Hlas na poušti Milana Mikuleckého

Když se mluví o možné bezpečnostní krizi a NATO, veřejná debata se většinou rychle stočí k článku 5 Severoatlantické smlouvy. Jenže v okamžiku, kdy by se o jeho aktivaci skutečně rozhodovalo, už by se řada zásadních věcí dávno odehrávala. Spojenecké jednotky by se přesouvaly na východní křídlo a Českou republikou by projížděly tisíce vojáků a kusů techniky. Otázkou je, zda jsme na něco takového připraveni. Hostem podcastu Hlas na poušti Milana Mikuleckého je Scarlett Waitzmanová, odbornice na plánování obrany státu, krizové řízení a strategickou odolnost.

Víkend před termínem pro podání předběžných nabídek zrušilo Ministerstvo obrany zakázku na až 185 obrněných vozidel „Univerzální kolová platforma“. V odůvodnění přiznává, že na ni nemá peníze a že zadávací podmínky od začátku nastavilo špatně. Ministerští úředníci na to přišli po osmnácti měsících, poté co celou dobu odmítali připomínky potenciálních dodavatelů.

Politici v komunálních volbách slibují vždy to stejné a nikomu to nepřipadá divné. Nevím, zda je to snahou šetřit a pod stejná hesla dát jen jiného, nebo o něco staršího kandidáta, nebo už zkrátka považují voliče za takové zoufalce, že už ani nezastírají, že si z nás vlastně dělají legraci.

Ze zájmu médií opět zmizel Libanon. Přitom ještě počátkem června například francouzský prezident Emmanuel Macron osobně hlasitě vyzýval k ukončení bojů mezi Izraelem a teroristy z Hizballáhu. To tehdy teroristé nejen prohrávali, ale také zoufale ustupovali a nikdo si nemohl být jistý, kde se postup Izraele zastaví. Nejen francouzský prezident, ale i řada médií označovala postup Izraele, který se rozhodl ukončit každodenní vražedné útoky vedené z Libanonu, za okupaci. Napadlo mě krátce se zamyslet nad tím, kdo je v Libanonu okupant a kdo osvoboditel.

Uplynul měsíc od invaze migrantů do španělské exklávy Ceuta a stejně jako odezněl prvotní šok a mediální rozhořčení evropských politiků, odezněl i zájem médií. Ve veřejném prostoru dokonce zůstává narativ šířený nenapravitelnými eurohujery o tom, jak to celé Španělsko „zvládlo“. Bohužel, opak je pravdou. Španělsko nezvládlo vůbec nic a ti, kteří zneužívají dnešní evropský azylový systém, to dobře vědí.

Když letíme letadlem, většinou přemýšlíme o pilotovi, počasí nebo o tom, zda dorazíme včas. Mnohem méně viditelná je práce lidí, bez kterých by se tisíce letadel nad Evropou nemohly bezpečně míjet, přistávat a odlétat. Řídící letového provozu sledují každý pohyb ve vzduchu a nesou odpovědnost, při které může mít jediná chyba fatální následky. Přitom i tento svět čeká zásadní technologická změna. Hostem podcastu Hlas na poušti Milana Mikuleckého je Jan Klas, končící dlouholetý generální ředitel státního podniku Řízení letového provozu České republiky.

Praha je město, ve kterém se dobře žije, ale také město, které si umí samo komplikovat vlastní budoucnost. Projekty se zde připravují desítky let, dopravní infrastruktura často dohání zástavbu s generačním zpožděním, nové čtvrti vznikají rychleji než spojení do nich a o jedné ulici mohou rozhodovat tři městské části s třemi různými představami. Hostem podcastu Hlas na poušti Milana Mikuleckého je Adam Scheinherr, bývalý náměstek pražského primátora pro dopravu, technik a politik, který se chce znovu podílet na řízení hlavního města.

Pokud se zabýváte historií, často narazíte na něco, u čeho si musíte říct: „Sakra, vždyť touhle zkušeností už lidstvo přece jednou, dvakrát, třikrát… A tak dále prošlo.“ Pokud se divíme, jak je možné, že lidé byli tenkrát tak naivní a věřili třeba Hitlerovi, že mu stačí jen remilitarizovat Porýní, jen připojit k Říši Rakousko, jen české pohraničí… Aby to nakonec skončilo světovou válkou. Tak co si asi pomyslí příští generace, až uvidí fotografie ze slavnostního otevírání plynovodu Nord Stream, kde pózuje německá kancléřka Merkelová se svými ruskými přáteli, kteří již v té době více než tři roky okupovali část Gruzie a chystali se „jen“ na Krym, Donbas a Luhansk… A skončilo to pokusem okupovat celou Ukrajinu.

Česká republika získala svůj první letoun KC-390. Z pohledu Vzdušných sil a armády je to jednoznačně dobrá zpráva. Modernizovat potřebujeme a tento konkrétní stroj má velkou šanci časem u mnoha letectev nahradit letouny C-130 Hercules. Potom je tady druhý pohled a ten už tak veselý není. Pořízení KC-390 je dalším z řady příkladů podivných nákupů a vyplacených podivných záloh za doby vlády ODS, navenek omlouvaných údajnou rychlostí pořízení. Jak se ukazuje, ani to nebyla pravda.

Stejně jako celá řada jiných oborů, tak i železnice prochází neustálou modernizací, byť to tak zrovna na té české z pohledu cestujícího nemusí vždy vypadat. Spousta změn se ale odehrává „pod povrchem“, například v oblasti zabezpečovacích technologií. Hostem podcastu je Zdeněk Chrdle, generální ředitel společnosti AŽD, která řeší nejen železniční zabezpečení, ale také technologie pro silnice, metro nebo tramvajovou dopravu.