Loňský přesun sofistikovanějších „britských Krajních mezí“ na Netflix přinesl skvělou, dvěma Emmy oceněnou epizodu San Junipero, romantické sci-fi ze simulované reality s originálním dilematem v závěru. Zbytek už většina z nás stihla zapomenout. Tentokrát se Charliemu Brookerovi další Junipero nepovedlo, atmosféra nervozity z budoucnosti a nových technologií však jeho šikanérskému humoru i smyslu pro sentiment dobře posloužila ve třech skoro stejně podnětných epizodách.

„Pořád se obklopujeme věcmi, tak proč se na ně jednou víc nezaměřit?“ říká Petra Nováková, editorka vizuální encyklopedie Příběhy věcí. Posledních sto let české historie v ní vyprávějí igráček, vinyl, ale i pistole CZ 75 nebo Husákovy hodiny. Kniha Příběhy věcí se nejraději vrací k předmětům, po kterých nezůstává jen nostalgie, ale i znepokojivé svědectví.

„Nemyslím si, že by se za vlády prezidenta Ruháního udála ve filmové branži nějaká podstatná praktická změna, jde spíš o psychologické uvolnění,“ říká režisér Mohammadreza Farzad. „Menší cenzura je v porovnání s filmem určitě v literatuře. Dobré znamení je, že nálada obecně v Íránu je plná naděje a lidé chtějí čím dál tím víc točit.“

Nový kalendářní rok, to jsou i nové desky, na které se můžeme těšit. Na místě visí ale otazníky. Časy pečlivě připravovaných kampaní jsou nejspíš pryč, ti nejzajímavější a nejinovativnější hudebníci dělají umění nejenom ze své hudby – součástí díla je i způsob, jakým desky vydají. V roce 2018 se tak nejspíše od našich oblíbenců dočkáme novinek jako překvapení. O to víc se na ně ale můžeme třást.

Brian Jay Jones ve své neautorizované biografii George Lucase detailně rozkrývá mýtus režiséra a producenta ve vší úctyhodné rozpornosti.

Devadesátá léta v Česku nebyla jen dobou bezstarostných parties a kulturního boomu, ale taky obdobím výrazné vlny násilí, desítek rasových vražd a zločinů z nenávisti. Je dnes situace lepší, nebo můžeme čekat návrat násilí? Nejen proměny české neonacistické scény popisuje v rozhovoru historik Ondřej Daniel.

Čeští dobrovolníci z organizace Pomáháme lidem na útěku před nedávnem skončili dlouhodobou misi v Srbsku. Tím ale jejich práce nekončí. O dalších aktivitách skupiny, ale i o tom, jak se dá pobyt v uprchlickém táboře zpříjemnit, se v odpoledním rozhovoru rozpovídal Martin Prokš, který učil děti tamních migrantů jezdit na skateboardu.

V Provence je víc než 30 stupňů a u městečka Cadarache tu staví největší fúzní reaktor na světě. Bude se jmenovat ITER a měl by být od roku 2025 schopen vytvořit plazma, díky kterému se bude ve velkých objemech vyrábět ekologická energie. Zatím tu na jihu Francie ale kvete levandule, po vyprahlé půdě pobíhají křepelky a my stojíme na obrovském staveništi.

Každý z nás krom pár výhodně narozených to zažil nebo zažije, hlavně okolo Vánoc. Vymýšlení nejrůznějších výmluv, proč zrovna dneska nemůžete na party. Vyrábění dárků namísto jejich nakupování, protože „to je osobnější“. Ujišťování nájemce, že mu to na účet určitě musí přijít zítra, maximálně pozítří. Jednu věc ale nikdy neukecáte – svůj žaludek. Ten jediný dokáže – roztažen obludnými porcemi bramborového salátu – zůstat vůči vašim výmluvám zcela cynický.

V minulém roce nás hudba nutila přemýšlet, jestli patříme ve společnosti ke většině, nebo menšině, necháme se unášet názorovým středním proudem, nebo se krčíme někde na okraji. Identita se stala tématem číslo jedna, žánry se rozpouštěly a hudba se pevněji spojila s lidmi.