Hana Štipák SHOW

Jsou věci, které mi teď přijdou malicherné, ale dřív jsem měla pocit, že na nich stojí můj život. Jak často jíst během dne byla jedna z nich. Tímto článkem reaguji na jeden z vašich dotazů, který mi přišel od mladé slečny.

Jak často jíst

Jak často jíst je jednou z věcí, kterou řeší mnoho z vás, když se snaží zhubnout nebo si udržet postavu. Odpovědi hledáte na internetu, v časopisech, od kamarádek a těch, kterým se zhubnout podařilo. Taky se nám často dostává odlišných odpovědí. Nejčastější z nich je ta, že pokud chceš dát kila dolů, tak musíš jíst často a v malých porcích. Nejlépe až 6x za den, aby se ti nezpomalil metabolismus, tělo mělo neustálý přísun energie a nepropadala se hladina cukru v krvi.

Dnes nebudu zacházet do žádných velkých odborností. Půjdu na to od lesa se selským rozumem a vlastní zkušeností.

Jak to bylo dřív

Nikde se netajím, že jsem několik let jedla až 6x za den. Dokonce jsem při tomto způsobu stravování dokázala zhubnout 10 kilo, které jsem nosila navíc. Jedla jsem klasicky doporučovanou stravu, kterou vám poradí devět výživových poradců z deseti. Jupí jej. Můj jídelníček obsahoval ovesné vločky na každou snídani, brambory nebo rýži na oběd a občas těstoviny nebo kváskový žitný chléb. Všechny druhy masa, zeleniny a dostupného ovoce. Vajíčka a mléčné výrobky, protože pokud chceš zhubnout, tak jeden tvaroh denně je prostě základ. Kecám a trochu si z toho s nadhledem utahuji.

V čem je teda problém? Podařilo se mi dát 10 kilo dolů. Jedla jsem doporučovanou stravu, na které dokáže hodně lidí zhubnout, čímž se automaticky ve svých očích stávají výživovými poradci na slovo vzatí. Problém nebo spíš trápení jsem měla s tím, jak jsem se na této stravě cítila.

Práva na hudbu

For Mimi by Twin Musicom is licensed under a Creative Commons Attribution licence (creativecommons.org/licenses/by/4.0/)

Artist: www.twinmusicom.org/

Whatdafunk by Audionautix is licensed under a Creative Commons Attribution licence (creativecommons.org/licenses/by/4.0/)

Artist: audionautix.com/

Stres je něco, s čím se potkává každý z nás. Někdo méně, někdo více a někdo ho má takovou dlouhodobou přemíru, že mu může pomoct Monika Nyklíčková. Včera jsem měla milé posezení v kavárně, kde jsem se konečně osobně seznámila s Monikou. Monika Nyklíčková je odbornice na slovo vzatá, jen vám nedokážu v jedné větě říct, na co všechno se ve své práci zaměřuje. Její odborný záběr je opravdu široký, tak vám řeknu čím oslovila mě a proč vám její moudro přináším.

Odbornice s širokým záběrem

Monika pracuje s lidmi, kteří si prošli nebo prochází syndromem vyhoření, traumaty, psychickými ataky, problémy pohypového aparátu, porodními traumaty, ale taky se věnuje těhotenství a porodnictví. Celý výčet čemu se Monika věnuje uslyšíte v našem společném rozhovoru.

Z vašich emailů kolikrát čtu, jak máte psychické problémy s jídlem, jak jste vystresovaní a pak vyčerpaní, že nejste schopni si ani vyživující jídlo přiravit. Stres je něco, co nám může bránit v tom, že chceme zhubnout kila navíc. Při vysoké míře stresu se nás tuk drží zuby nehty a to nás pak stresuje ještě víc. Drží se, protože máme hladinu kortizolu v nerovnováze, která je pro správné fungování těla důležitá, jako ostatní hormony a procesy v těle.

Někdy není od věci prvně vyšeřit věci, které nás tlačí vnitřně a psychicky nejvíc. Být na tom dobře psychicky je podle mě důležitější, než nějaké to kilo navíc. S podlomenou psychikou, kdy jsme vyčerpaní se nám bude těžce měnit stravovací styl, který by byl žádoucí pro zlepšení zdraví a zhubnutí jako bonus.

Jen si dovolit zpomalit, zastavit se a řešit opravdu to, co je v danou chvíli důležité a hoří.

