Jsme zaplavení špatnými zprávami. Nejdřív covid, pak válka, inflace, nižší návštěvnost koncertů, osobní problémy. Jak najít motivaci a zdravě tvořit hudbu? Musí umění bolet? Jak a kde najít pomoc a co pro sebe můžeme udělat sami? Šéfredaktor magazínu Frontman Zdeněk Neusar a jeho zástupkyně Anna Marie Hradecká se na Festiwallu 2022 ptali hudebníků i odborníků z oboru: Terezy Lavičkové, Dominika Zezuly, Aidy Mujačić a Jeronýma Klimeše.

 

Cílem této panelové diskuze, která byla připravena ve spolupráci se Svazem autorů a interpretů, byla podpora a inspirace hudebníků a hudebnic na základě osobních příběhů hostů. Panelisté mluvili o tom, jak jim osobně vlastní tvorba pomáhá, co a proč funguje nebo nefunguje, dotknuli se mj. tématu motivace, trémy, frustrace a pocitu méněcennosti z nedostatku ocenění.

 

Tereza Lavičková je zpěvačka, autorka a hudebnice, která již 8 let působí v kapele teepee. S kapelou se nebojí zpracovávat i ty nejbolestivější životní zážitky, které se odrážejí v textech a emotivních melodiích jejich písní. Nyní se vydává i na svou sólovou dráhu a pod pseudonymem TEZA zpracovává témata vlastního coming outu, lásky k ženám a feminismu.

 

Dominik Zezula je textař, zpěvák, kytarista a performer, aktivní v kapelách post-hudba a Děti mezi reprákama, dříve Ministerstvo popu a Yöllä. Do svých skladeb často promítá své osobní vzpomínky, zážitky a zkušenosti. Letos se autorsky a produkčně podílel na albu Takovej sadismus ve střední Evropě od pražského písničkáře, jenž si říká Dvouhlavej kluk. Album podobně jako Dominikovy vlastní desky pojednává o pocitech odcizení, psychických problémech, nešťastné lásce i nefunkčním světě. Vydal rovněž sbírku básní Hory jsou daleko ale my jsme tady.

 

Aida Mujačić je zpěvačka a pianistka, která přes klasické školení získané v rodné Bosně a Herzegovině prošla transformací svých zájmů a zaměřuje se na oblast tradiční hudby rodné vlasti, dále na moderní až postmoderní přístupy k worldmusic (v kapele Korjen) a na avantgardní freejazz (kvartet Freetime britského saxofonisty George Haslama, volný až improvizační bigband Strakův pojízdný cirkus). Jako muzikoložka se zabývá výzkumy Ludvíka Kuby, který mapoval mimo jiné i hudbu bosenského regionu. Kromě hudby se zabývá i experimentálním divadlem, je autorkou a režisérkou surrealistického představení Druhá kůže. Také se snaží propojovat různé druhy umění s prostorem a místem, ve kterém se hraje, s důrazem na ekologická a enviromentální témata.

 

Jeroným Klimeš vystudoval psychologii na Univerzitě Karlově v Praze a v roce 2002 zde získal doktorát ze sociální psychologie. V průběhu své profesní kariéry vyučoval policejní psychologii na střední policejní škole, etiku na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Pro Městské centrum sociálních služeb Praha posuzoval zájemce o adopci dětí, pracoval jako konzultant veřejného ochránce práv a poradce ministra práce a sociálních věcí v oblasti náhradní rodinné péče. Je autorem několika knih a odborných příruček. Věnuje se psychologickému poradenství zaměřenému především na rodinné vztahy. Miluje hudbu a ve svém volném čase hraje na klavír, varhany a trumpetu. Pro své děti píše jednoduché doprovody pro klavír (http://noty.klimes.us).