Když jsem se včera kolem osmé hodiny vracela s naším Baxíkem z ranního venčení, zastavil mě u domu hodně mladý muž - možná bych i mohla napsat, chlapec. Byl takový... zoufalý. Když na mě promluvil, uvědomila jsem si, že ho znám, že bydlí někde v okolí.

Také vás překvapí, když si v novinách přečtete výsledky statistického průzkumu, a zjistíte, že většina dotazovaných má úplně jiný názor než vy a vaše okolí? Mně se to stává pravidelně. Pokaždé si říkám, koho se ti, kteří tyto průzkumy dělají, vlastně ptají?

Loni v prosinci jsem vám vyprávěla o Nei-Reportu, tak mě napadlo, dát si na začátku nového roku, malé, úsměvné repete! Pojďme na to!

S Janou jsme se potkaly v klimkovických lázních. Vozila na procedury svého manžela na vozíku, takže mi bylo jasné, že je s ním v lázních jako doprovod.

Občas se potkám s lidmi, kteří stále neodpustili svým rodičům. Mladí, starší, senioři. Říkám jim, křivdy z dětství neodpustíte nikdy, pokud je nepochopíte do pětatřiceti.

Řeknu vám moji milí popravdě, že jsem pásákovi naletěla. Nenapadlo mě, že v mém věku bude mít o mě zájem. Ale měl to dobře promyšlené. Jeho nájezdy jsem si pokaždé dokázala něčím vysvětlit, takže jsem mu vlezla do pařátů, ani nevím jak.

Před měsícem mi přišla esemeska, ve které se dotyčný představil s tím, že píše bakalářskou práci o Nei-Reportu, erotickém čtrnáctideníku, který u nás začal vycházet začátkem devadesátých let. Že by mi rád položil několik otázek, protože ví, že jsem s Nei-Reportem spolupracovala.

Vyprávěla mi známá, co špatného potkalo její kolegyni, kterou nemá nikdo rád, protože roznáší po firmě drby, vymýšlí si, co kdo o kom řekl, a když si ji někdo „podá“, ječí na něj, že pro pravdu se každý zlobí a zatáhne do svých drbů celou firmu, protože tvrdí, že to všichni vědí, ale jenom ona to říká nahlas!

Už je to dlouho, co nám sebrali roušky, ale mně schází pořád. A víte proč? Naučila jsem se totiž pod nimi hóóódně nevybíravými slovy glosovat různé situace, vyvolané v naprosté většině lidmi, zpožděnými autobusy a zpožděnými vlaky.

V lednu, v roce 1967 jsem byla ve druhém ročníku kolínské SVVŠ. Moje třída jela tehdy na hory a naše třídní mi řekla, ve které třídě se budu ten týden učit. „Berete si na hory učení?“ zeptala jsem se spolužáků, a když řekli, že ne, zůstala jsem týden doma.