Další Hudba podle kalendáře bude patřit vzpomínce na jednoho z nejlepších tenoristů všech dob Luciana Pavarottiho. Zemřel v italské Modeně 6. září roku 2007. Je tomu letos tedy už neuvěřitelných 15 let.

Luciano Pavarotti se narodil 12. října 1935 v Modeně jako syn amatérského zpěváka a pekaře. Pěvecký talent zdědil po svém otci, který syna od dětství vedl ke zpěvu. Zároveň však malý Luciano hrál fotbal na pozici středního útočníka za tým Lepanta a toužil po profesionální fotbalové kariéře. Současně ovšem zpíval v místním farním pěveckém sboru „Gioacchino Rossini“, se kterým vyhráli mezinárodní soutěž, začal studovat zpěv u profesora Arrigoa Pola, a tak fotbalová kariéra šla stranou.

Další Hudba podle kalendáře bude věnována lehké múze. V centru pozornosti bude rakouský operetní skladatel Carl Millöcker.

Carl Millöcker se narodil ve Vídni, v rodině zlatníka, ale k tomuto řemeslu neměl žádný vztah. Naopak už v raném věku se u něj projevil hudební talent, a tak studoval hru na klavír a hudební teorii na vídeňské konzervatoři. Krom toho byl také vynikajícím flétnistou a jako takový upoutal pozornost skladatele a dirigenta Franze von Suppé, který jej zaměstnal v orchestru vídeňského Theater in der Josefstadt. Později mu Suppé pomohl získat místo divadelního dirigenta v Landestheatheru v Grazu a právě tady Millöcker zkomponoval v roce 1865, tedy ve svých 23ti letech, své první jevištní dílo. Jmenovalo se Der tote Gast (Mrtvý host). Následovala opereta Die Lustigen Binder a obě tyto jednoaktovky měly společnou premiéru 21. prosince 1865.

Světovou proslulost skladatele Umberta Giordana odstartovalo zhudebnění tragického osudu jedné z obětí kritické fáze Velké francouzské revoluce, básníka Andrei Chénier.

Giordano, celým jménem Umberto Menotti Maria Giordano se narodil před 155 lety, 28. srpna 1867 ve městě Foggia v provincii Puglia. Studoval na neapolské konzervatoři u Paola Serraa a svou první operu s názvem Marina zkomponoval už v roce 1888, ve svých 21 letech. Zúčastnil se s ní soutěže na nejlepší jednoaktovou operu vypsanou hudebním vydavatelem Sonzogou, ve které ovšem zvítězil jeho krajan Pietro Macagni se svým Sedlákem kavalírem. Přesto si Giordano získal pozornost poroty, protože jako nejmladší účastník se umístil na šestém místě z celkového počtu 73 uchazečů a díky tomu získal objednávku na novou operu pro sezónu 1891-92.

Ervín Schulhoff se narodil 8. června 1894. Pocházel z německy hovořící židovské hudební rodiny. Po matce byl vnukem houslového virtuosa Heinricha Wolfa a jeho prastrýcem byl žák Václava Jana Tomáška, hudební skladatel Julius Schulhoff. Na pražskou konzervatoř byl přijat už v deseti letech, a to na doporučení Antonína Dvoáka. Na konzervatoři se stal žákem českého klavírního virtuosa, hudebního skladatele a pedagoga Jindřicha Kàana a poté pokračoval ve studiu ve Vídni, Lipsku a v Kolíně nad Rýnem. Mezi jeho učiteli byl i proslulý německý hudební skladatel, varhaník, klavírista, dirigent a pedagog Max Reger. V devatenácti letech získal Schulhoff klavírní cenu Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a o pět let později i cenu za kompozici.

Další Hudba podle kalendáře připomene francouzského skladatele období romantismu Julesa Masseneta. Ten zemřel před 110 lety – 13. srpna 1912. Nejvíce ho proslavily jeho opery, které byly velmi populární na konci 19. a na začátku 20. století; poté popularita většiny z nich upadla až do 80. let 20. století, kdy se některé z nich opět začaly objevovat na světových pódiích, ať už to byla především Manon z roku 1884, či o 8 let mladší Werther. Značná pozornost je v současnosti věnována také jeho opeře Thais.

