká Peterka. Centrální banka by si podle ekonoma měla rozmyslet, zda bitcoiny potřebuje: „Podle mě ne,“ říká a dodává, že kryptoměny jsou fenomén, ale musí se dobře promyslet, jak s nimi zacházet v kontextu státních rezerv. Víc v novém Hrotcastu!X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz

Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

Jsme na prahu demografické katastrofy? Rok od roku se v Česku rodí míň a míň dětí. „V roce 2021 se jich narodilo 112 tisíc. Ale to bylo ještě před covidovými vakcínami. Jestli bude pokračovat trend, tak letos se jich narodí 73 tisíc. To je výrazně dramatičtější, než ten slavný propad v první polovině devadesátých let,“ říká Daniel Kaiser. „Když se podíváme celosvětově, tak tam pokles porodnosti s proočkovaností populace nesouvisí. Že by ta korelace byla jenom v Česku?“ diví se Ondřej Šmigol.

Izraelské stíhačky nejdřív zlikvidovaly íránskou protileteckou obranu, velkou část vojenského vedení a zároveň útočí na různá jaderná zařízení po Íránu. „Buď s cílem dohnat Íránce k dohodě, kdy bude souhlasit s Trumpovým nápadem, že se vzdají obohacování uranu, anebo že celý jejich jaderný program zničí,“ vysvětluje Šmigol. „Po zkušenosti posledních pětadvaceti let musíme být neskutečně skeptičtí, když se na blízkém východě rozjíždí další regionální válka. Netanyahu je podle mě naprosto nedůvěryhodný člověk,“ oponuje Kaiser.

A domácí politika? „Ono se nic moc neděje. Ale když Andrej Babiš spustí ten svůj šílený hysterický ječák, tak paradoxně pomáhá koalici Spolu,“ říká Dalibor Balšínek.

Na Echo Poradě diskutují Jiří Peňás, Daniel Kaiser, Ondřej Šmigol a Dalibor Balšínek.

X: http://twitter.com/echo24cz

Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Eskalace mezi Izraelem a Íránem může přerůst v otevřený konflikt, který destabilizuje celý region i globální rovnováhu. Podle odborníka na Blízký východ Břetislava Turečka. Podle něj je realita zamlžená propagandou obou stran. „Nevidíme pravdivý obraz. Izrael tají civilní ztráty, Írán zamlčuje rozsah škod. Nikdo nechce vypadat slabě,“ říká.Írán podle Turečka stále může aktivizovat své spojence, například Hizballáh, nebo spustit sabotáže.

A co víc, podle něj rozhodně nelze Írán technologicky podceňovat. „Irán je rozvinutá země, v řadě oblastí překvapivě vyspělá. Kdo ho považuje jen za stát fanatiků, dělá chybu.“ Tureček připomíná i podceněná rizika destabilizace íránského režimu. „Pokud by došlo ke kolapsu režimu, hrozí chaos s dopadem na celý region. Írán není Gaza, je to osmdesátimilionová země s vlivem v celé Asii.“

Podle něj zároveň nelze vyloučit, že Izrael vyvíjí tlak na USA, aby se do konfliktu zapojily. „Izrael už dlouho touží po tom, aby Američané vojensky zaútočili na Írán. A třeba si na to teď připravují půdu,“ dodává.

Jako možní mediátoři míru přicházejí do úvahy státy jako Rusko nebo Čína. Tureček však varuje před přeceňováním role EU. „Z pohledu Íránu je Unie bezzubá. Opravdové garance očekávají pouze od USA.“

Aleš Svoboda, stíhací pilot Armády ČR, testovací letec a budoucí astronaut Evropské kosmické agentury, byl hostem podcastu Men’s Factor. „Měl jsem to v hlavě propojené vždycky - letectví a kosmonautiku jako jednu linii. NASA ostatně vznikla z čistě letecké agentury. Pro mě to byl přirozený vývoj,“ říká Svoboda. Svobodova cesta začala na vojenské univerzitě v Brně. Po Zlínech 142 přišel přechod na proudové L-39 Albatros, poté výkonnější L-159 s americkou avionikou, až nakonec Gripen – nadzvuková švédská stíhačka čtvrté generace.„Ten skok byl obrovský. Z kulatých budíků v Albatrosu jsme se dostali na digitální displeje a head-up systémy. Gripen už umí devět géček během vteřiny a půl, na to vás připravuje speciální centrifuga ve Švédsku,“ vysvětluje Svoboda. Aleš Svoboda byl vybrán ESA do krátkodobé dvoutýdenní mise na ISS. Bude realizovat 14 špičkových českých vědeckých a technologických experimentů a také motivovat studenty a mladé inženýry. „Ten výcvik je náročný, částečně v Německu, částečně v Houstonu, Kanadě, Japonsku. Posádka se formuje šest až sedm měsíců před startem a projde intenzivním tréninkem. Ale ta efektivita krátkých misí je neuvěřitelná. Během dvou týdnů zvládnete stejně práce jako dlouhodobé expedice za dva až tři měsíce.“

Úkolem tohoto Salonu Echa je přiblížit čtenářům kout Evropy, který má hodně co dělat s českými dějinami, ale který přitom neprávem přehlížíme. Vyznění debaty je ovlivněno složením: mít mezi sebou rusistu či bulharistu, akcentovali bychom jiné tóny, ale podstatné by zůstalo stejné. Vzhledem k tomu, že se všichni dobře známe, zůstali jsme u tykání i v psané verzi rozhovoru. Ten vedli diplomat a politolog Maciej Ruczaj, polonista a serbista Pavel Trojan a autoři podcastu Echa Hej, Slované! bratři Jakub a Lukáš (ten v roli moderátora) Novosadové – jeden serbista a druhý sorabista. Do přepisu se nevešlo vše: pasáže o sportu, najmě fotbalu, nebo národnostních menšinách si můžete poslechnout v záznamu celé debaty na www.echoprime.cz.

