Kdo jsou ti synové Boží? Měli bychom to vědět, protože nám samým bylo mnohokrát v Písmu řečeno, že jsme děti Boží. Skrze Krista nemáme nad sebou nikoho jiného, komu bychom se zodpovídali, než Boha. Smysl toho slova se od počátku stvoření nezměnil.

Kain byl nejdříve zemědělcem a po vraždě jím být přestal. A stal se městským člověkem a praotcem kočovníků, hudebníků a řemeslníků. Půda přijala krev jeho bratra. A Kain už to dál nemohl dělat.

Kain a Ábel přinesli Bohu darem jídlo. Ale proč je to napadlo? Naše dary, konečně žádná naše snaha není potřeba, aby udržely Boha při životě. Pohané krmí své modly, aby se udrželo zádní, že jsou živé. A vůbec člověk věnuje mnoho úsilí a obětí svým iluzím, aby sám sebe přesvědčil, že je věc důležitá, že má cenu.

I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Kain se stal zemědělcem. Duch, který vládne naší době, jakoby právě zde viděl hřích člověka: Sice, že se rodí moc lidí, že lidí je moc. Lidé, kteří nemají lidi moc rádi, takto ostatně uvažují od nepaměti: Lidí je moc.

Adam a Eva si připadají nazí; Adam a Eva vidí, že jsou nazí. Protože se jim otevřeli oči a dostali téměř neomezenou moc dělat dobré i zlé. Omezenou vlastně jen délkou jejich života a křehkostí života. Jak si přáli. Vidí dobré i zlé. A zlé, tak je vidět na první pohled, zlé nechce nikdo.

Jako napočátku byl člověk uveden do života skrz pozorování zvířat, i nyní uvádíme malého člověka do života tím, že mu na obrázcích ukazujeme zvířata: Prase se klidně vyválí v blátě, udělá cokoliv, co je mu příjemné bez ohledu na to, jak nedůstojně to vypadá. Rozumíme mu, máme jisté pochopení pro prasátko – ale pozor na ty konce.

Zahrada není příroda, ale výběr z přírody. Do zahrady si z přírody vybíráme, co je nám milé a prospěšné.

Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem. Obraz není to samé, jako věc na obraze. Třeba krajina je jiná na jaře, jiná v létě, jiná na podzim, jak nyní začíná být vidět, a jiná zas v zimě. Běhá v ní zvěř, procházejí lidé, projíždějí auta. Obraz zachycuje jen jeden okamžik.

Na tomto místě Písma bychom se měli dozvědět příčinu všech svých bolestí a nezdarů, vší svojí hanby. Zkrátka, jak hřích a smrt vešli do světa, proč život není takový, jaký měl být. A slyšíme: Chytrost.

Měl bys znát svoje místo. Zůstaň tam, kam patříš. Když to slyšíme od člověka, hned máme pocit, že si nás neváží. Že nám chce něco upřít. A může to být i pravda, protože: Co o nás ví?