Kapitoly

Konsenzus Evropské kardiologické společnosti (ESC) z roku 2025 poprvé systematicky propojuje duševní zdraví s prevencí, diagnostikou a léčbou kardiovaskulárních onemocnění (KVO). Dokument vyzývá k rutinnímu screeningu deprese, úzkosti a stresu u kardiologických pacientů, k bezpečné volbě psychofarmak s ohledem na kardiovaskulární riziko a k budování tzv. psycho‑kardiologických týmů v běžné klinické praxi.

Jak mluvit s pacienty tak, aby opravdu rozuměli – a zároveň se cítili respektovaní? V této audioverzi článku se dozvíte, jak přizpůsobit komunikaci různým úrovním vzdělání i zdravotní gramotnosti, jak ověřovat porozumění, pracovat s emocemi a citlivě vést rozhovor i o těžkých tématech. Praktické tipy, jednoduché postupy a modelové situace využijete v každodenní ambulantní i nemocniční praxi.

Komunikační dovednosti patří k zásadním faktorům léčby v současné medicíně. Uspořádali jsme tedy malou anketu, v níž se odborníci z různých oborů podělili o své názory a zkušenosti v odpovědích na tři otázky:

1. Jak může komunikace s pacientem ovlivňovat výsledky léčby ve vaší terapeutické oblasti?

2. Jaká rizika a specifika spatřujete v komunikaci s vašimi pacienty?

3. Kde vidíte v komunikaci s pacienty největší úskalí?

Lékaři se ve své praxi často setkávají s nedostatkem času a neustálým řešením nově příchozích naléhavých úkolů. Ale je skutečně čas tím hlavním problémem, nebo je to spíše otázka prioritizace a struktury? V dnešním podcastu se podíváme na specifika časových nároků v lékařském prostředí a nabídneme praktické rady, jak si lépe zorganizovat čas. Pokud jste lékař, který se často cítí zahlcený, tento záznam je přesně pro vás.

I přes rozvoj moderní terapie se v České republice kardiovaskulární onemocnění stále drží na špici příčin úmrtí. Jejich dopad lze přitom výrazně snížit preventivními opatřeními a důslednou terapií rizikových faktorů, především dyslipidemie a arteriální hypertenze. To však kromě nízké adherence na straně nemocných naráží na terapeutickou inercii na straně lékařů. Léčba přichází příliš pozdě, její titrace trvá příliš dlouho, lékař příliš snadno rezignuje na dosažení terapeutických cílů. Zvláště u mladších nemocných to vede k významnému zhoršení prognózy. (Kap Kardiol 2024; 16: 3–5)