Poslední generace

"Jaké to je dospívat v době, kdy nikdy nebylo jednodušší se seznámit, a přesto máme méně sexu než generace před námi? Seznamky, sociální sítě, tlak na výkon i únava ze školy a práce. To všechno může ovlivňovat naše vztahy, intimitu i chuť na sex. Znamená ale méně sexu skutečně problém?" Takto se ptá mladý autor Jakub Sedlák nejen sám sebe, ale pátrá i skrze otevřené příběhy Aničky a Filipa. "Co se změnilo v našem přístupu k intimitě. Možná nejde o to, kolik sexu máme, ale co od něj očekáváme."

Celý život byli mezi sebou zaměňováni. Oblékáni do stejného oblečení, nuceni do podobných zájmů, zařazováni do společné škatulky. Jejich vlastní identity jakoby se slily do jednoho celku. Dva bratry, dvojčata a nejmladší ze všech dětí, v rodině neosloví jinak než „vy dva“, „bráchové“ nebo „kluci“. Jejich sestra Veronika se pokusí slitou identitu svých bratrů oddělit. Během rodinného víkendu si sedne k rozhovoru s každým zvlášť. Mluví s Honzou a Tomem. Existuje mezi dvojčaty nějaké magické pouto? Nebo jsme to my, kdo jim pouto přisuzujeme?

Po dokumentu následuje rozhovor Terezy Rekové s autorkou Veronikou Huškovou, aktuálně studentkou JAMU a absolventkou MUNI (kde natočila v Poslední generaci již dříve uvedený dokument "V lavině musíš plavat"). Dokument "Ti dva" byl nominován na prestižní mezinárodní cenu PRIX EUROPA 2026 Student Award – Rising Star v Berlíně. I o tom bude řeč. A taky o tom, jestli mají dvojčata nějaké pouto či jednotnou paměť, a jak se na ně svět dívá v různých kulturách. 

Zvuk: Pavel Zgarba

Autorský dokument o životě mladých lidí s atopickým ekzémem a jejich ne/schopnosti navazovat a žít partnerské vztahy. Autorka se tímto tématem zabývala podstatnou část svých žurnalistických studií, přičemž novou dynamiku dokument získal, když se při svém studijním pobytu ve Francii zamilovala. A měla strach. Přijme ji její milý i s její nemocí?

Autorka: Monika Peková, dramaturgie: Martina Pouchlá, zvuk: Pavel Zgarba.

Jako dítě utekl před válkou, jako dospělý hledal domov v horách, hudbě a lásce. Intimní audiodokument o přežití, ztrátě a samotě po smrti ženy, s níž sdílel celý život. Někdy svět padá tak rychle, že neběžíš, ale kloužeš. A buď se přizpůsobíš pohybu, nebo zmizíš. Dokument vypráví příběh muže, který byl ještě jako dítě vyhnán z domova a většinu života hledal místo, kam by skutečně patřil. Petr Prachtel, světoznámý horolezec. Jako šestiletý uprchl před válkou. Syn českého Němce. Návrat domů podstoupil sám. Bez rodičů. Bez jistoty, že někam patří. Dětství se mu smrsklo na cestu, dospívání na vnitřní přežití. Poválečná realita nebyla návratem k normálu, ale k další nejistotě. Národnost se stala problémem, jazyk zátěží a identita pastí. Příslušnost k jakémukoli „my“ byla stále nejistější. Únik našel v horách, v hudbě, v psaní. A časem také v ženě, s níž sdílel život desítky let. Ne jako idylu, ale jako společný výšlap. Bez iluzí, se zodpovědností za každý krok. Pak přišla nemoc a dlouhé umírání. Měsíce péče. Bez patosu. Bez dramat. Jen pomalé drolení blízkosti, která byla po celý život oporou. Po její smrti zůstalo ticho. Ne pokojné, ale drtivé. Prázdno. Ne smutné, ale osamělé. Dokument nenabízí terapii ani výklad dějin. Nabízí setkání. Se stárnoucím mužem, který přežil válku, emigraci, návrat, lásku.. a teď zůstává sám. Není to příběh hrdiny. Je to příběh člověka, který pochopil, že když se svět řítí, nezbývá než se naučit pohybovat v jeho troskách. A že někdy největší odvaha není přežít válku, ale zůstat naživu, když skončí. Autorka: Veronika Hušková, dramaturgie: Brit Jensen, zvuk: Filip Johánek.

Co znamená žít naplno, když víš, že můžeš spadnout? Debata s mladou dokumentaristkou Veronikou Huškovou a horolezkyní s kardiostimulátorem Markétou Hanákovou o odvaze, ztrátě, odpovědnosti a hranicích, které nejsou nakreslené v mapě, ale v člověku. Moderuje dramaturg podcastu Poslední generace Jan Hanák.

Odvaha není o tom nemít strach, ale o tom jít dál. Odvaha se neprojevuje v heroických gestech, ale v drobných rozhodnutích. Zůstat, když by bylo snazší odejít. Vydat se na cestu, i když nevíš, jak dopadne. Do života aktivní horolezkyně Markéty vstoupila nemoc. Okamžik, kdy se všechno zastavilo. Svědčí o tom, že paradoxně právě tahle chvíle ji posunula opět do pohybu. „Ta zkušenost mě nakopla ještě víc do hor.“

Debata neříká, jak žít. Ale ptá se, co všechno jsme ochotni odkládat a proč. A připomíná, že někdy největším rizikem není pád. Ale to, že nikdy nevykročíme.

Jako dítě utekl před válkou, jako dospělý hledal domov v horách, hudbě a lásce. Intimní audiodokument o přežití, ztrátě a samotě po smrti ženy, s níž sdílel celý život.

