Frontman.cz

Pořádá jeden z nejlepších a nejmilejších tuzemských festivalů Colour Meeting v Poličce a ve své agentuře Earth Music zastupuje mnoho umělců, zejména zahraničních. Dušan Svíba má nebývalé zkušenosti s bookingem a promotérstvím, ale nejvíc ho podle mě charakterizuje jeho neutuchající hlad po nové hudbě a neustálé hledání talentů napříč žánry. Jak sám říká, nahrávky, které už zná, téměř neposlouchá.

Rozhovor o tom, jak jít stále dopředu.

Považuji Dušana za jednoho z nejzajímavějších lidí, které jsem měl možnost při své hudební práci poznat. Rozhovory s ním jsou vždycky podnětné, i když nemusíte souhlasit se vším, co si myslí. Když ho ale vnímáte pozorně, vždycky vás učaruje čistá a upřímná láska k hudbě a zůstanete okouzleni tím, jak ve svém přístupu ke všemu, co dělá, neustále hledá nové cesty a vyhýbá se zamrznutí v komfortní zóně.

Dušan Svíba je booking agent a zakladatel agentury Earth Music. Zároveň je zakladatelem a uměleckým ředitelem festivalu Colour Meeting. Působí v dramaturgické radě SoundCzech a v grantové komisi pro alternativní hudbu Ministerstva kultury. Je zakládajícím členem MMF ČR (Music Managers Forum – asociace hudebních manažerů a booking agentů v České republice).

V hudební branži začínal jako muzikant (mimo jiné v kapele Dunaj). S bookingem začal v roce 2001 u Idy Kelarové, v letech 2002-2016 působil jako booking agent, manager a tour manager skupiny Terne Čhave. Jako booking agent dále pracoval pro řadu dalších českých umělců (například Al-Yaman, Zuzana Lapčíková, Květy, Tomáš Kočko a další). V současnosti jsou to Frankie & The Deadbeats, Terne Čhave, Invisible World a další.

Pracovala v české kanceláři Mute Records, která vydává například Depeche Mode, nějaký čas strávila u Warner Bros, zpívala v kapele Nana Zorin a vzala si klávesáka známé kapely Tindersticks, kterou nám před třiceti lety představil Nick Cave. Dnes už hudbu profesionálně nedělá, ale je u ní pořád přítomná. V současné době se věnuje především muzikoterapii a terapiím obecně, a proto jsme si s Veronikou Boulterovou povídali zejména o emocích a životních situacích, které vám změní život.

Rozhovor o emocích a brumli.

Veronika Boulterová je muzikoterapeutka a energetická psycholožka. „Muzikoterapie není o hudbě, ale o zvucích," říká ke své současné práci. „Je vhodná při velkém vystavení stresu pro zklidnění. Aktivní muzikoterapie spočívá v tom, že já klientovi půjčím různé nástroje a on vnímá, jak na něj zvuky působí. Pasivní je relaxační. Dělají se skupinové i individuální. Hraji na nástroje, používám je v určitém sledu a improvizovaně zpívám."

Alen je svébytná písničkářka, jejíž intimní výpovědi lze velmi snadno podlehnout. Tvoří písně, které nesou výraznou atmosféru a emoci a ke všemu skrze texty komunikuje jazykem tak, že máte dojem, že její příběhy jsou vaše vlastní.

Rozhovor o cestování a bezpečí.

Jak ji napadají texty a hudba a jak je nejčastěji zaznamenává? Kolik času tráví na cestách, aby stihla všechny své aktivity? A co se děje na dvanáctém pražci? To všechno Alen popisuje a vypráví s nadhledem a pokorou, jež mívají silně vyvinuté silné osobnosti.

Alen je zpěvačka, textařka, klavíristka, skladatelka a provozovatelka kavárny Prostor v Boskovicích. Vydala zatím dvě alba – Až se řeky vylijí z břehů (2020) a Tma (2022) – a je členkou kapely Lenky Dusilové.

