Jaro je tu. Hodit se budou nůžky, lopaty i rýč. Obecně je počátek dubna stále ještě vhodný ke střihu trvalek a stromů.

Hlas, který 18. května 1923 zahajoval pravidelné rozhlasové vysílání na našem území, patřil Emilii Tučkové. Tato dvaadvacetiletá slečna pracovala v Radiojournalu jako korespondentka, účetní a pokladní.

Doma je v pražské Ypsilonce. Nejenže v ní hraje, ale také režíruje. Třeba hru z hokejového prostředí Země mezi mantinely. Moderuje také v Českém rozhlase.

Velikonoce jako svátky jara a zároveň svátky církevní byly v minulosti spojeny s mnoha zvyky a také pověrami. Měly však také svou speciální kuchyni, která se dodržovala jak z důvodů náboženských, tedy zejména půstu, tak i z důvodu ryze hospodářských. Velmi specifická pak byla kuchyně německých obyvatele jesenického Slezska, která se nám dochovala díky starým zápisům a kuchařkám.

Když si uděláte výlet do kopců nad Rožmitálem na Šumavě na jihu Čech, narazíte tam na pozoruhodné místo. Jeden z vrchů se jmenuje Jelínka a stojí na něm sice zchátralá, ale zato opravdu působivá Kaple Panny Marie Pomocné. V jejích útrobách je ukrytá studánka, která prý kdysi měla léčivou vodu.

Velikonoce si obvykle spojujeme s kraslicemi, pomlázkou a zajíčkem, ale v křesťanském příběhu těchto svátků hraje důležitou roli i někdo mnohem méně sympatický – římský úředník Pontius Pilát.