Všechno důležité, co umíme a čím jsme, jsme se naučili. Stálo nás to úsilí a k mnohému jsme potřebovali druhé lidi. Podobně ani život s Bohem a následování Krista nejde bez učení a učitelů. Proto i Ježíš přichází jako učitel a připravuje své učedníky na velkou misi učit další.

Gedeon stále zápasí s obavami a pochybnostmi, ale uctívá Hospodina a poslechne ho. Hospodin cení naši upřímnost a odpovídá na naše nejistoty. V konečné fázi je zásadní, zda dáme přednost poslušnosti před čímkoli.

Nemáme ochabovat v činěních dobrých skutků, protože jsou přínosné, užitečné a důležité. Ale stačí nám rozum k tomu, abychom dokázali poznat, co je skutečně dobré?

V tomto kázání se Jakub Černý zamýšlí nad velkým přikázáním „milovat bližního jako sám sebe“.  Ukazuje, jak můžeme přikázání desatera vztáhnout k lásce k bližnímu a prakticky je uchopit pro náš všední život. Zamýšlí se také nad tím, kam až tato láska sahá a kde má svůj zdroj.

Záznam kázání z říjnového sborového shromáždění.

Chceme být církví, kde je živý Bůh, který jedná a lidé, kteří ho následují. Jak toho tedy dosáhnout?

Kázání z regionu Sever

Nejmenovanou hodnotou našeho sboru je chození ve světle. Bez ní neporoste náš charakter ani naše služba. Bez povzbuzování a napomínání si na církev jen hrajeme.

Rozum i víra jsou potřebné pro náš život. Obojí je od Boha. Potřebujeme používat rozum a očekávat na Boží vedení. Kéž se nám obojí podaří skloubit Božím způsobem.

Bůh jedná a bude jednat v realitě. Kde je ta naše? Nemíjíme to, co dělá právě proto, že k sobě nejsme dost upřímní?