V Rebečině těle se perou dva bratři. I dále je v životě čeká střet. A po mnohých letech opatrné smíření. Smíření, které je spíše Božím darem, než přirozeným vývojem. Bratři Jákob a Ezau představují dva způsoby života, které se někdy perou i v nás. Ezau žije okamžikem. Jákob dovede zapřít sám sebe, aby později získal víc.

Abraham všechno, co měl, odkázal Izákovi. I když měl mnoho dalších dětí. Neznamená to, že by jeho další děti skončily v bídě. Čteme o nich: Dal jim dary a ještě za svého života je poslal od svého syna Izáka pryč

V příběhu, který jsme slyšeli se teprve podruhé v celém Písmu objevuje slovo láska. Na konci, jako závěr vyprávění: A zamiloval si ji, a miloval ji. A poprvé se slovo láska v Písmu objevuje v této větě: Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ … a obětuj ho jako oběť zápalnou.

Dnešní příběh vypráví o námluvách. Tedy o hledání životního protějšku. Sňatek zařizuje otec ženicha skrze správce svého domu. Je to tedy domluvený sňatek. Člověk současnosti by se z takové věci osypal. Lidé si přece mají najít jeden druhého sami. Samozřejmě žít se vším všudy spolu nějakou chvíli na zkoušku.

Nic není zadarmo, i když to tak vypadá. Jen od Boha se jde dočkat darů, které jsou skutečně zadarmo. Co Bůh dává zdarma však muselo být zaplaceno cenou nejvyšší, dodejme. Obětí Krista. Jinak nic není tak úplně zadarmo.

Máme popsáno jen několik setkání Abrahama s cizími lidmi. A častěji jsou ti lidé čestnější, bohabojnější nejen než Abraham čekal. Dokonce, alespoň v jednání s Abrahamem, čestnější a bohabojnější než Abraham sám.

Bůh naplnil Abrahamovo životní přání, zbavil Abrahama i Sáru největší životní bolesti a dal jim syna, ve stu, v devadesáti letech. Abraham poslechl Hospodina z vícero důvodů. Ostatně jak to v životě je – člověk má málokdy jen jeden důvod pro to, co dělá nebo nedělá.

Mnoho trapného učinil v dnešním čtení Abraham, který nám jinak má být vzorem. Ten příběh je nám však zapsán proto, abychom zachváceni oprávněnou hanbou nad vlastnímu skutky nepropadli beznaději. Pokud Bůh mohl pokračovat s Abrahamem, který se tak špatně zachoval, bude pokračovat i s námi. Neměli bychom se ovšem vykrucovat jako Abraham. My přece už vidíme, že mu Bůh odpustil i jeho pořádně velký přešlap.

Ze zoufalství dělá člověk téměř stejně zlé věci jako z lhostejnosti. To je smysl dnešního čtení. Na vrcholu sebevědomí i v hlubinách ponížení dokáže být člověk téměř stejně zlý. Hřích vždy vzniká z nedůvěry v Boží moc. Z toho, že si člověk říká: Bůh tu není, Bůh nic nesvede.

Máš-li zde ještě někoho, zetě, syny, dcery, všechny, kteří v tomto městě patří k tobě, vyveď je z tohoto místa, vyzývají ti muži Lota. Tak jako jinde, i zde říká Bůh to, na co sami myslíme. Mnohý věřící by rád přivedl ke spáse své blízké.