Šíře repertoáru ruského klavíristy Svjatoslava Richtera vzbuzovala úžas. Svjatoslav Richter proslul mimo jiné jako brilantní interpret děl Johanna Sebastiana Bacha. Ovšem jeho repertoár byl mimořádně široký a sahal od barokní hudby až po tvorbu skladatelů první poloviny dvacátého století.

Svjatoslav Richter se narodil 20. března 1915 na Ukrajině nedaleko Žitomiru v rusko-německé rodině. Jeho otec byl varhaníkem, klavíristou a hudebním skladatelem, matka pocházela po své matce z německého šlechtického rodu von Reincke. V roce 1918 oddělila rodiče a syna občanská válka a malého Sjvatoslava vychovávala po tři roky jeho teta. Roku 1921 se rodina opět spojila a odstěhovala se do Oděsy. Tam získal Svjatoslav od svého otce základy hudebního vzdělání. Přestože nikdy nestudoval soustavně hru na klavír a jako klavírista byl v podstatě samouk, projevil natolik fenomenální schopnosti, že jej v patnácti letech angažovala oděská opera jako korepetitora. V březnu roku 1934 pak odehrál v Oděse svůj první recitál.

Další Hudba podle kalendáře připomene irského hudebního skladatele, klavíristu a pedagoga Johna Fielda. Ten se narodil 26. července 1782, tedy před rovnými 240 lety a jeho význam tkví především v tom, že je považován za otce nokturna, tedy hudební formy, později hojně užívané například Fryderikem Chopinem, ale i Brahmsem, Schumannem i Listzem.

Nejen hudební, ale i výtvarné umění měl prostřední ze synů otce valčíku Josef Strauss.

Další Hudba podle kalendáře připomene rakouského hudebního skladatele Josefa Strausse, který zemřel 22. července 1870. Další výročí tohoto skladatele, a to hned půlkulaté - 195 let - připadá pak hned na následující měsíc. Josef Strauss se totiž narodil 20. srpna 1827.

Další Hudba podle kalendáře připomene českou operní pěvkyni, dlouholetou sólistku opery Národního divadla Evu Děpoltovou, která zemřela 16. července 2017, tedy před 5 lety.

Eva Děpoltová se narodila 5. srpna 1945 v Bratislavě. Zpěv studovala na Hudební fakultě AMU, kde studovala u Marie Budíkové a u Zdeňka Otavy; své školení si později prohloubila studiem u Jeleny Obrazcovové. Mimořádný vliv pak na ni měla někdejší vynikající sólistka předních operních scén, emeritní sólistka Vídeňské státní opery Zdenka Ziková, s níž se Eva Děpoltová po léta přátelila. Už během studií vystupovala Eva Děpoltová na mimopražských scénách i v Národním divadle, ovšem ještě před operní kariérou se, podobně jako později Eva Urbanová, věnovala jinému žánru - zpívala s bigbítovou kapelou a v té době byla i zaměstnaná v „občanském povolání“.

Další Hudba podle kalendáře bude věnována významnému českému klavíristovi druhé poloviny 20. století Janu Panenkovi. Ten se narodil 8. července 1922, tedy před rovnými 100 lety. Koncertovat začal Jan Panenka už během 2. světové války, kdy jej ještě jako studenta uvedl v roce 1944 na pódium pražské Lucerny profesor pražské konzervatoře František Maxián starší. Od té doby působil Panenka jako sólista, komorní hráč a klavírní pedagog více než 50 let. Kromě bohaté koncertní činnosti zanechal za sebou rozsáhlý odkaz gramofonových nahrávek, z nichž některé získaly tuzemská i mezinárodní ocenění, ať už to byla dvakrát cena Grand Prix du Disque v Paříži, třikrát cena Supraphonu a ocenění od Nippon Columbia v Japonsku.