„Když si koupíte papouška bez papírů, stanete se vlastně součástí organizovaného zločinu,“ vysvětluje Tomáš Ouhel, jeden z členů týmu Wildlife Guards. Skupina českých a slovenských dobrovolníků se věnuje rozkrývání mezinárodního zločinu na zvířatech a biodiverzitě. Podařil se jim třeba velký zátah na pašeráky želvích vajec v Indonésii, ale případy řeší i v Česku.

„Lidi nedokážou vysvětlit, proč se rozchází. Jedna holka mě začala ignorovat, ale pak mi najednou lajkovala fotky a ozývala se, bylo to divný,“ vzpomíná středoškolák na podivný rozchod. Dívka ho vyghostovala a pak předvedla zombieing. Kluk možná seděl na lavičce partnerských náhradníků (benching), a protože to nevyšlo s jiným, nadešla opět řada na něj. V angličtině se pro takové randící taktiky objevují nová slova, ghostuje se ale i u nás.

Pětidílná minisérie Patrick Melrose zdaleka není jen hereckou one man show celebrity Benedicta Cumberbatche. Příběh hrdiny vyrovnávajícího se s dětským traumatem a životem v arogantní vyšší společenské třídě je spíš důmyslně vystavěným portrétem člověka formovaného a zároveň ničeného nemilosrdnými nároky svého okolí.

Mirik Milan je nočním starostou Amsterdamu. Stal se jím před dvěma lety jako hlava neziskovky, která chtěla přimět město, aby začalo kluby a noční život brát vážně. Nejen proto, že z něj plyne zisk, ale také kvůli lidem zaměstnaných v nočním provozu. „Kluby jsou přece místa, za kterými se spousta lidí do měst stěhuje,“ myslí si Milan, který byl hostem pražského reSITE festivalu. Jde jen o to, aby když skončí párty, nezbyly z klubů zavřené dveře, musí umět fungovat i přes den.

Židovský skeptik se ve skromném britském hororu vydává po stopě posmrtného života a lesních přízraků. Ghost Stories testuje odolnost kardiovaskulárního systému publika, přitom ale ještě stíhá do poměrně vybrakovaného žánru duchařského hororu vnést svěží vítr ironie a invenčních zvratů.​

Komunitní centrum Helem stojí v klidné čtvrti libanonského Bejrútu. Když ho před více než dvaceti lety aktivisté založili, fungovalo jen jako undergroundové hnutí. Později si dokázalo opatřit útočiště a stalo se prvním LGBT centrem v celém arabském světě. Navzdory tomu, že nikdy nedostalo oficiální registraci od úřadů, pořád funguje. Jeho pověst se šíří do všech okolních regionů a vznikají díky němu další podobné organizace.

Výsledky známého stanfordského vězeňského experimentu z roku 1971 by možná nebyly tak šokující, kdyby vědci s jeho účastníky nemanipulovali a nenaváděli je k záměrné krutosti.

Když se řekne festivalová sezóna, mnozí se spíš oklepou znechucením. Fronty na pivo, všudypřítomné reklamy a stage sponzorované velkými korporáty ale nutně nemusí být všude – i v České republice totiž naštěstí existují menší festivaly, pro jejichž organizátory je vždycky hudba na prvním místě. V prvním díle festivalového průvodce Radia Wave vám nabízíme program čtyř z nich: Luhovaného Vincenta, Creepy Teepee, Besedy u Bigbítu a Fluffu.

„Vydávat FŮD jako zin jsme se rozhodly proto, že vychází nepravidelně, jsou to vlastně taková naše zadní vrátka,“ popsaly v odpoledním On Airu dvě ze tří autorek ilustrátorského časopisu FŮD – Bára Müllerová a Bára Tögel. Původně měl být prý o jídle, a i když v podrobném menu najdeme i rubriky jako Ranní kafe, gastronomii se nakonec příliš nevěnuje. Jak tedy vydávání takového časopisu vypadá?

Seriál o sebevraždě středoškolačky a méně i více plíživých traumatech života v kolektivu teenagerů uhranul kdekoho. Druhá série ale ukazuje, že otevírat už zacelené rány se nevyplácí ani scenáristům.