Ve spolupráci se sdružením Sequence vznikla na konci června Česká akademie Komiksu, jejímiž zakládajícími členy jsou kromě výtvarníků, scénáristů a překladatelů také publicisté, teoretici a nakladatelé. O stavu českého komiksu a plánech ČAKu mluvil ve studiu iniciátor jeho založení a zároveň šéf Magnesie Litery, Pavel Mandys.

Ve spolupráci se sdružením Sequence vznikla na konci června Česká akademie komiksu, jejímiž zakládajícími členy jsou kromě výtvarníků, scenáristů a překladatelů také publicisté, teoretici a nakladatelé. O stavu českého komiksu a plánech ČAKu mluvil ve studiu iniciátor jeho založení a zároveň šéf Magnesie Litery – Pavel Mandys.

„Vítejte na premiéře filmu, který má čtyři hodiny. Tedy, on má dvě dvacet, ale bude vám to připadat jako čtyři hodiny.“ Těmito slovy uvedl rumunský režisér Radu Jude svou novinku nazvanou  Je mi jedno, že se do dějin zapíšeme jako barbaři na druhé karlovarské projekci. Měl za sebou už premiéru, kterou postihl hromadný exodus diváků. Není se co divit. I na největším českém filmovém festivalu pořád přežívá mýtus, že filmy by měly být hlavně příjemné a snadno stravitelné.

V Čechách není moc letních festivalů, které by zajímaly zahraniční hudební servery. Kutnohorské Creepy Teepee je světlou výjimkou. Středověká gotika se ve městě potkává s digitálním undergroundem, futuristickým klubovým soundem a dobrodružnými žánrovými přesahy. A hudba zní často jako z jiné planety, výjimkou nebyl ani právě uplynulý 10. ročník.

Japonské reklamy jsou žánr sám pro sebe. Reklama na stavebniny, kde se bojovníci sumo proměňují ve střešní tašky, spot o nové příchuti zeleného čaje s herečkou Meg Ryan obdivující pampelišku. Proč je japonský reklamní vkus tak jiný, jak souvisí se společenskými hodnotami a je v bizarních klipech něco, co západním okem nevidíme? O tom všem jsme mluvili s copywriterkou a absolventkou japanologie Anetou Birnerovou.

Pražské synthpopové trojici Neřvi mi do ucha vyšel po pěti letech existence debut pojmenovaný První album. Se smíchem přiznávají, že na začátku chtěli hrát electro swing, nakonec se ale naštěstí ubírají úplně jiným směrem. Na nahrávce se výborně doplňují přímočaré elektronické beaty s hravým klarinetem a texty, které nejenže jsou tečkou za vším špatným, co obě jejich autorky v životě provází, ale zároveň mají reflektovat i problémy a životy ostatních.

Debata o konsensuálním sexu je po MeToo důležitější než dřív. Věc tak samozřejmá jako dva lidé, kteří spolu mají intimní styk z vlastní vůle, totiž zdaleka samozřejmá není. Alespoň nám to naznačuje třeba společenská debata na Islandu a zde produkovaná TV minisérie Mannasiðir, její anglický název zní Manners, česky bychom ji mohli nazývat třeba Chovej se slušně. Islandský parlament letos v návaznosti na veřejnou debatu schválil nové znění zákona o konsensuálním sexu.

Kanadský rapper Drake byl roky nezastavitelná hitová mašina a mistr vlastního brandingu. Image všemocného a zároveň zranitelného kluka ale pořádně pocuchala prohraná rapová válka s Pushou T, když na povrch vyplynuly některé neznámé informace z Drakeova soukromí. Albová novinka Scorpion naplno ukazuje rapperovu narcistní tvář, kterou jsme dosud nechtěli vidět.

Jeden z nejoslavovanějších současných producentů a zpěváků James Blake byl už od počátku dekády označovaný za exemplární příklad obsese současného popkulturního světa smutkem a depresí. Ve svém projevu na panelové diskuzi Performing Arts Medicine Association teď promluvil o tom, jak život na turné ovlivňuje psychiku hudebníků. A spustil tím celou vlnu diskuzí i souhlasných komentářů.

„Běhám obden, když neběhám, jezdím na kole nebo sportuji jinak,“ říká Jirka, který běhá opravdu rád. A hodně. Za rok uběhne kolem 2 000 km. Takového Jirku máme ve svém okolí všichni. Běhá ráno, místo oběda, po práci, na dovolené, s kocovinou, v zimě, v létě. A když neběží fyzicky, tak mu běží v hlavě myšlenky. Na běhání. Kde končí vášeň, zvyšování fyzičky a relaxace a začíná závislost na sportu? A existuje něco takového vůbec?