Když jsem tuhle knihu nezapomenutelných povídek od italského autora četla, bylo mi asi deset let. „Mária se nemohla dočkat, až bude šťastná vdova a bude chodit s ostatními vdovami k pumpě pro vodu a bude tam s nimi klábosit…“

S úsměvem jde všechno líp, to víme všichni. Nicméně někdy nám ani úsměv nepomůže... Večerka, kterou mám kousek od domu, zachraňuje celé naše malé sídliště. Abych byla konkrétní, zachraňují nás vietnamští manželé kolem čtyřicítky s Ftipálkem.

Gagarinova ulice. Tak se jmenovala divadelní hra, při které během zkoušek vznikly tyto vejšplechty. Hrál v ní Marek Taclík, Pavel Kikinčuk, Michal Zelenka a Zdeněk Maryška. Režisérem byl Ivo Krobot a premiéra byla v Činoherním klubu 25. března 2003.

Praktický Kozoroh může jít Beranovi na nervy. Blíženec může randit i s Vodnářem. Rak nechce pouze erotiku, ale i souznění duše, a tak se s Beranem rozchází a zase se k sobě vrací. Ale pozor, Rak si může rozumět i s Blížencem!

Pavel Landovský neměl rád nápovědy na tomhle světě a určitě je nemá rád ani na onom světě. K tomuhle vypravování mě inspirovalo několik vánočních pořadů a filmů, kde hrál i Pavel Landovský. Byla to například známá hra Václava Havla, Audience a film režiséra Slávka Horáka, „Havel“.

Určitě se vám to stalo také. Po mnoha letech potkáte někoho, kdo vás sice nepozná, ale vaše paměť vám okamžitě odemkne trezor vzpomínek, zavřený víc jak padesát let! A díky takovému setkání, vzniklo toto vypravování nápovědy...

Nedávno jsem si chtěla koupit v trafice na kolínském náměstí, noviny. Ale mříž před dveřmi do trafiky byla zavřená a před ní stála na chodníku prodavačka a kouřila. Když jsem šla odpoledne znovu kolem, chtěla jsem si noviny koupit na druhý pokus, ale stejná prodavačka opět stála před zavřenou mříží a opět kouřila.

Pokud si teď někdo z vás říká, proč mluvím o Vánocích v lednu, mám na to rychlou odpověď! A proč ne? Od října se na nás ze všech stran valí reklamy na Vánoce a výlohy obchodů jsou vánočně vyzdobené, tak proč bych vám dneska, 23. ledna, nemohla vyprávět vánoční příběh, který zase není tak úplně vánoční.

„Paní Fuchsová, potřebovala bych poradit, jak říct svému manželovi, aby šel do ...!“ To mi řekla ráno na Boží hod paní, o něco mladší než já, pejskařka, se kterou jsme se sešly v parku. Naši pejskové se znají, každý si čuchal u svého stromu a paní mi popsala včerejší, štědrovečerní večeři u nich doma.

Užívala jsem si ho celou půl hodinu! A bylo to nádherné, řeknu vám! Jaké jiné než nádherné, by to asi mělo být, ne?!