Měření všeho, Microsoft všeho, Mikýř všude

Taková klasika, probrali jsme všechny trackery světa, abychom zjistili, že stejně nespíme dobře, i když v grafu je všechno v cajku. Probrali jsme Apple Watch, Whoop a další udělátka moderní úzkosti, které vás prostě odmění za to, že jste si večer šli lehnout…

Zastavili jsme se i u Mission Impossible, protože Tom v šedesáti skáče z letadel, zatím co my bědujeme, že máme malej deep sleep.

Řeč přišla i na Microsoft, korporát, který nic neudělá pořádně, ale nějak dostatečně. A vono jim to, světe div se, vychází. No a nakonec Mikýřova cestovka do Číny. Nakousli jsme i tu Bitcoinovou kauzu, byť moc brzo. Protože vědět, že šlo o 5 366 BTC, tak se u toho zastavíme na trochu déle…

Mohli bychom se tu rozepsat o Viktorovi Koženém, Filipovi Turkovi, zážitcích z Berlína, daních na Slovensku nebo budoucnosti Generace Z. Ale neuděláme to. Dost bylo keců.

Zakládáme politickou stranu Středo/věk a sbíráme zatím 1 000 hlasů na registraci. Těch zbylých 90 tisíc hlasů (držíme se při zemi) už nějak pak dáme.

Naše základní východiska:

Středová orientace, důraz na rozumné kompromisy a odmítnutí extrémů.

Liberální hodnoty jako je svoboda jednotlivce, ochrana práv menšin a otevřenost Evropě.

Srozumitelný jazyk, řešení konkrétních problémů běžných lidí, jednoduchá komunikace a hlavně, přímá komunikace.

Nabízíme řešení, která jsou reálná, nikoli jen líbivá.

Nový díl, stejná sestava, stejná (ne)konzistence v natáčení. Po lednovém startupovém díle přinášíme dávku nostalgie, která by mohla konkurovat zaprášeným VHS kazetám v obýváku našich rodičů.

Začali jsme tradičně — bilancí nad tím, jaký byl náš leden, a rychlým přehledem seriálů, u kterých jsme zůstali déle než u svých novoročních předsevzetí (ano, řeč je i o Landmanovi). Jenže pak se to zvrhlo.

Staré seriály, které jsme hltali předtím, než existoval binge-watching. Staré hry, které nás dělaly šťastnějšími než dnešní AAA tituly s milionovými rozpočty. Zkrátka retro díl, ve kterém zjišťujeme, že jsme možná už fakt staří.

Nebudeme lhát, místy je to čistý boomerfest, ale taky pořádný trip do minulosti, kde bylo všechno barevnější a jednodušší. I vlastně ten dial-up byl skvělej.

Za 144 minut toho zvládnete opravdu hodně. Třeba vyžehlit celý šatník, posekat zahradu, přerovnat knihovnu podle barev nebo dojet z Prahy do Jihlavy.

A teď si to představte v našem světě: natočíte nový díl Středověku, dostanete geniální nápad na startup, ověříte poptávku (a když není, tak ji prostě vytvoříte), vyvinete produkt, vyšperkujete ho, naškálujete byznys, a nakonec to všechno stylově exitnete. Aby toho nebylo málo, vymyslíte nový seriál, Prima nebo Nova bude mít určitě zájem…

K tomu si ještě stihnete ověřit, že vám ChatGPT něco z toho možná trochu přibarvil. Bokem přidáte pár filmů a seriálů, nostalgicky zavzpomínáte na Jacksonovu trilogii a na Neverland toho druhýho Jacksona, ale jen tak akorát, abyste stihli Petrovu večerku.

Číslo dvaačtyřicet, v oněch moderních učeních hlásané coby odpověď na veškeré otázky života, vesmíru i veškerého bytí, dokonale přísluší aktuálnímu dílu, podobně jako pr*del na hrnec. Tři mudrcové, jakoby z oné pověstné služby Wish, se opětovně usazují a s povahou hlubokomyslných badatelů se navracejí k rozličným tématům, jež v minulých rozpravách zůstala buď nedořešena, anebo záměrně ponechána v zárodku.

O českém skanzenu – rozhodnuto, dořešeno. Evropský skanzen – taktéž vyřešeno. O osudu Trumpově – doznáno, dořešeno. Tucker Carlson – objasněn. Hybridní pohony versus elektrická síla – otázka vyvrácena. Mudrcové, ve své moudrosti sobě vlastní, zasáhli též v otázce rebrandu značky Jaguaru – shody dosaženo, záležitost uzavřena.

