Jméno proslaveného motorestu nedaleko Brna zná asi každý, kdo někdy jel po dálnici D1. A devět dřevěných křížů skutečně stojí opodál coby připomínka rodinné tragédie z druhé poloviny 16. století.

Zajít si do přírody a udělat si tam fotografii z výletu. To je běžná a hlavně neškodná věc. Někdo ale má touhu svoji přítomnost nějak zvěčnit – vyrytím jména do kmene stromu nebo vyškrábáním iniciál do skály. Každou takovou činností ovšem přírodu ničí. A stejné je to se stavbou kamenných věžiček.

Napadlo vás někdy, jak to asi dělají obce, ve kterých je jen několik obyvatel, ale díky turistickému ruchu se během sezóny zaplní lidmi? Jak tyto velké výkyvy zvládají obecní studny a vrty a jak si s tím pak poradí třeba čistírna odpadních vod?

Pohledy k nezaplacení a nové zážitky z míst, která nikdy nebyla přístupná pro veřejnost. To slibuje návštěvníkům Radomír Přibyla, kastelán zámku v Hradci nad Moravicí v Moravskoslezském kraji. Pustí je totiž do otevřené věžové vstupní části Červeného zámku. Kdo do ní zavítá, uvidí zámek a okolí nejen hezky z výšky, ale také si bude moct prohlédnout historický rumpál.

Na maso stačí jen sůl a pepř a fazole dodají koláči příjemnou strukturu na skus. A když uděláte bramborovou kaši tak, jak ji dělá Květa Magurová z Vrchlabí, bude hedvábná jako ten nejjemnější samet.

Soutěžní recept: Slaný masový koláč s fazolemi od Květy Magurové. Lípa považují za svou všichni Slované. Léto na grilu: Houby podle Ivana Vodochodského, recept na náplně.

Lípa a její košatá koruna s podmanivou medovou vůní provází lidstvo už dlouhé tisíce let. Na světě byste našli asi 30 druhů lip. Mezi naše původní ale patří pouze lípa velkolistá a lípa srdčitá. Poznáme ji podle typických listů tvaru srdce, těžko zaměnitelným květům i omamné vůni, za kterou se právě v tomto období stahují včely z širokého okolí.

Dům historie Přešticka v Přešticích zve na výstavu Správná dvojka – medvídek a panenka. Výstava zaplnila hračkami ze soukromé sbírky Boženy Rambalové polovinu přízemí.

Nedávno jsem si postěžoval moudrému mladému muži, že si už nedělám žádné plány do budoucnosti. Usmál se a poklepal mi na rameno: "Pane Fousku, nevzdávejte se, jak tak na vás koukám, budete tady ještě dlouho."

Její příběh se začal psát před sedmdesáti lety. Teď se Gočárova galerie, dříve Východočeská galerie v Pardubicích, přestěhovala. Novým sídlem se stala zrenovovaná budova historických Winternitzových automatických mlýnů na pravém břehu řeky Chrudimky.