Druhá světová válka dolehla tíživě i na Island. Ze spousty věcí se stalo při kolapsu mezinárodního obchodu nedostatkové zboží a výběr vánočního dárku se proměnil v neřešitelné dilema. Naštěstí tu byly knížky, jejichž produkce nijak výrazně nepoklesla. A tak se zrodila pozoruhodná tradice přiživující (právem) mýtus o Islanďanech jako literárním národu – jólabókaflóð.

„Moje přátelství s Lubou Skořepovou začalo asi před 10 lety, v době, kdy jsme uvažovali o filmu, už měla málo hereckých příležitostí, ale chtěla být pořád v zápřahu,“ popisuje režisér Otakar Faifr spolupráci na snímku Sama, který herečka iniciovala. Diváci mohou díky němu nahlédnout do jejího soukromí, bytu, ve kterém aktivně bojovala s telefonem v ruce za své právo na seberealizaci.

Burleska – umění striptýzu šmrncnutého zpěvem, tancem, satirou a parodií – je v Praze populární už několik let. Epicentrum pražské burleskní scény je bývalé prvorepublikové kino na Vinohradech. Každý páteční večer zde diváci můžou zhlédnout nejlepší české performery i speciální vystoupení zahraničních hvězd tohoto třpytivého oboru, ze kterého dýchá nostalgie minulých dekád.

„Pozitivní přístup k životu je někdy až otravný,“ tvrdí britský psycholog Earl Hopper. Hopper se zabývá také nenávistí a nabádá, abychom se za svoje negativní pocity nestyděli. V rozhovoru mluví také o příčinách nenávisti, jejím překonávání a o tom, proč bychom měli přijímat uprchlíky.

„Přijďte s otevřenou myslí, bez strachu, bez stydlivosti. Přijďte v jakémkoliv genderu nebo identitě. Be yourself. We will welcome you as you are,“ píše se ve facebookové události Meeting New Aliens. Tři do módy zapálení lidé, Jakub Ra, Monina a Sue, se rozhodli zamíchat kartami fashion scény v Česku. Nabírají do své netradiční modelingové agentury nevšedně krásné lidi. Daří se jim tak zvyšovat sebevědomí několika zakřiknutým teenagerům.

Chuť a čich jsou skvělé smysly pro vstřebávání výtvorů z rýže. Bohužel, příjemné pocity pociťované některým z nich nejsou konvertovatelné v lajky na sociálních sítích, což je pro nás mileniály činí téměř bezcennými.

„Bylo mi čtrnáct, když se postavilo první obchodní centrum v Čechách. Bylo na Černém Mostě v Praze. Přesně si pamatuju rozbředlou hlínu, pole a parkoviště, přes které musel člověk dojít od zastávky až k centru. Pořád nemůžu zapomenout na tu aroganci vůči městu,“ říká architektka a spisovatelka Anna Beata Háblová, autorka knihy Města zdí, která se zabývá životem i smrtí obchodních center.

„Když půjde úplný laik do nákupního centra, do jakéhokoliv řetězce, nemá bohužel šanci poznat nic. Jediné, co může udělat, je zeptat se prodavače na podmínky výroby. Prodavač to z pravidla nebude vědět, ale když se zákazník často ptá, předávají to dál na střední management a firma pak vidí, že zákazník žádá udržitelnější oblečení,“ říká Petr Mareš z brněnského sdružení NaZemi, které se specializuje na otázku odpovědnosti firem a pracovních podmínek v oděvním průmyslu.

„Člověk chodí okolo spousty staveb, o nichž nic neví,“ říká architekt Jan Charvát, stojící před oprýskanou boudou v pražském „Sherwoodu“, parku u hlavního nádraží. Stavba s korunou z polámaných lamel tajuplně hučí a působí jako UFO, které tu kdysi přistálo, aniž by si ho někdo všiml. Je to výdech z metra 37 VS, jeden z plicních sklípků pražského podzemí. Charvátova kniha Nádech výdech ukazuje architekturu, které se lidi pohledem vyhýbají, i když by na ní bylo co zkoumat.

V řadě amerických škol laptopy nahradily klasické sešity a učebnice, některým žákům a studentům to ale přípravu na vyučování překvapivě ztížilo. Miliony Američanů totiž nemají doma přístup k internetu. Nemůže za to jen cena, ale i přístup poskytovatelů, kterým se nevyplácí zavádět připojení do chudších oblastí. V některých městech nezbývá lidem nic jiného než si zavádět internet podomácku.