Ozvěny Ji.hlavy přes zalehlé uši, plus jedničky na oslavách a pravidla alfa samectví. Obsah tradičně tvořený v pozdních nočních hodinách. Do nového roku si budeme přát, aby se to zlepšilo.

Co se v mládí naučíš, nad tím jednou zacringuješ. Cykličnost času s sebou přináší dramaturgický odstup, střízlivý nadhled i zhoustlou atmosféru trapnosti. Jak z toho ven? Konec už je na dohled.

Šťourání a dloubání do otevřených ran. Test trpělivosti i síly přátelství. Sebemrskačské pokusy o humor a hranice mansplainingu. A teď jsme zase jakože o něco málo lepší lidi.

Bulgur, nádobí a Četnické humoresky. Hejtu se moc nestihlo, to už tak bejvá, když polovinu epizody zabere lovení v paměti společné minulosti. Každý den je překvapení a jak říká Dana Drábová - risk je i vstát ráno z postele.

Pravidelná rubrika otevřela staré i čerstvé rány, v kterých jsme se s chutí podloubali. Následoval výčet nechutností, které nabízí sdílený lidský prostor, což je, zdá se, nevyčerpatelné téma. Kolikrát v tom utopíme i nasyslené finance.

Jídlo s příběhem, veselé barvičky, motivační citáty a trocha toho kutilství. Epizoda s aspirací na rekordní počet hejtů za minutu. Typický blíženci.

Prokletá epizoda - opožděnej release, příbory v pozadí, ztracenej materiál, kuckání a kašlání. Hejt na jídlo a „dobrosrdečný“ debílky. Svět se hroutí pod rukama, pozdě, ale přeci.

Horký hrnek, dobrá školka a promyšlený název pro posluchačstvo. Kde se bere pocit moci, komu nesebrali hada a kdo zachránil ježečka? Nový rok, starý kydy.

Bruno vidí jednorožce a ukazuje zadek. Pepuna vidí rudě a ukazuje jak se mluví v Jihlavě. Dejv vidí příliš možností přepravy vlakem a ukazuje moudrost. Poslední epizoda roku jak se patří.

Sestříhaný záznam ji.hlavského vajbování. Chození po tenkém ledě je naše hobby. Úspěšné prolamování ledů už ne tolik. Jak to dopadne, když se tyto dvě (ne)schopnosti sejdou v kombinaci? Suďte.