Nový svět

Úterní podcast Nového světa je opět tady. Tentokrát s mírně letní tématikou věnovanou fenoménu kola. Kolo je revoluční vynález objevený nezávisle různými civilizacemi, některé z nich ho však nevyužívaly. Kolo změnilo války, snížilo vynákládání energie na přesun břemen, významně pomohlo novým metodám zavlažování i průmyslové revoluci, nemluvě o železnici a mnoha dalších. Díky kolu tu je i fenomenální červencová Tour de France. 

Západ v Nigeru a jihozápadní Africe prohrává a co bude dál nikdo neví

Převrat, k němuž došlo v Nigeru (Nigerské republice) je událostí, která má na svět větší dopad, než se na první pohled zdá. Nejedná se totiž „jen“ o svržení prezidenta Mohammeda Bazouma, jenž vládl od února 2021 a jenž byl pokládán za prvního „skutečně demokratického prezidenta v dějinách země, ale i o možný začátek věší politické krize. Nová hlava státu, generál Abdourahamane Tchiani, sice mluví o uspořádání svobodných voleb, ty jsou však krajně nejisté. Sousední státy v regionu se chystají k vojenské intervenci, ale zda k ní dojde, je otázka – například Alžírsko, které má s Nigerem tisícíkilometrovou hranici, si ji nepřeje a není jediné. Nestabilita, vyvolaná válkou, by navíc mohla být jedním ze „spouštěčů“ nové vlny migrace do Evropy (přes Středozemní moře); obavy vyvolávají i ruské ambice v Nigeru a také možnosti, jež se tu – dost možná – otevírají pro islámské radikály. Jedno je ovšem jisté: Nejen Francie, bývalá koloniální velmoc, ale i Západ jako celek tu prohrává a jihozápadní Afriku nejspíš čekají dramatické časy.

Lidé mají od jistého stupně vývoje tendenci vytvářet státy – ať již městského typu jako na Blízkém a Středním východě ve starověku, anebo státy teritoriální. Obvykle je neodmyslitelným předpokladem jejich vzniku písemný a daňový systém a hierarchizovaná a specializovaná společnost. Z toho vyplývá, že nejranější státy začaly vznikat až poté, co se člověk usadil a začal provozovat zemědělství. Nezbytnou součástí každého státního útvaru byla a dodnes je tzv. společenská smlouva, tedy něco, co nelze na první pohled vidět, co se nevejde do excelových tabulek a co z hlediska „výhodnosti“ či „nevýhodnosti“ nelze dost dobře vyčíslit. Dokud společenská smlouva, zjednodušeně řečeno dohoda mezi vládci a „zbytkem“ společnosti, funguje, funguje více či méně dobře i společnost a stát. Jakmile je ale společenská smlouva narušena, dochází dříve či později ke střetům, ke kolapsu a ke zhroucení státu v jeho aktuální podobě. A právě o společenské smlouvě v jejích různých podobách bude dnešní, již dvaadvacátý díl podcastu Nový svět.

Další díl podcastu Nový svět je tu pro vás. Tentokrát se zamýšlíme nad džihádem. Jen to slovo budí v západní kultuře negativní emoce, přitom jde v principu o usilování o čistotu muslimské víry. V Americe i Evropě jsme se s ním bohužel setkávali zejména v jeho negativní a extrémní formě. V roce 2004 Islámský stát útočil v Barceloně a o život přišlo 24 lidí. Al Kajda útočila naposledy v Paříži v roce 2015 – zemřelo 130 lidí.... Je to konec džihádu? Nebo nás čekají další vlny útoků na civilisty a na hlavní pilíře západní civilizace – demokracii, svobodu slova a technologie? Jak džihádu rozumět? A lze mu předejít? Poslechněte si nás.  

BlackRock je patrně nejmocnější investiční skupinou na světě. Spravující aktiva v hodnotě přes deset bilionů dolarů. Patří k těm vyvoleným, kteří (snad!) chápou, co se se světem děje a kam se pravděpodobně ubírá. O tom svědčí i její nedávno zveřejněná analýza toho, jakým směrem se budou orientovat ve střednědobém horizontu její investiční strategie. A národní státy a vlády z toho nevycházejí úplně nejlépe... I o tom budeme dnes mluvit.

Zaslíbená a inspirativní země i země ve válce 

Dějiny Blízkého východu jsou i dějinami židovského národa. Podle biblických textů byli předkové dnešních Izraelců, známí jako Izraelité, otroky v Egyptě, z něhož údajně uprchli během událostí známých jako Exodus. Tento únik a putování Izraelitů pouští je považováno za zásadní událost v (před)historii dnešního Izraele, a proto náš dnešní podcast začíná právě tady. Moderní dějiny židovského státu začaly jeho ustavením po druhé světové válce; podle mnoha historiků, novinářů a politiků se jedná o „největší příběh druhé poloviny 20. století“. Nenávist arabských sousedů a „nekonečné“ války i lokální střety, jejichž cílem bylo „spláchnout Židy do Středozemního moře“ – nic z toho nedokázalo Izraelce na jejich cestě budování a rozvíjení moderní státnosti zastavit. Ani současné vážné vnitropolitické problémy Izraele a jeho složité proměny nemění nic na tom, že se jedná o v mnoha ohledech inspirativní a úspěšnou společnost. Tak poslouchejte! 

