Jako křesťané jsme povolání k životu ve svobodě.

Jáchym mluvil o tom, že Bůh každému z nás svěřil jedinečné dary a talenty, a volá nás, abychom je rozvíjeli – ne ve strachu, ne ve srovnávání s ostatními, ale v důvěře, že On sám nás vede. Povzbuzoval nás, abychom právě dnes udělali konkrétní krok víry a dali Bohu k dispozici to, co máme, protože i malé věci v Jeho rukou mohou proměnit svět kolem nás.

Pokora znamená vidět se realisticky – tak, jak nás vidí Bůh. Bez přikrášlení, ale i bez znehodnocování.

Ježíš vypráví příběh o dvou typech služebníků, kterým byly svěřeny Talenty. Jak ale máme využívat Talenty, které nám byly od Boha svěřeny, my?

Jak moc nás Ježíš miluje? Dal nám úplně vše. Jen díky němu můžeme Boha nazývat naším Otcem. Co tedy může obnášet to, když ho máme následovat?

Písmo dává praktické pokyny, abychom žili v pokoře, a zároveň nás volá, abychom byli jako Kristus. Pokora není těžká, je na dosah, křesťané ji mají v sobě.

Bůh si vybral Abrahama, aby z něj učinil veliký národ. Vírou v Krista jsme i my součástí tohoto národa i jeho zaslíbeních. Historie křesťanů tedy začíná již před Ježíšem - je neoddělitelně spojená s dějinami Izraele.

Ježíšovou reakcí, když hledí na lidi kteří jsou bez Hospodina ztrápení a zmatení svými životy, je pokyn pro učedníky. Tím pokynem je pokyn k modlitbě. Ale proč?

Pro kohokoliv na světě má den 24 hodin. Jak si teda vysvětlit větu - "nemám čas!". Skutečně to tak je? Jak se na správcovství času dívá Bible a jak to ve svém životě aplikoval Ježíš?

Bůh změnil náš život a jeho věci by pro náš měli být nejzásadnější, protože jsou to ty nejlepší. Jak to máme my? Hledáme jen základní pojetí víry nebo usilujeme o plnost?