K + K

Vrátíme se ještě k zahájení olympiády, které bylo tak strašně symbolické, že deník Le Figaro musel otisknout dvoustránkový manuál, aby tomu dutohlavému zbytku světa vysvětlil, jak strašně pokroková a moderní je Francie a že tlustý Ježíš není Ježíš, ale náhodná instalace jedné umělkyně, vůbec se nejedná o Poslední večeři Páně, tedy až do doby, než se za to museli omluvit, a nejlepší je dělat si srandu z křesťanů, jelikož když si ji budete dělat z islámu, skončíte možná bez hlavy. A kdo si bude dělat legraci z povinných kvót na ženy, toho utne Ursula von der Leyenová, která suverénním státům NAŘIZUJE dodat dva kusy eurokomisařů v edici muž a žena. My jsme pro, aby se tyto kvóty zavedly už konečně povinně a začneme u vedení země. Bude se vybírat povinně ze dvou variant u prezidenta, premiéra, předsedů stran, dále budou následovat všechny sportovní svazy a všechna představenstva všech firem, které kdy byť i jednou zmínily kolem svých výrobků něco o genderu, rovnosti nebo kvótách.

Stala by se celá kauza mezi Markem Wollnerem a Norou Fridrichovou, kdyby nepracovali v České televizi v pozici samozvaných morálních majáků, ale pracovali by v soukromém mediálním domě? Sama o sobě by se možná stala, ale došla by tak daleko, jak je to nyní? Nejspíš ne a o tom jsme přesvědčení. Proč, to vám vysvětlíme v podcastu, ale máme za to, že lidé, kteří musí prokazovat pracovní kvality na trhu a nestojí za nimi nějaký moloch placený z povinných poplatků se v mediálním odvětví chovají jinak. Rozebereme si taky největší píárové lži o této olympiádě, která už nyní vytáčí všechny Pařížany doběla, je drahá, je prodělečná, je omezující a je pokrytecká.

Předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval tvrdí, že tato nadcházející olympiáda v Paříži bude „nová“, „udržitelná“ a „genderově vyvážená“, zatímco když se podíváte na lidi ve vedení ČOV, je to tam samý chlap okolo padesátky a deset žen mu nosí kafe. Udržitelná olympiáda byla možná tak naposledy v Olympii, kde sportovci běhali nazí a trvala jeden den, zatímco tady se pojede surfovat až na Tahiti, a „nového střihu“ není už vůbec, když je stejná od 19. století. A od olympiády k celebritám - proč byste se měli chtít dívat Štíbrové nebo Kopřivové do talíře za 200 korun měsíčně, proboha?! Bulvár jim nesmrdí, jen když se na něm pořádně napakují.

Zápisník alkoholičky je nový film, který bude určitě hitem, ale myslet by se mělo i na lidi, kteří jsou velkými hrdiny takových příběhů, akorát nikdy nedostanou šanci o tom mluvit. Proč ženy ještě k tomu všemu, co se na ně řítí s jejich parodiemi na bytí, musí čelit Miss umělé inteligence, která popírá realitu, a mělo HateFree vlastně vůbec nějaký smysl?

Hodně lidí, velké divácké zájmy a málo kapacit v kinech či nedostačující taneční sály přeměněné v promítárny. Karlovarský festival se ke konci dočkal kritiky za špatně fungující aplikaci pro držitele festival passů a dokonce i nemožnost čekat na zemi na volná místa. Je bezva, že festival sám o sobě jede a táhne divácký zájem, ale bude muset přemýšlet, co dál. Na seznamu je multiplex, letní kino, zlodějské směnné kurzy... Je toho dost. Kdo nás letos uchvátil a kdo ne? Co byl nejpodivnější večírek a proč je škoda, že tam někteří lidé nebyli?

Zatímco zahraniční filmy přivážejí do Varů současná témata a snaží se divákovi přinést to, co momentálně trápí Senegal, Tunisko, Francii nebo Německo i po sjednocení Berlína, české filmy se neustále vrací do minulosti a kdo chce uspět, musí si vybrat témata disidentů, komunismu, okupace a strašně zlých posluhovačů režimu, jako by neexistovaly šedé odstíny každé situace. Daniel Bruhl, který přivezl film Soused, tuhle celou premisu dokázal krásně vyvrátit ve svém snímku a navíc na celebritní festival zcela nechtěně přivezl film, který trollí celou myšlenku VIP versus plebs. To se ukázalo mimo jiné i během toho, jak Denisa Nesvačilová přijela ukázat svého kluka na Vary, ale vůbec to nedopadlo tak, jak si představovala. Bulvár na tyhle hry naskakovat nechce.

Irská komedie Kneecap je naprostým trhákem letošních Varů, ale nikdo mimo Vary to moc neví, jelikož se o ní mimo Vary nemluví. Jan Černý, návrhář olympijských hader, měl to štěstí, že ještě nezačal otravovat s Havlem a že mu to někdo s všemi pěti pohromadě zakázal. Čapkova matka dostala až mezi bojovníky Islámského státu a Michaela Ochotský předvedla ve Varech svého partnera, který vypadal, že úplně partnerem není.

Ani ve Varech se jeden nevyhne kauze z Twitteru, a to je návrhář Jan Černý a jeho laboratorní pláště, které řeší všechna sociální média a každý je teď odborník na módu. Nám ale na celé olympijské kolekci vadí úplně jiná věc. Jirka Mád tady představoval svůj film Vlny a u toho dokázala utvořit velmi zajímavou formaci se čtyřmi ženami, kterou se pokusíme rozebrat. Také jsme byli na večírku tichých milionářů a na večírku velmi hlasitých Tros Discotequos, což je Dyk, Prachař a Maxián, kteří nehráli pro publikum, ale sami pro sebe a podle toho to taky vypadalo.

Samozřejmě první otázka zněla, zda bydlí v Puppu a má kartu do Becher´s baru a kdo venčí tady ve Varech jeho psa Čendu? Ale pak jsme přešli na důležitější témata, zejména, co se týká Varů. Proč se Česká televize zavírá do Bokovky a bude mít Jan Souček aspoň trochu vliv na kobercové komando? Slibuje, že Česká televize se už konečně naučí děkovat divákům a ne sama sobě či sponzorům, proč je ve Varech důležité chodit na večírky a jak je pro něj důležité být rozkročený mezi posh a plebs světem a chápat práci novinářů, i těch bulvárních. Co se týče těch „jeho“, kteří mají občas problém s přijetím společností, třeba Jakub Železný je prý pod jeho rozlišovací úroveň. A bude Petr Dvořák novým ředitelem festivalu?

Je v pořádku, když politici jezdí podporovat Vary a jdou na film a jdou pozdravit lidi, ale v pořádku není, když bydlí v Puppu a chodí na VIP zavřené párty. Někdo to platiti musí, jak to ubytování, tak ten alkohol, co tam pak zadarmo pijí. A kdo to tedy platí? Sponzorské firmy, které pak po nich budou něco chtít? A bude se to týkat třeba i zákonu? A kdy hodlají Karlovy Vary opravit ten rozmlácený chodník, co už dvacet let leží před červeným kobercem? Nejsmutnější je pak pohled na návštěvníky, kteří se chtějí ukázat ve Varech, ale vlastně tu nemají žádný program. Například tahání evidentně nemocné Charlotty Štikové po večírcích, na kterých nejsou vstupy, je smutný pohled nejen na ni. A mimochodem, jsou tu i celebrity, které by si od Varů mohly dát na rok, dva pauzu. Není nutné tu být každý rok se stejným programem.