Jiří Rosa Afriku nejen obdivuje, ale také jí pomáhá - společně s dárci podporuje děti v tanzánské škole, propaguje africké umění i řemesla. Milovník Afriky vzal na cestu do Tanzánie tentokrát i sousedy z Českoskalicka.

Výrobu modrotiskových forem, která je pevně spjatá se Dvorem Králové nad Labem, zapsalo Ministerstvo kultury na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky. Posledními nositeli tohoto tradičního řemesla jsou Milan Bartoš a Jaroslav Plucha ze Dvora Králové.

Se vznikem Československa byly šlechtické tituly oficiálně zrušeny. Stát tím deklaroval rozchod s minulostí, zároveň část šlechticů mluvila především německy a existovaly tak pochybnosti o jejich loajalitě.

Posluchačský recept: Švestkové buďáky od Kateřiny Nováčkové. Rada z etikety: Jak nabírat polévku ze společné mísy. Gastrotrend: Švédský stůl známe už přes 110 let. Soutěž o kuchařku.

Polévku můžeme dostat na stůl přímo v talíři nebo na stole přistane takzvaná terina, tedy mísa s polévkou. Jak si nabrat polévku z teriny a kdo si nabírá jako první? Radí Ladislav Špaček.

Servírování formou bufetu s několika teplými a studenými pokrmy z různých potravin „na jednom stole“ říkáme u nás nabídkový, bufetový nebo švédský stůl. Ve Švédsku je to smörgåsbord, složenina slov smörgås a bord, sendvič a stůl, a jeho historie je dlouhá.

Semenářský závod státního podniku Lesy České republiky v Týništi nad Orlicí dodá každý rok svým odběratelům desítky tun semen jehličnatých a listnatých stromů. Není to ale jediné žádané zboží, které má ve své nabídce. Současně se semeny prodá i tisíce budek pro ptáky a další živočichy. V nabídce je například i čmelín nebo veverník.

Jičín bude opravovat dvě ulice v centru města, Ruskou a Poděbradovu. Obě spojují jižní okraj Jičína s centrem a autobusovým nádražím a jsou tak klíčové pro dopravu ve městě.

Máte rádi historii, umíte cizí jazyk a nechcete v létě jen odpočívat? Když tohle na sebe prozradíte před kterýmkoliv kastelánem na hradu nebo zámku, bude vás vítat s otevřenou náručí. Památek je hodně, ovšem průvodců málo a kasteláni je intenzivně shánějí. Naši reportéři k tomu zjišťovali podrobnosti.

Naší pyrotechnikou byl v příslušné době dospívání karbid. Nikde ho neprodávali, měli ho synové nádražáků, kteří zásobovali ostatní. Na dráze dávali karbid do lamp. Pleška od barvy a dírka od hřebíku v jejím dně, kousek karbidu a zápalky. To bylo všechno. Na karbid se plivlo, plechovka zavřela, přidržela se nohou a u dírky škrtlo zápalkou. Rána jak z kanónu.