Máte účet na všech možných sítích, ale přijde vám, že to k ničemu nevede? Posluchači nepřibývají na Spotify ani pod pódiem a vy se ptáte, zda to má vůbec ještě smysl? Praxí ostřílení panelisté proberou, jak v dnešní době efektivně používat všechny nástroje, které digitální prostředí nabízí a tvořit si tak komunitu fanoušků. Radek Vašíček pracoval řadu let v IT, marketingu a mediálním obchodě. Stál za rozjezdem obchodních aktivit Spotify v Česku a na Slovensku a několika dalších platforem, např. Twitter. Od poloviny 90. let budoval první internetové komunity fanoušků kolem umělců, jako Pet Shop Boys, Robbie Williams, Garbage nebo později Lana del Rey. V roce 2019 začal spolupracovat s folkrockovou kapelou USB Band, což postupně přerostlo v nápad postavit distribuční a marketingovou platformu Musicraft, která dnes servisuje již zhruba 30 umělců, např. Nedivoč, November 2nd, Lakeside X, Lazer Viking nebo Razam s Ivou Marešovou a The Atavists. Pam Rabbit, vlastním jménem Pamela Narimanian, se věnuje zpěvu od dětství a studovala ho také na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Zkušenosti posbírala ale třeba i ve finále Eurovize, kde doprovázela Mikolase Josefa. Nyní tvoří vlastní songy v angličtině i češtině a je velmi aktivní i na TikToku, kde se jí podařilo nasbírat přes 100 tisíc sledujících. David Kopecký aka D.Kop je zakladatel labelu MIKE ROFT Records (Calin, STEIN27, KOJO, Viktor Sheen,..), který aktuálně na české rapové scéně dosahuje astronomických čísel. Řeší jeho produkci, management a propagaci. Mimo to se věnuje hudební produkci a masteringu. Občasně působí jako DJ. Moderuje: Vít Vojík Kamera: Lera Lukomskaya Střih: Ondřej Pečenka Tato panelovka proběhla na FESTIWALLU 2022 dne 11.9.2022 ve spolupráci se Svazem autorů a interpretů. #diskuze #festiwall2022 #frontmancz

Jeho emotivní a až seversky melancholickou hudbu poslouchám už dlouho a vždycky mě znovu překvapí svou silou a propracovaností. Aid Kid je nepřehlédnutelnou a silnou osobností tuzemské umělecké scény – s jeho prací se setkáte ve filmu, divadle i na koncertech po boku kolegů, které doprovází (Kittchen, Zvíře jménem Podzim). Další důležitou stránkou jeho práce je produkování alb – například pro Lenku Dusilovou nebo kapelu Dunaj. Je klidný, přemýšlivý a má vizi, za kterou jde. Neustále se rozvíjí a povídání s ním člověka velmi obohatí. Proč má rád Německo? Jaké jsou jeho oblíbené hardwarové nástroje? A jak probíhá produkování alb společně s Petrem Ostrouchovem?

Rozhovor o synťácích a o Německu.

Za pseudonymem Aid Kid stojí muzikant, producent, multimediální umělec a DJ Ondřej Mikula, vítěz posluchačského hlasování hudebně-exportní soutěže Českého rozhlasu Czeching 2015 a držitel ceny Vinyla 2015 v kategorii Objev roku.

Po vydání prvních dvou singlů (Sleep Start a Broken Arp) a předskakování zavedeným zahraničním jménům (SOHN, SOPHIE, Groundislava, Kiasmos, Arms and Sleepers a další) se stal vycházející hvězdou pražské elektronické hudební scény. Živé sety staví na improvizaci vlastních tracků, ve kterých kombinuje emotivní beaty a gradující struktury.

V dubnu 2015 vydal Aid Kid ve vlastní režii eponymní debutové album, které vzbudilo pozitivní kritický ohlas. V současné době studuje umění a design se zaměřením na interaktivní instalace, multichannel sound art a videomapping.

Jsme zaplavení špatnými zprávami. Nejdřív covid, pak válka, inflace, nižší návštěvnost koncertů, osobní problémy. Jak najít motivaci a zdravě tvořit hudbu? Musí umění bolet? Jak a kde najít pomoc a co pro sebe můžeme udělat sami? Šéfredaktor magazínu Frontman Zdeněk Neusar a jeho zástupkyně Anna Marie Hradecká se na Festiwallu 2022 ptali hudebníků i odborníků z oboru: Terezy Lavičkové, Dominika Zezuly, Aidy Mujačić a Jeronýma Klimeše.

Cílem této panelové diskuze, která byla připravena ve spolupráci se Svazem autorů a interpretů, byla podpora a inspirace hudebníků a hudebnic na základě osobních příběhů hostů. Panelisté mluvili o tom, jak jim osobně vlastní tvorba pomáhá, co a proč funguje nebo nefunguje, dotknuli se mj. tématu motivace, trémy, frustrace a pocitu méněcennosti z nedostatku ocenění.

Tereza Lavičková je zpěvačka, autorka a hudebnice, která již 8 let působí v kapele teepee. S kapelou se nebojí zpracovávat i ty nejbolestivější životní zážitky, které se odrážejí v textech a emotivních melodiích jejich písní. Nyní se vydává i na svou sólovou dráhu a pod pseudonymem TEZA zpracovává témata vlastního coming outu, lásky k ženám a feminismu.

