U příjmení Škáva bychom potřebovali vidět starší formy zápisu jména. Antonín Kotík se domníval, že se možná jednalo původně o příjmení Štkáva, které by souviselo se slovesem štkát. V Kottově slovníku máme zachyceno apelativum škaba ve významu „lakomec“. Snad by se dalo uvažovat i o východisku ze slovesa škavčeti, tj. „škytati“. Je to však nejisté. V současnosti nosí příjmení Škáva a Škávová 29 mužů a 23 žen.

Příjmení Dont dnes nosí jen 114 osob. Vzniklo z latinského rodného jména Donát. Zkrácení a zaniknutí samohlásky v 2. slabice by asi svědčilo o tom, že původní tvar Donâtus, Donât prošel německými ústy.

U příjmení Sajver bychom potřebovali vidět starší matriční záznamy a způsoby zápisu tohoto jména. V němčině nacházíme příjmení Seiwert, které se vykládá z mladší formy rodného jména germánského rodného jména Sigiwart složeného ze sigi, tj. „vítězství“, a wart, tj. „strážce“. Počeštěnou podobu Sajver dnes v ČR nosí 12 mužů a 33 žen používá přechýlené Sajverová, které se však může vztahovat i k příjmení Sajvera.

Připravili a provázejí Iva Bendová a Mirek Vaňura.

Příjmení Tioka je nerozšířenější v Ostravě, nosí ho 42 mužů a 46 žen. Museli bychom vědět více o původu rodiny a vidět starší matriční záznamy, abychom jej mohli rozklíčovat. Odborná literatura jej neuvádí. Snad by se mohlo jednat o pravopisnou variantu příjmení Ťoka, které snad souvisí s citoslovcem ťok, které stejně jako ťuk a tik označuje nějaký zvuk ‒ klepání, úder nebo hlas ptáka (srov. tokání tetřeva).

Budík máte doloženo jako příjmí již z roku 1257. Podle Josefa Beneše vzniklo ze slovesa budit, ovšem jako pravděpodobnější se jeví výklad z rodných jmen obsahujících bud-, jako je Chotěbud, Budislav, Budimír apod. Apelativum budík též označuje „naditý vepřový žaludek“, a přeneseně se tak příjmení Budík mohlo stát pojmenováním pro malého, tlustého člověka. V současnosti nosí příjmení Budík 723 osob.

Příjmení Studlík by snad mohlo být obyvatelské, odvozené z místního jména obce Studlov v okrese Svitavy (dnes Študlov). Potřebovali bychom však více informací o původu rodiny. Ve slovenštině totiž nacházíte sloveso studlíkovať ve významu „zpečovat se“, tj. „odporovat“, „vzpírat se“, „bránit se“, pokud by tedy bylo příjmení slovenské, mohlo by souviset s povahou původního nositele. V Kottově slovníku též nacházíte slovenské nářeční adjektivum studlý, tj. „studený“.

Připravili a provázejí Iva Bendová a Mirek Vaňura.

Příjmení Tšpon/Tšponová dnes nosí 57 obyvatel, nejvíce jich žije v Přerově. Pro rozklíčování jména bychom potřebovali vidět starší způsoby zápisu jména. Stejně jako máme dvojice příjmení Tschiedel ‒ Schiedel, Tschöp ‒ Schöpp apod., předpokládáte, že i příjmení Tšpon je (stejně jako dřívější Tschpon) jen variantou německého příjmení Spohn. To se vykládá ze středohornoněmeckého spōn, tj. „tříska“, „hoblina“.

Příjmení Wierczigroch je doloženo v polštině, četlo by se [vieřigroch]. Druhá část příjmení se vztahuje ke groch, tj. „hrách“, první část pak pochází ze slovesa wiercić, wiercieć, tj. „hloubit co (vrt)“, „vrtat“. V současnosti toto příjmení již nikdo nenosí, a to ani u nás, ani ve světě, je tedy vymřelé.