Advent je obdobím čekání. Všichni víme, že advent po čtyřech týdnech  čekání skončí a přijdou Vánoce. Jenže v našich životech často čekáme na  věci bez záruky, že se jich vůbec kdy dočkáme. A každý z nás si občas klade otázky typu:

"Proč se daří těm, kteří v životě podvádí a lžou? Copak to Bůh nevidí?"

"Jaký má vlastně smysl žít podle Božích zákonů?"

"Proč nemůžeme mít děti, když bychom je jistě milovali víc než tito lidé?"

"Proč můj muž/žena ode mě odešel/odešla?"

Jak na tyto a další otázky odpovídá vánoční příběh? O tom jsme přemýšleli s Bedřichem...

Každý člověk má v sobě čekání. Každý touží po něčem víc, po lepším,  smysluplnějším, krásnějším a sťastnějším životě. Často čekáme, kdy se věci změní — nebo kdo je změní pro nás. Často upínáme své očekávání do spasitelů, které si sami vytvoříme — nebo kteří se nám sami nabídnou.

Výsledkem je zklamání.

Pro někoho je takovým zklamáním i samo křesťanství. I Jan Křtitel po  svém uvěznění pochyboval, zda je Ježíš „ten, na koho čekáme“. Je jím? Je  jím i dnes? A proč? Takto se budeme ptát a společně hledat odpovědi nad biblickým (i parabiblickým) textem. Všichni čekající, vyhlížející i ti, kdo bojují se zklamáním, jsou vítáni!

(Matouš 11:2-11)

Jana Potápníka nakonec zavřeli za hanobení  hlavy státu. Když se ale ve vězení doslechl, jak na jeho hnutí odvážně  navázal jeho bratranec Ježíš a co všechno veřejně říká a dělá, poslal za  ním pár svých stoupenců s otázkou: „Jsi to ty, na koho jsme čekali?  Nebo přijde někdo lepší?“

Ježíš jim odpověděl: „Pozdravujte Jana a povězte mu, co se tady děje:

zrušili jsme otroctví,

Je tohle to, na co jste čekali? Jestli ano, tak blahopřeji!“

A když se s nimi rozloučil, obrátil se znovu k zástupům: „Vzpomínáte si  na Jana? Proč jste se za ním tak daleko vláčeli? Koho jste čekali?  Bezpáteřného slabocha? Kam vítr, tam plášť? Koho jste to chtěli vidět?  Panáka v módních šatech? Panáci v módních šatech jsou k vidění v  obchodních domech! Koho jste to vyhlíželi? Nového guru nebo mystika?  Potřebujete někoho mnohem víc – někoho, kdo se vymyká všem škatulkám! Na  Janovi se naplnila biblická slova:

‚Posílám napřed svého kurýra,

Říkám vám, že Jan Potápník je největší borec, jakého kdy svět viděl.  Svět, jak ho známe, ale končí a rodí se nový. V tom světě se znovu spojí  nebe se zemí – a nebudou už žádní borci a žádní looseři.”

Je Bůh jen spravedlivý anebo milující a jak spolu souvisí příběh Adama a Evy a narození Krista? Více si poslechněte v kázání.

Genesis 3:1-19

'Nejchytřejší ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh učinil, byl had. Ten řekl ženě: „Opravdu vám Bůh zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ „Ovoce stromů v zahradě jíst smíme,“ odpověděla žena hadovi. „Ale o ovoci stromu uprostřed zahrady Bůh řekl: ‚Nejezte z něj, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete.‘“ Na to had ženě řekl: „Určitě nezemřete! Bůh ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo.“ Když tedy žena viděla, že onen strom je dobrý k jídlu a lákavý na pohled, strom žádoucí k nabytí rozumu, vzala z jeho ovoce a jedla. Dala i svému muži, který byl s ní, a také on jedl. Tehdy se jim oběma otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Svázali tedy fíkové listí a udělali si zástěrky.

Vtom ale uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se zahradou za denního vánku. Tehdy se Adam a jeho žena skryli před Hospodinem Bohem uprostřed stromů zahrady. „Kde jsi?“ volal Hospodin Bůh na Adama. Ten odpověděl: „Slyšel jsem v zahradě tvůj hlas a dostal jsem strach, protože jsem nahý. Proto jsem se skryl.“ „Kdo ti řekl, že jsi nahý?“ tázal se Bůh. „Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“ Adam odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl.“

„Cos to udělala?“ řekl Hospodin Bůh ženě. „Had mě podvedl, a tak jsem jedla,“ odpověděla. Hospodin Bůh tehdy řekl hadovi: „Za to, cos udělal, budeš zlořečený mezi vším dobytkem i divokými zvířaty. Po všechny dny svého života polezeš po břiše a žrát budeš prach. Rozpoutám také nepřátelství mezi tebou a ženou i mezi tvým a jejím potomkem. On ti rozdrtí hlavu a ty mu rozdrtíš patu.“

