Obec Žítková ve Zlínském kraji se do povědomí lidí zapsala příběhy žítkovských bohyň, které oživila brněnská spisovatelka Kateřina Tučková. Právě tam totiž žila do roku 2001 poslední z nich Irma Gabrhelová. Vesnička se nachází na samých hranicích České republiky se Slovenskem, v malebných kopcích Bílých Karpat.

Pytlácké přestřelky, zbytečná úmrtí a upomínky na ně… Místa spojená s touto tematickou bychom našli na mnoha místech Brd. Jednou takovou lokalitou je i ta, kde stojí uprostřed lesů takzvaný Linkův kříž.

Jak na Nový rok, tak po celý rok. Přísloví, které brali lidé v dřívějších dobách opravdu vážně. Na Nový rok brzy vstávali, aby v dalším roce nezaháleli. K obědu mívali čočku, která měla přinést peníze a blahobyt. Nesměla se jíst drůbež, ryby ani zajíci. To proto, aby štěstí neuletělo, neuplavalo a neuteklo.

Víte, co má společného Bazilika Svatého Petra ve Vatikánu a barokní poutní kostel v jihočeském Lomci? Odpověď zní: oltář s baldachýnem. Ten náš, lomecký je volnou kopií římského oltáře. Jeho část, tak zvaný svatostánek nebo také tabernákl, je zavěšen na zdobných řetězech, díky čemuž se jakoby vznáší v chrámové lodi.

Kokešová

Je tady poslední den v roce. Oslavy, jak je známe dnes, mají svůj počátek v 19. století. Nejdříve se rozšířily ve městech, kde se už tenkrát jedlo, pilo a bujaře slavilo. To na venkově vše vypadalo jinak.

Starší nebo delší sedačkovou lanovku v Česku nenajdete. Od roku 1953 vozí turisty z Krupky na Komáří vížku v Krušných horách. A mezi horní a dolní stanicí zdolá převýšení 482 metrů. Celý projekt má ale krkolomnou historii.

Také letos Český rozhlas Karlovy Vary odvysílal stovky rozhovorů. Alespoň některé hosty, kteří prošli naším karlovarským studiem, si připomeneme.

O jedlé sodě už jsme si povídali. Výborně odmašťuje, čistí a odstraňuje zápach. Dřív se s ní čistilo všechno. Od hrnců a sporáků, přes boty, rámy obrazů, zrcadla až po matrace. Ale zapomenout nesmíme ani na to, že sodu používali především naši dědečkové proti pálení žáhy. Mám pro vás jeden starý recept.