Osada Ondřejovice na Jesenicku je dnes součástí Zlatých Hor. Zástavba obce se vine od říčky Olešnice až do Ondřejovického sedla, které je téměř 600 metrů vysoko a kdysi zasahovala i na druhou stranu řeky, na území, které dnes patří do polského Slezska.

Kožené boty a tašky nikdy nevyjdou z módy a už naše babičky věděly, jak se o ně správně postarat.

Desítky let patří k nejvýraznějším osobnostem českého humoru, hrál v legendárních seriálech, ztvárnil asi nejvíc vodníků a svůj hlas propůjčil kultovním večerníčkům.

Krkonošské stezky lákají k procházkám v každém ročním období. Disidentskou stezku „Svoboda na hranici“ zpřístupnili v Malé Úpě v roce 2018 jako připomínku čtyřiceti let od setkávání českých a polských disidentů. Kromě šesti zastavení vás na ní čekají i malebné výhledy do krkonošské krajiny.

Do olomouckých sbírkových skleníků se vchází portálem od sochaře Julia Pelikána. Ten je také autorem nedalekého pomníku prvního ředitele olomoucké české reálky a významného botanika – pedagoga Františka Polívky. Urny pana profesora jeho ženy Filomény jsou pochovány v soklu sochy uprostřed magnoliové zahrady.

Vyslyšela výzvu neziskové organizace PřesHranice, která hledala řidiče schopné sednout do auta a odjet na slovensko-ukrajinskou hranici do obce Velké Slemence pro lidi prchající před válkou.

Poutní místa mají různou podobu. Někdy jsou to honosné katedrály, jindy menší kostely a někdy dokonce jen kapličky či sošky někde daleko od obydlených míst. Tak jako kaplička na břehu někdejšího tunklovského mlýnského náhonu mezi městem Zábřeh a Nemilí.

Brambory byly vždy dostupnou potravinou, která mnohokrát zachránila naše předky před hladem. A protože dodnes zůstávají oblíbené, mám pro vás několik užitečných rad.

Zoologická zahrada v Děčíně chová kolem čtyři sta padesáti kusů zvířat ve více než 150 druzích. Zaměřuje se na chov vzácných a málo známých druhů, se kterými se u nás jinde nesetkáte. Děčínská zoo patří sice k těm menším, ale díky své poloze uprostřed městského lesoparku také k nejhezčím zahradám u nás.

„Až budu velký, tak uvidím, čím bych chtěl být. Ještě jsem se nerozhodl, utíkám od jedné profese k druhé, tím si odpočinu a zároveň se snažím se být užitečný,“ říká Jan Jiráň, herec, muzikant, režisér a dlouholetý člen divadla Ypsilon.