Samotní mudrcové jsou v nelíčeném úžasu nad počtem problémů, jež jejich rozhovory dokázaly objasniti. Aby snad nevzbudili dojem přemíry sebeuspokojení, uchylují se v posledních chvílích svého rozjímání k rozbalování darů od svých oddaných posluchačů a příznivců. Závěrečný díl šesté řady jest zde a jedno jest zřejmé: ani jeden z oněch tří mudrců netuší, co jim přinese díl úvodní v sedmé řadě.

Konečně se potkáváme, a to po dlouhé době (pokud vynecháme live event a první video díl). Oba tyhle speciály slaví úspěch, ale i tak, sejít se takhle komorně, a dát si trojku s klobásama a hořčicí v kelímku (která už od revoluce stojí 5 korun) má něco do sebe.

Začali jsme tak nějak nečekaně bydlením, chvíli jsme řešili, jestli vůbec nahráváme, a pak jsme klasicky přesedlali na Apple a jeho vize do budoucna, zabrousili jsme na spánek, náš funkční věk, problémy se spaním a jiné neduhy.

Honza si klasicky dělal zápisky, nicméně když se odpojil, tak mu pár témat chybí. Nicméně podcast jsme uzavřeli diskusí nad Slastí. Jako snad každej z české internetové bubliny.

Už čtvrtým rokem děláte podcast, máte pocit, že podcastový svět vám leží u nohou, a říkáte si, že je čas na video a lepší prostředí. A tak jsme ve třech místo do Břevnova zamířili do Černošic, do vily od architektů z de.fakto. Jakmile jsme vstoupili, bylo nám jasné, že nám u nohou neleží vůbec nic, a že ve třech bychom si mohli dovolit maximálně tak záchod a část garáže. (pozn. aut. A taky vám dojde, že ten život přeci můžete žít trochu líp.)

Pokud si chcete odnést trochu jiný zážitek ze středověku i s videem, mrkněte na YouTube, kde najdete audiovizuální pecku, kompletní záznam z natáčení.

Ale pokud preferujete jen audio – hodně řídíte, běháte nebo uklízíte, a tudíž oceníte absenci videa – máme pro vás další díl. Tentokrát jde o středověký Bravo speciál, kde odpovídáme na vaše otázky o vztazích a všem, co s nimi souvisí.

Jsme starý. Synopsi už nenapíšu z hlavy, ani den po natáčení, a jestli si na něco vzpomenu, tak jen na staré dobré časy. Prostě dřív bylo líp, psal to už Abraham Lincoln na svým Myspace.

Epizoda 39, o Olympiádě, respektive jejím zahájení. O sociální dospělosti a o Muskových dětech a hlavně o vzpomínání na doby, kdy ty internety prostě nebyly — Petr Mára luštící osmisměrky.

Netrvá to dlouho, a v rámci hledání ztraceného času se dostáváme k trolejbusům v Praze, co si budem, sem patří prostě tramvaje a metro. K tomu jak chození do kina dřív bylo lepší, jak koňský trh na Václaváku byl lepší a jak mládí bez onlinu bylo naplněnější.

Dovedete si udělat už obrázek? Prostě boomersky zahořklej díl, možná až důchodcovskej, od tří týpků, kteří nerozumí světu.

Note-to-self: Naučit se těsnopis, nebo aspoň nezapomenout si dělat poznámky od samého začátku natáčení.

Osmatřicátá epizoda, tentokrát ve znamení návratu — návratu k diskusím o technologiích, Applu a WWDC.

Zatím se nám stále nepodařilo se vrátit ke čtyřhodinovým dílům, Petrovi se totiž stále chce chodit spát dříve, a tak všechnu tu člověčinku musíme nahustit jen do stopáže okolo dvou hodin.

Nemusíte mít ale strach, nezůstali jsme jen u technologií. Došlo i na turky (to malé T je tam schválně), motoristy, nacisty, kosení holek na škole, incely a na Podcast roku.

Zní vám to jako totální divočina? Můžete být v klidu, při stavbě takových oslích můstků nebylo ublíženo žádným zvířatům a ani lidem.

Psát synopse není žádná sranda. Obzvlášť se dvěma dětma, když se balíte na dovolenou. Takže pokud chcete, aby aktuální díl vyšel načas, tak se budete muset spokojit s touhle demoverzí synopse v podobě hashtagů.

#nálepkynaautě #volvo #našeautonehody #HOBULET #krizestředníhověku #ridesharing #hejtnaletištěpraha #milujemeprahu #martinajehopříležitosti

Howgh