Dominik Zezula je textař, zpěvák, kytarista a performer, aktivní v kapelách post-hudba a Děti mezi reprákama, dříve Ministerstvo popu a Yöllä. Do svých skladeb často promítá své osobní vzpomínky, zážitky a zkušenosti. Letos se autorsky a produkčně podílel na albu Takovej sadismus ve střední Evropě od pražského písničkáře, jenž si říká Dvouhlavej kluk. Album podobně jako Dominikovy vlastní desky pojednává o pocitech odcizení, psychických problémech, nešťastné lásce i nefunkčním světě. Vydal rovněž sbírku básní Hory jsou daleko ale my jsme tady.

Aida Mujačić je zpěvačka a pianistka, která přes klasické školení získané v rodné Bosně a Herzegovině prošla transformací svých zájmů a zaměřuje se na oblast tradiční hudby rodné vlasti, dále na moderní až postmoderní přístupy k worldmusic (v kapele Korjen) a na avantgardní freejazz (kvartet Freetime britského saxofonisty George Haslama, volný až improvizační bigband Strakův pojízdný cirkus). Jako muzikoložka se zabývá výzkumy Ludvíka Kuby, který mapoval mimo jiné i hudbu bosenského regionu. Kromě hudby se zabývá i experimentálním divadlem, je autorkou a režisérkou surrealistického představení Druhá kůže. Také se snaží propojovat různé druhy umění s prostorem a místem, ve kterém se hraje, s důrazem na ekologická a enviromentální témata.

Jeroným Klimeš vystudoval psychologii na Univerzitě Karlově v Praze a v roce 2002 zde získal doktorát ze sociální psychologie. V průběhu své profesní kariéry vyučoval policejní psychologii na střední policejní škole, etiku na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Pro Městské centrum sociálních služeb Praha posuzoval zájemce o adopci dětí, pracoval jako konzultant veřejného ochránce práv a poradce ministra práce a sociálních věcí v oblasti náhradní rodinné péče. Je autorem několika knih a odborných příruček. Věnuje se psychologickému poradenství zaměřenému především na rodinné vztahy. Miluje hudbu a ve svém volném čase hraje na klavír, varhany a trumpetu. Pro své děti píše jednoduché doprovody pro klavír (http://noty.klimes.us).

Gabina Fárová je žijící legendou české fotografie s celosvětovým přesahem a ke všemu s neskutečným přehledem o hudbě. Její dílo je rozsáhlé, silné a intimní. O všem mluví s lehkostí a lehkou ironií a velmi zábavně, což svědčí o její vnitřní síle a nadhledu. Jaké to bylo na začátku 80. let v New Yorku mezi hip hopery? Jak došlo k tomu, že natočila videoklip k legendární písni Mejly Hlavsy Muchomůrky bílé? O tom i o mnohém dalším vypráví v uvolněném a zábavném rozhovoru jedna z nejlepších fotografek, jaké tahle země kdy měla.

Rozhovor o fotkách a hip hopu.

Gabina Fárová je dcerou výtvarníka Libora Fáry a historičky umění Anny Fárové. Po ukončení Střední průmyslové školy grafické v Praze byla v letech 1982–1985 fotografkou v družstvu Fotografia. Současně pracovala jako manekýnka a stála modelem několika významným fotografům (mezi jinými Jan Saudek, Tono Stano). V letech 1986–1990 studovala FAMU, kterou před dokončením opustila, aby se mohla plně věnovat činnosti v agentuře Radost, kterou založila se svými spolužáky, a fotografování. Fotografuje především akty a portréty, a to černobíle na film středního a velkého formátu.

Určitě byste do ní na první pohled neřekli, že má ráda hip hop, dodnes ho poslouchá a dokáže jí dát do pohybu. Hudba je vůbec v jejím životě velmi důležitá. Prosakuje do každodenního života i do toho uměleckého. V rodině plné silných umělců hrála hudba od rána do večera, deska střídala desku a hudebníci si podávali dveře.

Co je to Mangia disc? Jaké desky pouštěl od rána její otec, významný český vizuální umělec Libor Fára? Jaký vliv měla na lidi kolem sebe její maminka, česko-francouzská historička umění Anna Fárová? Proč Gabina fotí akty a jaké výstavy připravila letos a pro příští rok? To všechno jsme spolu probírali, ale hlavně jsme vedli hovor o jejím neskutečně pestrém a silném uměleckém životě, o kterém by se dalo mluvit desítky hodin.

