Jan Školník se ve čtyřiadvaceti přestěhoval kvůli rodinné firmě z Prahy až k polským hranicím – do městečka se sedmi a půl tisíci obyvateli. Dneska je mu pětačtyřicet a z kanceláře v místním klášteře, který opravil, řídí kromě podniku několik festivalů a literární domek. Za to, že chce Broumov, jak říká, „vrátit v myslích lidí na mapu Česka“, dostal loni titul Filantrop dvacetiletí. Může ale jeho energie dosáhnout až do pěti místních vyloučených lokalit?

Matěj Novák, jeden z mála Čechů, kteří se vydávají za těmi největšími vlnami na surfu, je protagonistou dokumentárního filmu No Wave Back v režii Martina Smékala. Většinu času tráví ve Španělsku, kde si hledá cestu k vlnám, které není vůbec lehké pokořit. V základu mají běžně přes 6, ale některé končí na 30 metrech.

„Mám tady na Liberecku farmu. S ovcemi jsem denně,“ říká na svahu s výhledem na Ještěd pastevec Roman Zdeněk. Při cestě do kopce se opírá o vysokou dřevěnou hůl. Na hlavě má nasazený masivní hnědý klobouk z plstěné vlny. Stádo ovcí mu pomáhá hlídat jeho čtyřletá černobílá border kolie, která vytrvale běhá sem a tam podle anglických povelů.

„Ani vodu? To ani nepijete?! To je úplně typická reakce, když řeknu, že držím ramadán,“ vypráví Kristýna. Jak se dodržují tradice v ateistickém Česku a znamená ramadán opravdu jen přísný půst? „Někteří lidi si asi myslí, že jsme blázni, ramadán je ale o mnohem důležitějších věcech, než že pár hodin nepijete.“

Na Solo: Star Wars Story jsme šli hned tři. Nadšený nebyl nikdo,  závěrečný verdikt se ale přes víkend každému rozležel trochu jinak. Nicméně se zdá, že výměna původně angažované režisérské dvojice Phil Lord a Christopher Miller (21 a 22 Jump Street, LEGO Příběh) za hollywoodského rutinéra Rona Howarda Hanovi moc neprospěla. Mladý Han je zatím nudnější, než starý Han. To zajímavější z jeho života se odehraje zřejmě až v dalším filmu.

Pustit se do biografie Nicka Cavea, který si přísně hlídá soukromí, není lehký úkol. Komiksový kreslíř Reinhard Kleist zvolil nejsnadnější možnou cestu, pokusil se vyčíst umělcův životopis z jeho songů. V Kleistových obrazech Cave prochází kafkovskou proměnou v brouka a svou kapelu řídí jako jednonohý kapitán pirátské lodi – na pozadí rozděleného Berlína a jeho nočních klubů.

„Když jedu do Benešova, nemůžu si tu dát ani na lavičce pivo. To nebylo ani za Husáka,“ rozčiluje se do mikrofonu postarší muž v parku před Hlavákem. Koná se tu protestní shromáždění proti bezpečnostně-informačním týmům, které park obchází. Mají dohlížet na dodržování jeho návštěvního řádu. S jejich vznikem nesouhlasí občanští aktivisté. Považují je za zbytečné represivní opatření namířené proti lidem bez domova.

February jsou už od vydání prvního singlu Hide Me Under Autumn Leaves považováni za naději domácí kytarové scény. Cesta k jejich debutu Branching Tracks trvala tři roky, během nichž stihli dospět, naučili se nepodléhat tlaku okolí, a i proto mohli přijít s deskou, na kterou jsou sami hrdí. Ve zvukových větvích Branching Tracks jsou vyryté stopy žánrů jako emo, indie rock, shoegaze nebo post-rock, které hudební nadšence z February inspirují.

„​No, už to bude dlouho,“ odpovídá starší studentka gymnázia na otázku, kdy naposledy držela v ruce noviny. „Zprávy čtu jenom někdy. Třeba když se objeví odkaz na Facebooku.“ Tenhle příklad vystihuje vztah velké části dnešních středoškoláků k médiím. Podobně odpovídali i další studenti, se kterými debatovala trojice novinářů z Radia Wave, Respektu a DVTV na Prvním českém gymnáziu v Karlových Varech​.

Pětičlenná indierocková kapela Dalekko vydala novou desku Hudba budoucnosti. Budoucnost, která se ale odráží v textech desky, je podle slov klávesáka Džiana Babana spíše temná. Na druhém studiovém albu kromě vlastních vzpomínek i nostalgie reflektují Dalekko obavy z rozpadu jazyka i významu slov a do mezilidské komunikace podle nich proniká chaos.