Jeden týden tráví desetiletý Miky se svými bratry u mámy, další pak v pekle, jak říká domovu svého táty, macechy a dvou nevlastních sourozenců. Nový román Petry Hůlové Zlodějka mýho táty přináší dětský a velmi nekompromisní pohled na střídavou péči a snaží se odpovědět na otázku, co je to vlastně právo na štěstí.

Každý další román Michela Houellebecqa vyvolává obrovský zájem a většinou i pozdvižení. V případě nejnovější knihy Serotonin francouzský spisovatel opět potvrdil svou jedinečnou schopnost zachytit aktuální společenské dění a do jisté míry předpovědět, co přijde – v tomto případě šlo o hnutí žlutých vest ve Francii. Celková atmosféra knihy je ale mnohem temnější a smutnější, než bylo dosud u Houellebecqa zvykem.

Anděl a Sestra, dva nejzásadnější porevoluční romány, které dodnes ukazují přesný obraz divokých devadesátých let, doby, kdy „vybuchl čas“. Krom jiného tyto texty barvitě popisují i pražský Smíchov, jednu z nejošklivějších, ale taky nejživějších čtvrtí té doby. Kam se podělo místo, odkud šlo sejít do pekla, kde se ulicemi toulal Jatek i Jícha? Nebo je ještě někde k nalezení?

Mentolově zelená barva na obalu, jemná grafická symbolika horských lesů. Už od pohledu vypadá nová sbírka básnířky Marie Iljašenko jako kniha, která by se měla vydávat na recept v lékárnách. Jmenuje se Sv. Outdoor a své čtenáře dokáže ukonejšit.

A. Gravensteen. Tak si říká poslední host Liberatury, který přišel představit svůj debut Pohyby ledu. Ten se chvíli tváří jako detektivka, ale nakonec čtenáře přesune až do Grónska a tam ho nechá bloudit mezi hranicemi žánrů.

„Roku 1991 se Stockholm mění na město strachu. Neznámý útočník ozbrojený puškou s laserovým zaměřovačem postupně vystřelí na jedenáct nevinných lidí, které spojuje jediná věc. Jiná barva kůže,“ píše se v anotaci nové knihy z nakladatelství Absynt. Nejde ale o další severskou krimi. Laserový muž je dokumentární román o jednom z nejstrašnějších kriminálních případů v dějinách Švédska. A povídat nám o něm přijel sám autor Gellert Tamas.

„Lolita, světlo mého života, žár mých slabin. Můj hřích, má duše.“ Kdo by neznal první slova slavného románu Vladimira Nabokova? Že tahle klasika nestárne, stvrzuje její další české vydání, které vyvolalo zájem větší než lecjaká horká knižní novinka.

Čerstvý třicátník Lukáš Horák se v Liberatuře objevil poprvé před pěti lety. Tehdy představoval básnickou sbírku Amensch, která vyšla v nakladatelství Fra. Tentokrát je zpátky s prózou. Sám tvrdí, že je o obyčejných lidech. Podle nás je o hodně divných lidech.

Spisovatel, meteorolog, a „šumavský samotář“ Roman Szpuk ve své rozsáhlé knize Klika byla vysoko ukazuje, jakou sílu může mít tiché, zaujaté pozorování okolí bez jakéhokoliv vlastního hodnocení. Podívat se na počasí, brouky, rostliny, hvězdy i lidi jeho očima stojí rozhodně za to.

Před šestapadesáti lety vyšel román, který se od té doby pravidelně znovu objevuje po všech koutech světa a nepřestává být aktuální. Napsala ho básnířka Sylvia Plathová a jmenuje se Pod skleněným zvonem. Měsíc poté, co kniha poprvé spatřila světlo světa, spáchala Plathová sebevraždu. I když se její text do velké míry zabývá depresí a má za sebou tíživý příběh, rozhodně to není jenom ponuré čtení.