Kdo vlastně je Duch Svatý. Co dělá a jak se projevuje v našich životech? Bez něj by naše víra nemohla existovat. O tom pojďme přemýšlet.

Náš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. To je naše hlavní identita jako křesťanů na tomto světě a je to i motorem pro naše konání.

Naděje je pro náš život víry stejně důležitá jako je kotva pro loď. Jak v bouřlivých, tak i klidných dobách nám poskytuje možnost ukotvit náš život tak, aby se od Krista neodpoutal.

Skutečná svoboda nepřichází sama. Následuje pravdu a náš život musí být zakotven v Kristu. Musíme zůstávat v jeho slovu a být jeho učedbníci. Jinak skutečbnou svobodu opravdu nenajdeme.

Bůh je velký a tak nemusíme mít věci pod kontrolou, i když bychom tak rádi. Ale Bůh je velký a proto nikdy neztratí kontrolu a ví co dělá!

Písmo nás vybízí k tomu, abychom si navzájem vyznávali naše selhání a naše hříchy. Děláme to? Máme k někomu tak velkou důvěru, abychom mu nabo jí řekli, co se nám nepovedlo? jak velká je intimita pro sdílení mezi Vámi a Vašimi přáteli?

Jako křesťané jsme povoláni sloužit. Co si ale máme pod tímhle pojmem vlastně představit? Co je ta "pravá" služba a jde to jednoznačně definovat?

Na Velikonoce se staly tři důležité věci - Ježíš byl ukřižován, Ježíš zemřel a Ježíš vstal z mrtvých. Nicméně pro mnohé to byl vlastně jen hoax. Falešná zpráva. Pro mnohé se ale stala zprávou o naději, která se od té doby šíří do světa.

Co Ježíš prožíval při ukřižování? Ježíš byl opuštěn - přáteli i Bohem, nesl hřích světa, to co je špatně v našich životech; sám se stal hříchem, zůstal úplně sám! Žalmista o tom napsal mnoho let před tím, než se to stalo, ale popis byl velmi přesný...

Bůh je dobrý a proto nemusíme hledat jinde! Naše potřeby se na tomto světě nikdy nepodaří dokonale naplnit. Člověk byl stvořen tak, aby byl závislý. Bůhse staral o Izraelce po celou dobu na poušti, i když reptali a nadávali. Jak jsme na tom s vděčností my? Neměli bychom se na to, co máme dívat s jinou perspektivou??