Sedím v křesle, na klíně notebook, a dělám své obvyklé ranní práce. Najednou mé uši zachytí nějaký zvuk a vzápětí podezřívavý mozek vyhlásí poplach. Ten pes už zase něco má! Urychleně odkládám počítač stranou, vstávám a rozhlížím se. Ach ano, ve dveřích stojí rozesmáté štěně a v hubě má… chvilka napětí… díkybohu pouze desinfekční sprej, který ještě nestačilo rozkousnout.