Ženě řekl: „Rozmnožím útrapy tvého těhotenství, své děti budeš rodit v bolestech. Po muži budeš dychtivě toužit, on ti však bude poroučet.“ Adamovi řekl: „Protožes poslechl svou ženu a jedl ze zakázaného stromu, země bude kvůli tobě zlořečená! Po všechny dny svého života z ní budeš jíst v útrapách; bude ti plodit trní a bodláčí a ty budeš jíst polní byliny. V potu tváře budeš jíst svůj chléb, dokud se nevrátíš do země, neboť z ní pocházíš: Prach jsi a v prach se obrátíš!“ ' 

Rozhodnutím pro Krista se dostáváme na začátek cesty z vězení na svobodu. Věznit nás vlastně může úplně cokoliv. Svobodu nám dá ale jen Kristus.

Když je důkladně zbičovali, zavřeli je do vězení a žalářníkovi poručili, aby je dobře hlídal. On je podle toho rozkazu zavřel do nejbezpečnější cely a pro jistotu jim dal nohy do klády. Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha; ostatní vězňové je poslouchali. Tu náhle nastalo veliké zemětřesení a celé vězení se otřáslo až do základů. Rázem se otevřely všechny dveře a všem vězňům spadla pouta.

Když se žalářník probudil a uviděl, že jsou všechny dveře vězení otevřené, vytasil meč a chtěl se zabít, protože myslel, že mu vězňové uprchli. Ale Pavel hlasitě vykřikl: „Nedělej to! Jsme tu všichni!“ Tu žalářník rozkázal, aby mu přinesli světlo, vběhl dovnitř a pln strachu padl před Pavlem a Silasem na kolena.

Pak je vyvedl ven a řekl: „Bohové a páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?“ Oni mu řekli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.“ A začali jemu i všem v jeho domácnosti zvěstovat slovo Boží. Ještě v tu noční chvíli se jich ujal, očistil jim rány a hned se dal se všemi svými lidmi pokřtít.

Jako ženy a muži jsme různí. Jaké jsou ale naše role podle Bible? A jak můžeme vlastně žít a naplňovat své role uprostřed dnešního světa?

Hřích.  Jako lidé se mu nemůžeme vyhnout. Každý den selháváme v našich myšlenkách, slovech i v jednání. Co se ale stane, když hřích zcela ovládne náš život?

A je vůbec nějaká cesta ven z vězení vlastního hříchu?

Jaké bude naše manželství záleží především na nás. Jakou cestu si zvolíme? Budeme budovat vzájemné nepřátelství anebo se naopak spojenectví, které obstojí v tomto světě? A v čem je opravdová síla manželství? 

Je tu další kázání ze série na téma manželství. Tentokrát na téma Jedno tělo.

Jelikož se kázání v Na Cestě nepodařilo vlivem selhání techniky a lidského faktoru nahrát, poslechněte si kázání, které v rámci stejné série zaznělo letos na jaře v Církvi bratrské Maják na Vsetíně.

Pekli jste někdy dort? Každý se peče trochu jinak, ale vždy začnete tak, že vezmete určité suroviny a postupně je smícháte dohromady. Vajíčka, mouku, cukr, kakao... A když dort upečete a vyndáte z trouby už nemáte vajíčka, mouku, cukr, kakao...máte dort. Všechny suroviny, které jste do něj přidali, v něm stále jsou. Už ale nejdou oddělit.  A právě takové je manželství... 

Pokračujeme v sérií kázání o manželství tentokrát na téma "Better together?"

Je pro vás téma manželství aktuální? Tak si určitě poslechněte i předchozí kázání z této série.

Jako  křesťané věříme, že Bůh, kterého uctíváme je živý a skutečný. A i když  ho nevidíme, můžeme s Ním mluvit o všem, čím žijeme. Děláme to ale? Je modlitba opravdovou součástí našich životů nebo si na ni vzpomeneme jen  tehdy, když už nevíme jak dál?

Nezáleží na tom, kde se modlíme, ale jak!

Kdo nebo co je v životě naše největší radost? A máme ji ve svém životě vůbec nebo spíš prožíváme prchavé okamžiky štěstí, když se aspoň na chvíli roztrhnou bouřkové mraky našeho života? Je možné mít ve svém životě radost doslova až za hrob?

I když Kristus neudělá náš život jednodušší a snadnější, tak je pořád hoden toho, abychom za něj položili svůj život.