Vladimír Kokolia je pozoruhodný umělec. Jako dlouholetému pedagogovi a profesorovi na pražské Akademii výtvarných umění mu rukama prochází vcelku dost studentů, od kterých podle mě vyžaduje především otevřenost, jedinečnost a touhu jít po nevyšlapaných cestách. Když mluví o dívaní se na obraz, ponouká vás k pozorování kolmo, do hloubky – a dopodrobna vám vysvětlí, proč je tak důležité jej pozorovat právě tak a strávit před ním dostatek času. Nezaměnitelně se zapsal do historie domácí alternativní scény kapelou E, kterou nelze přirovnat k ničemu, co známe. A vynikající jsou i jeho literární díla, která vás přivedou k jinému druhu přemýšlení o tom, co je literatura.

Rozhovor o tom, jak se dá kolmo i poslouchat a jak objevit hloubku.

Vladimír je velice zábavný a dokáže vás rozesmát a rozechvět tak, že se od něho těžko odtrháváte. Je tak výrazný, že jedno setkání s ním ve vás rezonuje ještě několik dní. Je tvůrcem se širokým záběrem malířských a grafických technik. Jeho tvorba je v oblasti základních forem velmi různorodá – od té figurativní, přes krajiny či objekty až k ryze abstraktní. Je tomu tak proto, že pro něj nejsou specifikace tohoto druhu podstatné. Je naopak zřejmé, že pro jeho práci je mnohem důležitější vlastní sdělení, které poté provede způsobem k tomu účelu nejvhodnějším.

Hraje snad na všechny strunné nástroje, které jsou pro něho velkou vášní a díky ní si ho na své nahrávky zvou domácí i zahraniční projekty. Brázdí nespočet pódií s několika kapelami, ale hlavně se svou domovskou s názvem Holy Fanda & The Reverends. Fanda Holý je také letitým organizátorem výjimečného festivalu Skautská Alternativa, který se už třináct let odehrává na místě bývalého nádraží Praha-Bubny.

Rozhovor o brownfieldu a houslích.

Jaké bylo chodit do houslí a co mu výuka dala? Jak vznikl nápad pořádat skautský festival alternativní hudby na místě, o kterém většina Pražanů vůbec neví? A co člověka pořád žene k novým výzvám a jejich naplňování?

Fanda Holý je multiistrumentalista a výrazný představitel naší alternativní scény, který kromě svých projektů (Holy Fanda & The Reverends, Holy Fanda & Paula Nozzari a další) hraje jako sideman v jiných kapelách (Mňága a Žďorp, Bonus, Wild Tides, Jarda Svoboda, Neočekávaný dýchánek a další) a ve studiích nahrává mnoho strunných nástrojů, které bravurně ovládá. Žene ho vášeň, cit a také touha jít nevyšlapanou cestou.

Před mnoha lety jsem se jako velkej fanoušek Dunaje po koncertě za kapelou dostavil, abych si s nimi popovídal. Všechno běželo jak na drátkách, jen na pódiu seděl osamocený Jíří Kolšovský a já se zeptal, jestli je v pořádku. Vladimír Václavek mi v klidu odpověděl, že tam „Kolšák" bude sedět, dokud se nezvedne. A tak to máme vlastně všichni. Dokud se nezvedneme, budeme sedět.

Dunaj se teď zvednul a muzikanti novým albem navázali na to nejlepší, co doposud vytvořili. Jakoby náhodou nebo zázrakem se objevily nepoužité nahrávky z dob alba DUNAJ IV., takže na albu zní i hlas již zesnulého „Kolšáka". Svými vokály přispěla také Iva Bittová, a tak se kruh zase propojil. Takové věci nejsou vůbec samozřejmé, a proto bychom jim měli věnovat zvýšenou pozornost.

Rozhovor o tom, že nikdy nevíš, co tě potká.

Když se v roce 2018 členové Dunaje sešli při natáčení filmu Dunaj vědomí, našli znovu chemii, která je dříve spojovala. Přeskočila jiskra a skupina se rozhodla obnovit činnost. A to v sestavě, která zaznamenala největší úspěch. Chybí pouze Jiří Kolšovský. Jeho pěveckých partů se ujal Vladimír Václavek a zbytek kapely. Páteř vystoupení tvoří zejména skladby z nejsilnějšího období Dunaje. Postupně jsou ale také zařazovány zcela nové písně vycházející z nejlepších tradic Dunaje, které posléze vyústí v nové album.

Nejedná se tedy o klasický comeback, ale o novou energii, se kterou Dunaj znovu započal svou hudební dráhu.