For Mimi by Twin Musicom is licensed under a Creative Commons Attribution licence (creativecommons.org/licenses/by/4.0/)

Artist: www.twinmusicom.org/

Whatdafunk by Audionautix is licensed under a Creative Commons Attribution licence (creativecommons.org/licenses/by/4.0/)

Artist: audionautix.com/

Nevěřila bych, že se podcasty stanou mojí silnou stránkou na webovkách. Stále mě baví psát články, což je pro mě nejlepší způsob ponoření se sama do sebe a odpovídání na témata, která nás pořád zajímají. V podcastech se ponořuji taky, ale s ostatními lidmi a jejich názory na věc. Vždycky mě fascinuje, jak se střetáváme v podobných názorech akorát jinak řečených. Naopak mám taky ráda, když mě zaujmou nové věci. Maličkosti, kterých jsem si dřív nevšimla a nebrala na ně moc velký ohled. Když se podívám za sebe, tak vidím přesně 41 inspirativních podcastů. Rozhovorů, které jsem poslouchala s pozorností malého dítěte naslouchajíc pohádce.

3 nejlepší

Otázkou, jaké mám nejlepší podcasty, které jsem doposud nahrála, mě vždycky dostanete. Vnímám to trochu jinak, než všichni ostatní kolem mě. Podcasty pro mě byly a ještě pořád jsou něčím novým, v čem se snažím zdokonalovat. Když projedu očima podcasty od toho prvního po poslední, tak v nich taky vidím sebe, jak se u prvních styděla, měla strach, ale zároveň zvýšený adrenalin v těle. Každý pro mě znamená moc. Každý je pro mě nejlepší z jiného pohledu a proto jsem se rozhodla nechat na vás, který je ten nejlepší. Některé starší by byly ve výhodě, protože mají přirozeně víc poslechů z pohledu jejich stáří, tak jsem vybrala ty nejposlouchanější za posledních 90 dní.

Se sebeláskou boříme mýty o nízkosacharidovém stravování

To je spojení, co? Vystihuje všechny tři nejlepší podcasty za posledních 90 dní. Téma sebelásky s Lucií Kolaříkovou, kde jsme se ponořily hodně hluboce do našeho nitra ke svým citům, představám a doměnkám. Boření výživových výživových mýtů s Margit Slimákovou, které se ve společnosti stále říší rychlostí blesku a nízkosacharidové stravování s Pavlou Hlavičkou o tom, proč je výhodnější brát energii z tuků místo sacharidů.

Včera jsem přemýšlela, co tyto tři podcasty spojuje. Hledala jsem spojitost, ve které se protínají nebo naopak jedno bez druhého nemůže být. Myslím si, že jsem ta nejlepší spojení našla. Když si je pak poslechneš celé sama, tak zjistíš, že v nich vidíš naprosto jiné spojitosti než já, a to je úplně v pořádku. Každý vnímáme realitu trochu jinak a tak je to správně. Pokud ti mezi nimi cvrkne přes nos jiná spojitost než v nich vidím já, tak mi to napiš na email [email protected]. Ráda si přečtu i jiné postřehy.

Celý život se učíme

In this world you are either growing or you are dying - Lou Holtz. Citát, který mi vžycky připomene, že je jen na nás, co se svým životem budeme dělat a jakým směrem se bude ubírat. Jestli učením a posouváním se kupředu porosteme nebo jestli zakořeněním a stagnací budeme umírat. Pokaždé se mi tento citát taky vybaví, když někdo chce něčeho dosáhnout hned. Chce vidět okamžité výsledky bez velkého usílí.

Proto se tolikrát tak dlouho motáme na jednom místě a nejsme schopní se z něj odpoutat a posunout se dál. Pořád čekáme na tu záznačnou pilulku, zaručený postup, jak jednoduše na to. Jenže víte co? Kdyby všechno v životě bylo jednoduché, tak to dělají všichni. Jsme všichni štíhlí a bohatí lusknutím prstů. Místo toho, ale stále čekáme až přijde ta chvíle, až přijde ten správný čas, který je jen jeden. Právě teď.

Je jedno jestli ti cesta k cíli trvá měsíce nebo roky. Důležité je, že postupuješ kupředu. A teď už pojďme na tři nejlepší podcasty za posledních 90 dní. Dozvíš se shrnutí těchto tří témat podcastů, jak je vidím já. Pak si je samozřejmě nezapomeň poslechnout, jsou stále k dispozici na stránkách.

