Od úmrtí rakouského skladatele českého původu Vojtěcha Jírovce si letos připomínáme rovných 170 let.

Vojtěch Matyáš Jírovec, působící v zahraničí pod jménem Adalbert Gyrowetz, se narodil 20. února 1763 v Českých Budějovicích, kde byl jeho otec ředitelem kůru českobudějovické katedrály. Hudební základy získal jednak od svého otce a jednak od varhaníka a skladatele Štefanovského. Studoval na piaristickém gymnáziu a zároveň komponoval své první skladby, převážně chrámovou hudbu a serenády. Poté studoval v Praze filosofii a práva, ale pro nedostatek prostředků se vrátil domů a stal se sekretářem hraběte Františka z Fünfkirchen. Zároveň hrál i v jeho zámecké kapele a pro ni i komponoval. Velký úspěch měly v té době zejména jeho symfonie.

Letošní rok přináší dvě velká wagnerovská výročí - 210 let od narození a 140 let od úmrtí.

Richard Wagner se narodil 22. května 1813, a to v Lipsku otci Karlu Friedrichovi a matce Johanně Rosine Wagner, rozené Päetz. Záhy přišel o otce a o jeho výchovu se tak staral nový manžel jeho matky Ludwig Geyer. Ve svém mládí navštěvoval Wagner školu v Drážďanech a v Lipsku a když ve svých 16 letech slyšel zpívat operní pěvkyni Wilhelminu Schröder-Devrientovou v Beethovenově opeře Fidelio, bylo mu od té chvíle jasné, že chce být muzikantem. K jeho prvním pokusům patřila opera jménem Svatba a v roce 1833 bylo veřejně provedeno jeho první dílo - Symfonie C dur. Na základě jejího ohlasu získal Wagner místo sbormistra ve Würzburgu a zároveň se pustil do kompozice další opery jménem Víly. Ve Würzburgu se ovšem Wagner nezdržel dlouho. Získal místo hudebního ředitele v Magdeburgu, kde se seznámil se svou budoucí manželkou Wilhelminou Planer.

Během své kariéry zpívala po celém světě, především ve Vídni, Berlíně, Salcburku či Miláně. Domovskou scénou se jí stala Metropolitní Opera v New Yorku, kde účinkovala plných šestnáct sezon.

Význačná česká sopranistka a filmová herečka Jarmila Novotná se narodila 23. září 1907 v Praze a svou kariéru zahájila v roce 1925 jako elévka Národního divadla. Vystupovala ovšem i v kabaretech, hrála a zpívala v operetách a účinkovala v českých i zahraničních filmech. Je označována za nejslavnější žačku Emy Destinnové, i když ji slavná operní diva vyučovala jen pár měsíců.

Francis Poulenc se narodil 7. ledna 1899 v Paříži do rodiny farmaceutických magnátů. Základy hudebního vzdělání získal od své matky, která sama byla talentovanou klavíristkou a díky bohatému rodinnému zázemí mu bylo umožněno studovat hru na klavír u španělského virtuóze Ricarda Viñese. V letech 1918 -1921 si Poulenc odsloužil tři roky v armádě a během války mu zemřeli oba rodiče, zůstal tedy v jinošském věku úplně sám.

Po návratu z válečných kolbišť se Poulenc (za přispění Ricarda Viñèse) seznámil s Manuelem de Fallou, Ericem Satiem, Dariem Milhaudem, Pablem Picassem a dalšími umělci, kteří tehdy v Paříži působili. Kromě hudby se jeho velkou láskou stala i poezie a zájem o literaturu jej přivedl k Louisi Aragonovi, André Gidemu, k poezii Paula Valéryho a Paula Eluarda; a posledně jmenovaný se mu pak stal hlavním zdrojem inspirací pro písňovou tvorbu. V té době také Poulenc rád navštěvoval taneční kavárny, kde hrála naprosto jiná hudba, než k jaké byl dosud vychováván.

Z jeho rodného domu v Obilné uličce a z domu na Makartově náměstí, kde žila rodina v pozdějších letech, se stala vyhledávaná muzea, která připomínají Mozartovo neobvyklé dětství a rané mládí.

Wolfgang Amadeus se narodil jako nejmladší ze sedmi dětí, z nichž rané přežili pouze dvě malý Wolfgang a jeho starší sestra Marie Anna, které doma přezdívali Nannerl. I on dostal brzy svou rodinnou přezdívku - Wolferl, tedy vlček. Už od prvních dnů svého života byl příští slavný skladatel obklopen hudbou. Jeho otec Leopold byl poměrně známým skladatelem, a tak Nannerl i Wolferl začali záhy muzicírovat. Nanerl byla velmi zručnou klavíristkou a malý Wolfi usedl po vzoru své o čtyři a půl roku starší sestry ke klavíru ve svých třech letech. Otec byl jejich talentem a výkony nadšen, a tak s nimi brzy vyrazil z rodného Salcburku do světa na koncertní šňůru.

Lortzing je považován za hlavního reprezentanta německého operního žánru singspiel, podobného francouzské Opéra comique. Jeho hlavními operními díly jsou dodnes uváděné opery Car a tesař a Pytlák.