Denis Diderot, radikální osvícenec 18. století, odhodil staré sako, které nosil celý život. Netušil, jak převratná událost to bude. V novém saku si připadal skvěle – a zároveň nepatřičně. Jeho ostatní oděvy se ve světle nového kousku zdály ošuntělé, a tak je začal jeden po druhém měnit. Nakonec došlo i na nábytek. „Byl jsem absolutním pánem svého starého saka, ale stal jsem se otrokem svého nového,“ poznamenal. Tento mechanismus známe jako Diderotův efekt: jedna koupě spustí lavinu dalších. Konzum se mění v rituál identity, ne-li v náboženství po smrti Boha. „Bůh nezemřel, proměnil se v peníze,“ říká Giorgio Agamben.

Smyčka konzumu se ostatně utahuje i proto, že mnohé výrobky jsou navrhovány tak, aby dlouho nevydržely. Neustále je co obměňovat – a naše životy zaplavuje odpad. Energii vynakládáme na pořizování věcí, následně na jejich vyhazování – a jako společnost na likvidaci odpadu. Podle mnohých se však rodí odpor. Řada sociologů i filozofů upozorňuje, že zvláště některé skupiny mladých lidí se snaží odvracet od konzumního kolotoče. Proměňuje se vztah k věcem i k vlastnictví.

Jednou z reakcí na nutkavé hromadění může být etika sdílení. Nejde o návrat k asketismu, ale o pokus o promyšlenou revizi: co skutečně potřebujeme vlastnit – a co lze jednoduše sdílet? Z historického hlediska to není žádná novinka. Paradoxně zrovna epikurejci ve starověku učili, že největší slast spočívá v omezení slastí, že věci je lepší sdílet než hromadit – a že i vztahy mohou být svobodnější, když nejsou sevřené majetnickou logikou.

Podob sdílení dnes existuje mnoho – od komunitních zahrad po platformy jako Liftshare. Někteří v nich vidí zárodky komunismu pro 21. století. Jiné formy sdílení – například Airbnb nebo Uber – se naopak staly součástí digitálního kapitalismu. Co když ale právě tento kapitalismus, ve své touze po efektivitě a flexibilitě, nevědomky přejímá principy, které měly původně zcela jiný, možná až protikladný étos? Vlastnická logika se možná neláme revolucí, ale v některých oblastech života nenápadně eroduje zevnitř – ať už z vyčerpání, konzumního zhnusení nebo z čiré neschopnosti vlastnit.

Kapitoly

I. Mileniálové a sdílení: Nouze jako začátek nové etiky [začátek až 17:45]

II. Co nás učí epikurejci: Méně věcí, víc svobody [17:45 až 30:30]

III. Vlastnictví a pád do pasti hltavé ctižádosti [30:30 až 59:30]

IV. Osvobození od majetnického pohledu: Je to vůbec možné? [59:30 až konec]

Bibliografie

Theodor Adorno – Max Horkheimer, Dialektika osvícenství. Filosofické fragmenty, přel. Michael Hauser, Praha: OIKOYMENH, 2009.

Rachel Botsman, Roo Rogers, Mine Is Yours. The Rise of Collaborative Consumption, New York: Collins, 2011.

Maja Göpel, – Eva von Redecker, Schöpfen und Erschöpfen, Berlin: Matthes Seitz Verlag, 2025.

Jan Hanáček, „Vlastní bydlení nemusí být výhodné. Mladí si ho idealizují po vzoru rodičů“, in: AkademieVěd.cz, 22. 9. 2022, https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/socialne-ekonomicke-vedy/Vlastni-bydleni-nemusi-byt-vyhodne.-Mladi-si-ho-idealizuji-po-vzoru-rodicu/?utm_source=chatgpt.com

Garrett Hardin, The Tragedy of the Commons, in: Science, 162, 1968, str. 1243–1248.

Karl Marx, Ökonomisch-philosophische Manuskripte. Kommentar von Michael Quante. Frankfurt am Main: Suhrkamp, 2015.

Tereza Matějčková, Georgi Gospodinov: „Evropa je osmdesátnice, možná dementní“, in EchoPrime, 5. 6. 2025, https://www.echo24.cz/a/HMw5v/tydenik-echo-rozhvor-bulharsky-spisovatel-gospodinov-casokryt.

Eva von Redecker, Revoluce pro život. Filosofie nového protestu, přel. Martin Profant, Praha: Karolinum, 2024.

Jean Jacques Rousseau, „O původu nerovnosti mezi lidmi“, in: Rozpravy, přel. Eva Blažková – Vojtěch Zamarovský, Praha: Nakladatelství Svoboda, 1978.