For Mimi by Twin Musicom is licensed under a Creative Commons Attribution licence (creativecommons.org/licenses/by/4.0/)

Artist: www.twinmusicom.org/

Whatdafunk by Audionautix is licensed under a Creative Commons Attribution licence (creativecommons.org/licenses/by/4.0/)

Artist: audionautix.com/

Vyživující tradice pro mě bylo nové poznání

Začetla jsem se a nestačila jsem zírat kolik nových věcí se přede mnou zase otevřelo. Bylo to jedno velké WAU a díky zároveň. Po přečtení pár článků, kde se paní Věra odkazuje na knihu Vyživující tradice a práci zubaře Westone Price, jsem věděla, že ji jednoho dne oslovím. Pokaždé když oslovuji nového člověka pro rozhovor, tak se ve mě mísí různé emoce. Jsem šťastná, že díky podcastům se můžu potkávat s mnoha zajímavými a inspirativními lidmi. Pak se ve mě ale taky objevuje trochu pochybnost. Pochybnost o sobě samotné, když vidím kolik toho daný člověk ví. Vidím, že je daleko dál ve svém poznání a to mi trochu imponuje a zastrašuje zároveň. Vzbuzuje to ve mě přirozený respekt a úctu k člověku.

Proto jsem vždycky moc ráda, když je mé pozvání přijato a já se o nové informace, které můžou obohatit i druhé, můžu podělit s vámi. Než jsem Věrku oslovila, tak jsem si objednala do češtiny přeloženou knihu Vyživující tradice, která je teď mojí malou biblí. Věrka se zasloužila společně se svým manželem o její překlad a vydaní v České republice, za což jim patří velké děkuji. Ráda a hodně čtu knihy v angličtině, ale přece. Přečíst si knihu ve svém rodném jazyce je něco jiného. Je to pro mě asi i víc odpočinkové, když čtu česky psané řádky.

Kompletně jiný pohled na stravování

Když očima projížděla články u Věrky a stránky v knize, tak mi to přišlo, jak kdyby mi někdo dával kompletně jiný pohled na stravování. Naprosto jiný, než je všeobecně doporučovaný. V článku bojuji za zdravé nasycené tuky jsem se vyjadřovala k tomu, že jsem nikdy nijak extra neprošla nízkotučnou mánií. Jednoduše. Jogurt s vysokým procentem tuku chutná daleko líp, než jogurt nízkotučný. Snažila jsem se vždycky používat selský rozum, i když ne vždy a u všeho se mi to dařilo. Nikdy mi nepřišlo normální z mléka uměle odstraňovat tuk, aby dosáhlo jiných hodnot, když je jeho přítomnost v mléku přirozená. Navíc takový odtučněný jogurt je bez chuti. Aby si opět nějakou chuť získal a nám tedy chutnal, tak je do něj přidán v různé formě cukr. Takže to není moc win-win (výhra-výhra) situace.

Někdy se těmto informacím těžko věří, když člověk kolem sebe neustále slyší pravý opak. Že nízkotučné je správně. Že dostatek obilovin je nezbytný. Že tučné mléčné výrobky, máslo a vajíčka bychom měli jíst jen v omezeném množství a z vajíček nejlépe bílky. Jenže proč tomu tak je? Proč jsou výživová doporučení špatná a je v tom větší chaos, než pořádek? Někomu to vyhovuje. Myslím si, že si dokážete doplnit sami komu.

Jídlo není věda

Někdy je a někdy taky není jídlo věda. Když se potýkáme s alergiemi, kožními vyrážkami nebo bolestí hlavy, tak může být obtížné přijít na to, co přesně nám v jídle nebo prostředí kolem nás nedělá dobře. Když bych se měla na jídlo podívat z odstupu, tak jídlo opravdu není věda. Stačí jíst základní potraviny v co nejvyšší možné kvalitě. Kvalita. To je to o čem se budeme dneska bavit s Věrkou v našem rozhovoru. Nestačí jen jíst základní potraviny, tedy nezpracované. Záleží taky na kvalitě jídla, které jíme.