„Vidět Neapol a zemřít“ už dávno neplatí, důvodů k cestě do tohoto fascinujícího velkoměsta je ale celá řada 

Miliónová (s nejbližším okolím dokonce třímiliónová) Neapol je jedním z nejmagičtějších měst v Evropě i na světě, živočišným, čtyřiadvacet hodin denně pulsujícím, neustále se proměňujícím organismem, který fascinuje každého, kdo do ní zavítá. Jeden z nejdůležitějších přístavů Itálie i celého Středomoří, sídlo významných bank, průmyslu a fotbalového klubu, který proslavil hlavně „božský“ Diego Armando Maradona, jehož kult překovává všechny ostatní, a že jich v Neapoli je. Město má navíc pohnutou, nesmírně dramatickou historii. Kromě antických Pompejí (prohlédnout si je, to je, bez přehánění, zážitek na celý život, stejně jako spatřit panoráma Vesuvu) stojí za zmínku řada významných osobností, jež jsou s přístavem spojené – faktický sjednotitel Itálie Giuseppe Garibaldi, operní superstar Enrico Caruso či filmová diva Sophia Lorenová. Stranou nelze ponechat ani vynikající jídlo a pití, stejně jako vůně (a, někdy, zápach), které k Neapoli patří podobně jako mafie. Tak si náš letní podcast užijte!

Viděli jsme to v televizních záběrech, na sociálních sítích a na fotografiích všichni. Paříž, Marseille, Bordeaux a další francouzská města v plamenech a v kouři a dýmu, hořící automobily, rozbité výlohy a vydrancované, vyrabované obchody. Převážně, byť nikoli výhradně potomci migrantů ze zemí Maghrebu, zejména ti ze třetí a čtvrté generace, dávali několik dní a nocí tímto způsobem najevo svůj vztek a svoji frustraci ze zabití sedmnáctiletého mladíka z jejich řad policistou. Na druhé straně, podle průzkumu veřejného mínění svalovalo na vrcholu krize až 70 % Francouzů nasazení armády. Země doslova vřela a stále ještě vře – na obou stranách – hněvem a strachem. Jaké jsou příčiny současného stavu, zejména ty dlouhodobé? Co dělaly a dělají francouzské vlády od časů první světové války, a hlavně od tzv. alžírské krize z přelomu padesátých a šedesátých let špatně? Proč se nedařilo a nedaří primárně mladíky afrického původu z předměstí integrovat do většinové společnosti? Je to, mimo jiné, selháním, rozpadem „společenské smlouvy“ mezi imigranty a bílými Francouzi? A existuje taková „společenská smlouva“ vůbec? O tom všem v dnešním již 17. dílu podcastu Nový svět. Tak poslouchejte.

Pokus o státní převrat v Rusku, jednalo-li se vůbec o reálně zamýšlený pokus o puč, o který se pokusil šéf soukromé armády tzv. wagnerovců Jevgenij Prigožin, zjevně neuspěl, pokud jeho cílem nebylo něco, o čem (pro)zatím nevíme. Mizerná/podceněná příprava, nulová podpora médií, nedostatek spojenců, nerealistické cíle atd. – to všechno jsou téměř klasické, archetypální rysy neúspěšných státních převratů. Podobně tomu bylo i v létě 1991, kdy se neostalinisté v čele s Gennadijem Janajevem pokusili zabránit rozpadu Sovětského svazu a restaurovat „sovětské“ politické poměry odstraněním Michaila Gorbačova z funkce prezidenta země. Jiné převraty, jež byly lépe připravené, anebo jim jenom přály okolnosti a měly štěstí (Fidel Castro, Francisco Franco či Augusto Pinochet), naopak uspěly a některé z nich se dokonce staly, aniž bychom jejich aktéry chválili, „anatomií“ úspěšného státního převratu (Pinochet v Chile v roce 1973). O tom všem a ještě o mnoha dalších věcech je náš dnešní podcast, už 16. Nový svět. Tak si ho užijte!

Vzdálená země v jihovýchodní Asii, a přece nám, Čechům, tak blízká; vietnamská komunita je totiž už několik desetiletí nedílnou součástí naší každodenní skutečnosti. Tradiční asijská, respektive indočínská kultura, ovlivněná evropskou, konkrétně francouzskou kolonizací a dlouholetým bojem proti ní, stejně jako země, jejíž komunističtí vládci nakonec porazili Američany ve válce, která poznamenala Spojené státy jako možná žádná jiná. I proto můžeme v hlavním městě, v Hanoji, ale zejména v někdejším Saigonu (dnes Ho Či Minovo město) vidět a slyšet vzpomínky na tuto v řadě ohledů „ikonickou“ válku, stejně jako potkat americké veterány, vracející se na „místo činu“, aby se setkali s někdejšími nepřáteli a vedli diskuse nejen na téma „války na život a na smrt“. V podcastu dojde i na dilema, jemuž čelí současná vietnamská zahraniční politika (obavy z Číny a pragmatické partnerství s USA), na světový byznys, dynamickou, nesmírně vitální mladou generaci a fascinující kuchyň. Tak poslouchejte!