Písmo dává praktické pokyny, abychom žili v pokoře, a zároveň nás volá, abychom byli jako Kristus. Pokora není těžká, je na dosah, křesťané ji mají v sobě.

Bůh si vybral Abrahama, aby z něj učinil veliký národ. Vírou v Krista jsme i my součástí tohoto národa i jeho zaslíbeních. Historie křesťanů tedy začíná již před Ježíšem - je neoddělitelně spojená s dějinami Izraele.

Ježíšovou reakcí, když hledí na lidi kteří jsou bez Hospodina ztrápení a zmatení svými životy, je pokyn pro učedníky. Tím pokynem je pokyn k modlitbě. Ale proč?

Pro kohokoliv na světě má den 24 hodin. Jak si teda vysvětlit větu - "nemám čas!". Skutečně to tak je? Jak se na správcovství času dívá Bible a jak to ve svém životě aplikoval Ježíš?

Bůh změnil náš život a jeho věci by pro náš měli být nejzásadnější, protože jsou to ty nejlepší. Jak to máme my? Hledáme jen základní pojetí víry nebo usilujeme o plnost?

Bůh jedná s jednotlivci, ale jedná i s většími celky. Generace Mojžíše, Jozua a Soudců byly rozdílné svou vírou. V každé z nich byli lidé, kteří se své generaci vymykali. Jakými lidmi budeme my?

Jaká je naše ochota nechat se vést? Vést se Bohem, nebo i lidmi, kteří nás mohou posunout dál. Jsme nastavení, že se chceme skutečně dát vést?

O tom, co je úspěchem v Božích očích, a že to nemusí být v souladu s tím, co je úspěchem v lidských očích. A také o tom, jak zjevovat Boží život a Boží moc.

Bůh v našich bitvách nemlčí, ale jedná. Gedeon měl s Bohem již zkušenosti, věděl, že se na něj může spolehnout. Přesto měl strach a Hospodin to věděl. Povzbudil ho tak, aby mohl směle jednat a porazit Midjánce s pouhými 300 muži.

Různé generace mají různé zkušenosti a zvyky a to může vést ke konfliktu dokonce i v církvi. Jaký je Boží plán pro generace? Potřebujeme se nebo je lepší se jedna druhé vyhnout?