Co se dozvíš

V rozhovoru se dozvíš, proč záleží na tom, v jaké kvalitě konzumujeme jídlo. V čem a proč se od sebe liší máslo, které je konvenční ze supermarketu, a máslo, které pochází od krávy pasené na trávě. Věrka nám řekne, s jakým cílem vznikla kniha Vyživující tradice, kdo je to Weston Price, a proč z jeho výzkumných cest kniha Vyživující tradice vychází. Dozvíš se v čem se liší stava západní civilizace od té, která žije v odlehlých částech a je západní civilizací nedotčená. A nakonec ti rozhovor snad dá dostatečný důvod se zamyslet nad tím, co jíš.

For Mimi by Twin Musicom is licensed under a Creative Commons Attribution licence (creativecommons.org/licenses/by/4.0/)

Artist: www.twinmusicom.org/

Whatdafunk by Audionautix is licensed under a Creative Commons Attribution licence (creativecommons.org/licenses/by/4.0/)

Artist: audionautix.com/

Před lety jsem se začala zajímat o výživu a postupně se dostávám k takovým tématům, u kterých bych nikdy nečekala, že mě budou zajímat. Jedním z těchto témat je autoimunitní onemocnění. Ač se to na první pohled nemusí zdát, tak způsob jakým se stavujeme a vedeme život, ovlivňuje jestli se u nás objeví autoimunitní onemocnění nebo onemocnění chronické. O obezitě, jako chronickém onemocnění jsme se více do hloubky bavili s Honzou Vyjídákem.

Není to jen jídlo

Měla jsem období, kdy jsem si myslela, že naše celkové zdraví stojí a padá jen na to, jak se stravujeme. Kdyby veškeré onemocnění, nadváha a psychické problémy praměnily jen z jídla, tak bychom asi mohli jásat.

Jenže jen o jídle to není. Jestli v našem těle propukne autoimunitní onemocnění ovlivňuje taky to, jaký stupeň stresu v našem životě máme, jaké máme rodinné vztahy, jak celkově vedeme život, jak se stravujeme, jakým toxinům se vystavujeme, konzumujeme a mažeme na své tělo. To stejné můžeme říct taky o nadváze. Nemusí být způsobená jen špatným stravováním, ale taky celkově nevhodným životním stylem, vysokou mírou stresu, vystavování se toxinům a hormonální disbalanci. Proto mě jídlo a všechno kolem něj fascinuje. Nikdy člověk přesně neví, jak to či ono se bude chovat v těle jednoho člověka a v těle toho druhého. Co funguje jednomu, nemusí sedět a fungovat druhému.

Není lékař, ale dokáže pomoct

„Nejsem lékař a neléčím.“ Řekla Eva Hájková hned ze začátku našeho rozhovoru na téma autoimunitní onemocnění. Eva je specialistkou v preventivní, funkční medicíně a výživě. Pro svůj další rozhovor jsem si vybrala Evu, protože jsem na ni narazila už před pár lety a uvízla mi hlavě.

Jsem pokaždé celá bez sebe, když se můžu s lidmi, které znám jen přes obrazovku monitoru, setkat osobně. Už tenkrát mě na jejích webových stránkách zaujala kniha Hravě o živé stravě. Když jsem na Evu narazila po několika letech, tak jsem věděla, že ji musím oslovit pro rozhovor.

Autoimunitní onemocnění s Evou

Věděla jsem, že témat týkající se výlučně výživy je na mých stránkách hodně a je čas se posunout trochu do jiných vod, které stále s jídlem souvisí, ale mají dopad na naše tělo v podobě nemoci. V podobě nemoci, kdy naše imunitní soustrava přehnannou reakcí napadá své vlastní buňky v těle.

Já naštěstí musím zaklepat do dřeva, že mě žádné autoimunitní onemocnění netrápí. Mám ale kolem sebe vrstevníky, kteří trpí na záněty štítné žlázy, celiakii, cukrovku 1. typu nebo ulcerózní kolitidu.

Zdraví a tělo, v kterém žijeme, máme jen jedno, proto bychom se o něj měli starat nejlépe jak můžeme. 

Co se v rozhovoru dozvíš

Probereme, co to je autoimunitní onemocnění a v jakých formách se může autoimunitní onemocnění objevit. Řekneme si jaké jsou potenciální spouštěče autoimunitního onemocnění, proč se dávají tato onemocnění do spojitosti se stavem naší mikrobioty, co to mikrobiota je a jak ji podpořit ve prospěch žádoucích bakterií.

Práva na hudbu, kterou slyšíš v podcastu. Jen kdyby nebylo jasno, co to je a proč to sem dávám.