Gustav Albert Lortzing se narodil 23. října 1801 v Berlíně Johannu Gottliebu Lortzingovi a jeho ženě Charlotte Sophii. Rodiče měli původně svůj obchod s kůží, který ovšem záhy opustili a začali putovat po Německu jako kočovní herci. Po založení berlínské divadelní společnost Urania přeměnili svou původně amatérskou zálibu za trvalé zaměstnání. A tak asi není divu, že i mladý Lortzing se brzy objevil na prknech, která znamenají svět, a to už ve svých 12 letech, a to aby během přestávky bavil obecenstvo komickými básněmi. Od roku 1817 byla Lortzingova rodina součástí souboru Josefa Derossiho z Porýní a vystupovali na jevištích v Bonnu, Düsseldorfu, Barmenu a Cáchách. V té době už Albert Lortzing hrál role mladého milence, venkovského mládence a bonvivána a brzy se stal oblíbencem obecenstva. Občas dokonce zpíval menší tenorové a barytonové role.

Giovanni Battista Sammartini se narodil v Miláně v roce 1700 nebo 1701 jako sedmé z osmi dětí francouzského emigranta a hobojisty Alexise Saint-Martina a Girolamy de Federici.

Základní hudební vzdělání budoucímu skladateli poskytl otec. Sammartiniho prvními skladbami bylo několik vokálních děl, která složil roku 1725; ta se ovšem do dnešní doby nedochovala. Roku 1728 získal Sammartini místo kapelníka kongregace a v následujících letech se velice brzy proslavil jako chrámový skladatel. Ve 30. letech 18. století se stal známým i mimo hranice Itálie a postupně činný v několika kostelech a skládal hudbu, která byla hrána při státních příležitostech a ve šlechtických domech. Ačkoliv se nikdy nevzdálil daleko od Milána, přišel do styku s mnoha významnými skladateli své doby včetně Bacha, Mozarta, Boccheriniho či Glucka, který byl dokonce i jeho žákem. Sammartini zemřel nečekaně v roce 1775. Ačkoliv ve své době byl vysoce ceněn, po jeho smrti jeho hudba upadla velmi rychle v zapomnění.

V letošním roce si připomínáme 20 let od úmrtí významného českého sbormistra, hudebního režiséra a aranžéra, zakladatele Kühnova smíšeného sboru, Pavla Kühna.

Světově uznávaný sbormistr, dirigent a zakladatel Kühnova smíšeného sboru obdržel za svou uměleckou činnost několik významných ocenění a v roce 2003 získal Evropskou cenu Gustava Mahlera.

Poslední Hudba podle kalendáře roku 2022 bude patřit mnohaleté tradici Novoročních koncertů Vídeňských filharmoniků. Ten první se uskutečnil v roce 1939, ovšem v tom roce se ještě neodehrál na Nový rok, ale 31. prosince a výtěžek z něj byl věnován nacistické dobročinné organizaci Winterhilfswerk. Na Nový rok byl termín koncertů přesunut v roce 1941. Jako první jej dirigoval Rakušan Clemens Krauss, kterého v letech 1946–47 vystřídal jeho krajan Josef Krips. Poté tradiční koncerty opět – a to až do své smrti v roce 1954 opět řídil Clemens Krauss. Na dlouhých 25 let se pak taktovky ujal až do roku 1979 Willi Boskovsky, který byl (do roku 1971) zároveň koncertním mistrem Vídeňských filharmoniků a koncerty dirigoval - podobně jako Johann Strauss mladší - s houslemi v ruce. V roce 1980 pak Boskovského vystřídal Američan Lorin Maazel.

Další Hudba podle kalendáře bude poctou mistru španělského flamenka, jímž byl bezesporu mistr v tomto oboru - kytarista a hudební skladatel Paco de Lucía. Narodil se totiž 21. prosince v roce 1947, takže by se letos dožil 75 let.

Paco de Lucía se narodil 21. prosince 1947 jako Francisco Sánchez Gómez v Algeciras provincii Cádiz v jižním Španělsku, která je považována za kolébku flamenka. Byl nejmladším z pěti dětí flamenkového kytaristy Antonia Sáchneze Pecina a portugalské matky Lúcie Gomes; mezi jeho bratry patří flamenkový zpěvák Pepé de Lucía a dnes již zesnulý flamenkový kytarista Ramón de Algercias. Na kytaru začal hrát už ve svých pěti letech, a už ve dvanácti letech si Paco začal vydělávat kytarovým doprovodem flamenkových zpěváků, za což získal tehdy i ocenění na prestižní mezinárodní soutěži v Jerez de la Frontera. První album nahrál jako čtrnáctiletý se svým bratrem, zpěvákem Pepém, s nímž dva roky nato vyrazil ve skupině tanečníka José Greka na první zahraniční turné, do USA. Za umělecké jméno (v překladu Luciin Franta) si později zvolil přezdívku, kterou mu dali kamarádi v dětství, aby ho odlišili od ostatních Františků v ulici.