Kraje ve své současné podobě existují už 25 let. Jak se jejich fungování osvědčilo? Co se za uplynulé čtvrtstoletí povedlo a na čem je třeba zapracovat? Odpovědi jsme hledali v bilančním seriálu a také v exkluzivní debatě s bývalými i současným hejtmanem Pardubického kraje.

Zelené cesty za sídlištěm jako rychlá zkratka do přírody. To je plán chrudimské radnice, která počítá s obnovou zaniklých stezek ve směru na obec Topol. A právě ta nápad ostře kritizuje a snaží se prosadit některé změny. V příspěvku redaktora Josefa Kopeckého uslyšíte, co odpůrcům vadí.

Není to jenom show. Jde o živé muzeum pod širým nebem, kde se potkává historie s přítomností. Právě tak popisují organizátoři program tradiční pardubické akce. Letos vychází na 7. a 8. června.

Při pátrání po první písemné zmínce o Čechách se musíme vrátit hodně hluboko do historie. Víme, že první slovanské kmeny přišly na naše území z východu, z dnešního východního Polska či Běloruska a bylo to přibližně v polovině 6. století.

Barokní kostel a hřbitov na místě pohanského háje. Tajemný kříž uprostřed Lesů u České Třebové a řeka, která v minulosti už mnohokrát ukázala svou sílu. To jsou místa, která spojuje těžko popsatelná tajemná energie.

Byli to šimrací broučci, které jsme na kolínském koupališti u Drožďárny, v polovině padesátých let minulého století, hledali s bráškou Kájou kolem deky, na které jsme leželi s maminkou. Broučky jsme jí položili na ruku nebo na nohu a oni lezli a maminku šimrali.

Soutěžní recept: Prezidentská bábovka od Ludmily Šmídové. Rada z etikety Ladislava Špačka: Kdy podávat kávu. Krkonošský pivní sýr.

Káva je dnes oblíbeným a ceremoniálním nápojem. Do Evropy se dostala v roce 1683, i když první zmínky se objevily už o něco dřív v Benátkách. České země poznaly kávu až po bitvě u Vídně, kdy při úprku Turci zanechali ve svém ležení žoky se zelenými boby.

„Je mi devět let a mám mámu jen pro sebe. Jsme na všechno dvě. Pak se narodí brácha. A všechno je najednou jinak. Vím, že nejsem sama. Skleněné děti jsou všude kolem nás — tiší pozorovatelé, kteří se učí žít ve stínu nemocného sourozence.“

V českých končinách se o pivním sýru poprvé zmiňuje profesor Laxa ve své sýrařské učebnici z roku 1924, když píše: „Sýr pivní (pikantní) jest kořeněný sladký sýr tvarohovitý…“. K těm, které se u nás později vyráběly, patřil i znamenitý Krkonošský pivní sýr.