For Mimi by Twin Musicom is licensed under a Creative Commons Attribution licence (creativecommons.org/licenses/by/4.0/)

Artist: www.twinmusicom.org/

Whatdafunk by Audionautix is licensed under a Creative Commons Attribution licence (creativecommons.org/licenses/by/4.0/)

Artist: audionautix.com/

Už ani nevím, kdy jsem narazila na facebookovou skupinu nízkosacharidové stravování pro hubnutí a zdraví. Pravděpodobně to bylo díky některému z rozhovorů s hostem, který mě k této skupině prolinkoval. Znáte to. Spojíte se s jedním člověkem a tím se vám otevřou další dveře. Další dveře ke skvělým lidem a jejich příběhům.

Nízkosacharidové stravování

Jedním z těchto lidí je Pavla Hlavičková. Zakladatelka facebookové skupiny nízkosacharidové stravování. Její vroucný přístup si mě získal na první dobrou. Přesně si pamatuji, jak jsem četla její odpověď na jízlivý komentář jedno z členů skupiny. Při dočtení mě zalil pocit, že ta ženská musí obměkčit i největšího rypala.

Veškeré její příspěvky a komentáře ve skupině, ale taky na Pavliných webových stránkách deliketo.cz, jsou od srdíčka. To je taky velké gró skupiny nízkosacharidové stravování. Pavla skupinu založila na vzájemné pomoci a ne kritizování. Chápe, že člověk který se změnou ve stravování začíná, toho zřejmě hodně neví a když už ví, tak pravý opak, než je pravdou. A proto tato skupina. Lidé se ptají, vzájemně se motivují, hledají informace a šíří je dál. Žádná kritika, žádný posměch, žádné hádky. A to se mi na této skupině, kterou Pavla založila, moc líbí. Patří ti jedno velké dík, Pavli.

Základ ve stravování je pořád stejný

S každým, s kým jsem se doposud bavila, mi potvrzuje jedno základní pravidlo. Pokud budeme jíst základní nezpracované potraviny a jídla připravená z nich, tak jsme na dobré cestě. To jestli budeme jíst víc sacharidů, bílkovin nebo tuku, než někdo jiný, je už na každém z nás. Každému tělu vyhovuje něco trochu jiného a nejlepší strategie jak to zjistit, je zkoušet a upravovat. Zkoušet to můžeme pomocí různých eliminačních a terapeutických diet, jako je třeba GAPS dieta.

Za vyzkoušení rozhodně stojí taky program Whole30, u kterého se na dobu 30 dní vyřazují nejproblematičtější potraviny a po 30 dnech se zase zavádí. Při opětovném zavádění člověk pozoruje, jak na jednotlivé skupiny potravin reaguje.

Co nového se dozvíš

V našem rozhovoru se dozvíš, co to nízkosacharidové stravování je. Jaké potraviny do tohoto stravování patří a jaké se naopak vyřazují a proč. Zjistíš, proč je pro nás efektivnější brát energii z tuků namísto ze sacharidů. Pavla ti řekne, jak se dostat na zásoby tuku, které jsou uložené v těle a ty spalovat. Podíváme se taky jak naše tělo ovlivňují hormony a hlavně jejich nerovnováha v těle. Co se s námi děje, když máme vysokou hladinu inzulínu a proč by tě to mělo zajímat. Všechny tyto odpovědi najdeš v rozhovoru s Pavlou Hlavičkovou.

Práva na hudbu, kterou slyšíš v podcastu. Jen kdyby nebylo jasno, co to je a proč to sem dávám.

For Mimi by Twin Musicom is licensed under a Creative Commons Attribution licence (creativecommons.org/licenses/by/4.0/)

Artist: www.twinmusicom.org/

Whatdafunk by Audionautix is licensed under a Creative Commons Attribution licence (creativecommons.org/licenses/by/4.0/)

Artist: audionautix.com/

Evičku jsem oslovila, když jsem se začetla do jejích slov na blogu, která mě totálně pohltila. Věděla jsem, že ji musím oslovit pro rozhovor. Že je to výjimečný člověk, se kterým se chci setkat (i když jen přes skype) osobně.

Vědma, která vykládá karty

Eva je vědma, která vykládá karty. Nahlíží do našich životů a snaží se nám objasnit, proč se nám děje to či ono. Jak sama říká: "Za všechno si můžeme sami". Za všechno co nás potkává, jak se k nám ostatní chovají, jaký vedeme život, jestli jsme nebo nejsme šťastní. Ve všem máme své prsty.

Nic se neděje jen tak, ani to není o těch druhých, že by se nám snažili kazit život. Je to o nás. A na sebe samotné bychom se měly zaměřit (omlouvám se, ale opět mluvím k ženám).

Evičku jsem si pozvala taky proto, aby nám zkusila odpovědět na otázky, proč jsme na sebe tak přísné a proč na sebe myslíme až na posledním místě. Často se setkávám s ženami, které jsou vyčerpané životem. Starají se o všechno a všechny kolem sebe, ale na sebe samotné jim "nezbývá" čas.

Setkávám se taky s ženami, které nemají rády své tělo. Připadají si škaredé. Nemůžou se na sebe do zrcadla ani podívat a svoji nahotu snáží špatně. Vzor krásy a ženství se změnil. Nastolují nám ho média, kdy je tento obraz krásy nepravdivý. Retušovaný. Každá žena z nás je tak krásná, jak jen sama sebe krásnou vidí.

Mezilidské vztahy

Nejčastěji se k Evě ženy obrací se vztahy. Se vztahy v manželství, partnerství, ale taky milenecké vztahy a vztahy rodinné. Mít dobré vztahy, jak v rodině, tak v partnerství někdy může být sakra těžké. Mluvit pravdu (která není vždycky příjemná) a být pravdivá k druhým i k sobě je něco, co se dneska málo nosí. Často se oblékáme do přetvářek a hrajeme role, které nám nejsou vlastní. Nejsme to my a ani se v nich necítíme dobře.

Jídlo a emoce

Evička mi zas a znovu potvrdila to, proč v emočně vypětých chvílích utíkáme k jídlu. Cítíme se bezpečně, když jíme. Když jsme byly malé děti, tak nás maminky daly k prsu, když jsme plakaly. Často nás jako malé taky utěšovaly jídlem, když jsme se zlobily, plakaly nebo byly k neutěšení.

Babičky nás cpaly buchtami a koláčemi, když nám bylo smutno. Pak se není čemu divit, že jídlo opakovaně vyhledáváme, když je nám ouzko. Naštěstí jsou to jen stereotypy, které jdou změnit. Sice těžce, ale je to. Chce to pořádnou dávku vytrvalosti, protože ne jednou se nám to stejně nepodaří a v náročné situaci to vzdáme. Není třeba věšet hlavu ani v těchto situacích. Všechno jsou to malé lekce, z kterých se můžeme učit a příště být zase o kousek blíž tomu, kde chceme být.

Práva na hudbu, kterou slyšíš v podcastu. Jen kdyby nebylo jasno, co to je a proč to sem dávám.

For Mimi by Twin Musicom is licensed under a Creative Commons Attribution licence (creativecommons.org/licenses/by/4.0/)

Artist: www.twinmusicom.org/

Whatdafunk by Audionautix is licensed under a Creative Commons Attribution licence (creativecommons.org/licenses/by/4.0/)

Artist: audionautix.com/

Osvobozující půst a jezení 2x nebo 3x za den. Jíst 5x za den se mi líbilo. Prakticky jsem se celý den pásla na jídle. V hlavě jsem však nenosila nic jiného než myšlenky na jídlo.  A to mě unavovalo. Možná stejně jako teď tebe. Přišlo vyloučení obilovin a luštěnin. Navýšila jsem na zdravých tucích. Přidala jsem občasný půst. Otočila jsem své stravování o 18O°.

Přerušovaný půst versus pasení se na jídle

Nemůžu říct, že se mi stravování 5x za den úplně nelíbilo. Člověk jí téměř v průběhu celého dne. Snídani střídá svačina, svačinu oběd, oběd svačina. Zakončíš to večeří, po které někdy následuje ještě malá druhá večeře. Tento stravovací systém se líbí snad každému jedlíkovi.

Pasení se na jídle v průběhu celého dne začalo být celoplošně uznávané, jako zdravé stravování. Přerušovaný půst, při kterém se může vynechat jídlo i na několik dní, už tak populární není. Nabourává tento nově zažitý způsob stravování, který se prezentuje jako nejbezpečnější pro naše zdraví a tělo.

Naopak půst, tedy vynechání jídla, je často bráno jako nevhodné. A tak ze strachu, že se nám zpomalí metabolismus a dojde k rozpadu svalů, se cpeme hlava nehlava celý den.

For Mimi by Twin Musicom is licensed under a Creative Commons Attribution licence (creativecommons.org/licenses/by/4.0/)

Artist: www.twinmusicom.org/

Whatdafunk by Audionautix is licensed under a Creative Commons Attribution licence (creativecommons.org/licenses/by/4.0/)

Artist: audionautix.com/

Minulý týden jsem se rozjela na nedalekou Kozí Farmu ve Vizovicích. Máme to opravdu za humny, tak by bylo škoda tam nezavítat a nevyzpovídat pana Martina Vlčka. Pan Martin společně se svojí přítelkyní mají na starost 80 koz, které se nerušeně pasou na kopečku nad jejich domem.

Kozí farma živě

Hlavním důvodem proč mě lákalo na farmu zavítat bylo to, abych se mohla podívat, jak kozy na farmě žijí. Z dětství, kdy můj děda choval i kozy si je pamatuji jenom z chlívku, kde se dělily o prostor s krávami. Když mě pan Vlček vzal do výběhu koz, tak se na nás hned několik seběhlo a začaly se k nám lísat. Překvapilo mě, že nijak nejdou cítit. Důvodem je to, že žijí celý rok venku. Ani mléko a mléčné výrobky od těchto koz nejdou cítit. Někteří lidé žijí v domnění, že kozí mléko smrdí.

Smrdí, ale jen mléko od koz, které jsou zavřené v chlívku, kdy na sebe koza natahuje pachy z prostředí, ve kterém se pohybuje. Proto když jsem ochutnala pak doma kozí kefír, který jsem si koupila, nestačila jsem se divit. Chuť naprosto lahodná. Daleko jemnější, než kefír z kravského mléka.

Mléko pasterujeme šetrně

Samo, že jsem šla na výzvědy. Hodně mě zajímalo jestli se na farmě mléko pasteruje, to znamená jestli se tepelně upravuje. Vysokou tepelnou úpravou mléka se totiž zabijí veškeré prospěšné vitamíny a enzymy, které v mléku jsou. Pak je mléko mrtvé. Bez jakýchkoliv benefitů pro naše zdraví.

To je taky důvod, proč si mléko v běžném obchodě nekupuji. Je to jen bílá voda, která dokáže přežít několik týdnů po otevření v lednici bez změny na chuti, pachu a vzhledu. To je dostatečný důkaz, že v takovém mléku pro nás nic prospěšného není. Důvodem je vysoké zpracování těchto produktů, jako je pasterace a homogenizace.

Pan Vlček mi vysvětlil, že existují tři druhy pasterace. Se svojí přítelkyní pasterují tím nejšetrnějším způsobem. Jaký to je se dozvíš v rozhovoru níže. K prodeji mají taky syrové mléko, ale jen pouze na svojí farmě, protože to jinak legislativa neumožňuje. Já sama u mléčných výrobků upřednostňuji ty, které pochází z farmy pasoucích se zvířat.

Vybíravá jako koza

Ne nadarmo se říká: "mlsná jako koza". Koza je vybíravá v jídle. Nejraději spásá větvičky, listy, kůru a bylinky. Po trávě sahá až jako posledním zdroji obživy. Sama si vybírá, co bude spásat podle toho, co její tělo aktuálně potřebuje.

Kvalitu mléka určuje strava, kterou dostávají

Kozu jako jediné zvíře nepotkává onemocnění rakovinou. Koza si dokáže vybrat bylinky, které ji před tímto druhem onemocnění ochrání. Výběrem toho co venku jí podstatně své mléko taky obohacují. Naopak když jsou kozy chovány v uzavřeném konvenčním chovu a nemají možnost výběru, tak je jejich mléko bude ochuzené. A jak řekl pan Vlček: "mléko od těchto koz je šťastnější".

Kozí mléko má menší množství laktózy

Po kozím mléku mohou sáhnout ti, kteří mají problém s trávením kravského mléka. Kravské mléko má daleko větší množství laktózy, než právě kozí mléko. Když si z něj uděláte nebo koupíte kefír, tak bude ještě lépe stravitelnější. Takže pokud máš problém s kravským mlékem a přesto chceš mléko nebo mléčné výrobky konzumovat, tak vyzkoušej kozí mléko a uvidíš.

Cena versus kvalita a okurková sezóna přes zimu

Kozí výrobky jsou cenově dražší, než kravské. Je to z toho důvodu, že koza má méně mléka než kráva. Taky je to dáno tím, že přes zimu kozy nemají mléko. Takže si farma na sebe musí vydělat běhěm sezóny, aby měli z čeho čerpat přes zimu. Kozí výrobky nejsou mainstreamovou záležitostí už  kvůli jejich vyšší ceně.

Češi stále sahají po tom, co je levné a čeho se nejvíc nají bez ohledu na to, jaké je to kvality a jestli jim to potenciálně škodí.

For Mimi by Twin Musicom is licensed under a Creative Commons Attribution licence (creativecommons.org/licenses/by/4.0/)

Artist: www.twinmusicom.org/

Whatdafunk by Audionautix is licensed under a Creative Commons Attribution licence (creativecommons.org/licenses/by/4.0/)

Artist: audionautix.com/

Žít s nadváhou je prekérka, z které je cesty ven. Zdá se, že samotná obezita je z velké části problémem stylu našeho stravování. Stravování se za posledních několik desetiletí stalo záležitostí vysoce zpracovaných výrobků. Obezita je stále častějším problémem i u dětí, které přejímají špatný stravovací styl a životní návyky svých rodičů.

Ve výživě je všechno naopak

Když jsem se do výživy ponořila hlouběji, tak jsem časem začala zjišťovat, že je ve stravování všechno jinak, než se celoplošně doporučuje. Obezita se často označuje jako výsledek toho, že moc jíme a málo se hýbeme. Jenže co pak děti a lidé vykonávající fyzicky náročnou práci, kteří s sebou nesou viditelná kila navíc? Společně jsme se nad tímto pozastavili i my dva s Honzou Vyjídákem. Taky si dlouhá léta myslel, že je obezita problémem nedostatečného pohybu.

Obezita jako důsledek nevhodného životního stylu

Sama za obezitou vidím daleko víc příčin, než jen nevhodné stravování. Lidé zápasející s obezitou se taky potýkají s nedostatkem spánku, vysokou mírou stresu, hormonální nerovnováhou, užíváním léků a paradoxně podvýživou z konzumace nutričně chudých potravin (sladké limonády, sladkosti v podobě tyčinek, pochutiny jako brambůrky, pečivo, kupované omáčky apod.). Konzumací chudých potravin na živiny vypotřebováváme naši zásobu vitamínů a minerálů v těle.

Takže nejen že dáváme do svého těla nezdravé jídlo, ale taky tímto jídlem vypotřebováváme své zásoby vitamínů a minerálů v těle.

Samozřejmě jsou jedinci, kteří žijí bohémským stylem života a nikdy je obezita nezasáhne. Ani se u nich nerozvine žádná z chronických onemocnění, jako je diabetes, vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol, poruchy štítné žlázy, syndrom vyčerpání nadledvinek apod. Nevím jak ty, ale já se na tohle nechci spoléhat. Nechci se spoléhat na to, že když budu jíst špatně, tak mě nic takového nepostihne.

Navíc sama moc dobře vím, jak se cítím na jídle, které mi dělá dobře a jak na jídle, na které mé tělo reaguje únavou a poklesem energie.

Nic není černobílé

Čím déle a víc do hloubky se o vliv stravování na naše tělo zajímám, tím víc mi z toho vychází, že nic není černobílé. Do toho jak vypadá naše tělo zasahuje tolik oblastí, které se na první pohled můžou zdát jako malicherné. Navíc se většinou taková obezita vyvíjí postupně během několika let, přičemž mnoho dalších drobností hraje velkou roli. To jak spíme, to jak přemýšlíme, to jak odpočíváme, ale taky používáme své tělo, jestli máme jarmonické vztahy, jestli v životě děláme to, co nás baví. Při tomto výčtu si asi možná teď taky říkáš, jak tohle může souviset s nadváhou.

Práva na hudbu, kterou slyšíš v podcastu. Jen kdyby nebylo jasno, co to je a proč to sem dávám.

For Mimi by Twin Musicom is licensed under a Creative Commons Attribution licence (creativecommons.org/licenses/by/4.0/)

Artist: www.twinmusicom.org/

Whatdafunk by Audionautix is licensed under a Creative Commons Attribution licence (creativecommons.org/licenses/by/4.0/)

Artist: audionautix.com/