Někdy svět padá tak rychle, že neběžíš, ale kloužeš. A buď se přizpůsobíš pohybu, nebo zmizíš. Dokument vypráví příběh muže, který byl ještě jako dítě vyhnán z domova a většinu života hledal místo, kam by skutečně patřil. Petr Prachtel, světoznámý horolezec.

Jako šestiletý uprchl před válkou. Syn českého Němce. Návrat domů podstoupil sám. Bez rodičů. Bez jistoty, že někam patří. Dětství se mu smrsklo na cestu, dospívání na vnitřní přežití. Poválečná realita nebyla návratem k normálu, ale k další nejistotě. Národnost se stala problémem, jazyk zátěží a identita pastí. Příslušnost k jakémukoli „my“ byla stále nejistější. Únik našel v horách, v hudbě, v psaní. A časem také v ženě, s níž sdílel život desítky let. Ne jako idylu, ale jako společný výšlap. Bez iluzí, se zodpovědností za každý krok. Pak přišla nemoc a dlouhé umírání. Měsíce péče. Bez patosu. Bez dramat. Jen pomalé drolení blízkosti, která byla po celý život oporou. Po její smrti zůstalo ticho. Ne pokojné, ale drtivé. Prázdno. Ne smutné, ale osamělé.

Dokument nenabízí terapii ani výklad dějin. Nabízí setkání. Se stárnoucím mužem, který přežil válku, emigraci, návrat, lásku.. a teď zůstává sám. Není to příběh hrdiny. Je to příběh člověka, který pochopil, že když se svět řítí, nezbývá než se naučit pohybovat v jeho troskách. A že někdy největší odvaha není přežít válku, ale zůstat naživu, když skončí.

Autorka: Veronika Hušková, dramaturgie: Brit Jensen, zvuk: Filip Johánek.

Medik o svobodě, strachu a naději. Esoterička o slovanské vzájemnosti. Babka podnikateľka o Nežnej revolúcii. „Začala som inak premýšľať nad tým, čo pre mňa znamená sloboda.“

0:00

Před šestatřiceti lety hýbali dějinami studenti. A ptali se. Na to, co jim bylo dlouhá léta zamlčováno. Jak jsou na tom studenti dnešní? Na co se ptají oni a co se dozvídají? I druhou sérii autentických nahrávek z různých koutů Česka a Slovenska uvádí debata s jejich autorkami, studentkami brněnské žurnalistiky Nikol Junkovou, Elou Louženskou a Amy Wöllner.

23:24

Člověk se nemůže cítit svobodně, pokud nemá naplněné základní potřeby

Nikol Junková oslovila mladého studenta medicíny Honzu. Cítí se ve svém životě svobodně? Co mu ten pocit dává nebo bere? Jak se pozná, že je společnost opravdu svobodná? Věří v budoucnost? Jak čelí strachu?

33:31

Dá se doufat bez naivity? A mít strach a zároveň sílu k dalším krokům vpřed?

Ela Louženská zapnula rekordér hluboko po půlnoci ve sdíleném studentském bytě a začala nahrávat rozhovor se svou spolubydlící, studentkou environmentálních studií Johankou. Mluvily spolu o světě, ve kterém se mísí strach s nadějí. Ve kterém i ve svobodné zemi denně vedeme bitvy v sobě samých o slova, která bychom měli použít.

46:37

Keď som sa jej spýtala na Nežnú revolúciu, rozplakala sa a nemohla dlho prestať. A ja som začala inak premýšľať nad tým, čo pre mňa znamená sloboda

Amy Wöllner oslovila svoju babku, ktorá sa v deväťdesiatych rokoch rozhodla podnikať a založila úspešnú firmu.

Tichý svět slezských evangelíků. Sedmnáctiletý socialista. Babka zo Šaríša. „Na dedine žijú gazdovskí ľudia a gazdovia do politiky veľmi nešli, iba do práce.“

0:00

Před šestatřiceti lety hýbali dějinami studenti. A ptali se. Na to, co jim bylo dlouhá léta zamlčováno. Jak jsou na tom studenti dnešní? Na co se ptají oni a co se dozvídají? Autentické nahrávky z různých koutů Česka a Slovenska uvádí debata s jejich autory, studenty brněnské žurnalistiky Danielou Chroboczkovou, Karlem Staňkem a Vanessou Kravčíkovou.

22:00 

Tichý svět slezských evangelíků

Daniela Chroboczková se vydala do rodného Slezska zaznamenat postoje tamějších věřících. Nestává se z kdysi utlačované skupiny křesťanů, která se scházela mnohdy potají nebo svou víru žila navzdory systémovým útlakům, novodobý utlačovatel jiných menšin? Jak vnímají své postavení ve společnosti, svou roli v rozdělení i stmelování rozdílných pólů. Dokáží prožívat svou víru a názory, které z ní vyplývají ve svobodě a respektu k druhým?

39:16 

Sedmnáctiletý socialista

Tendence k radikálnímu socialismu mezi nejmladšími dospělými nevymizely. Po Sametové revoluci v listopadu 1989 se očekávalo, že k tomu postupem času dojde, že komunistické myšlenky jednoduše vymřou spolu se svými nositeli. Nestalo se tak. Karel Staněk se s jedním velmi mladým socialistou setkal. Je mu sedmnáct a studuje gymnázium.

58:17 

Babka zo Šaríša. Chlieb, mlieko a spomienky

Vanessa Kravčíková natáčala so svojou babkou Helenou na východnom Slovensku. Pokiaľ by pre vás tamojší špecifický dialekt predstavoval problém, preklad do spisovnej slovenčiny je na webe https://www.tema21.cz/clanek/posledni-generace-proc-lide-mluvi-veri-ci-voli-podivne

Dokument s rappery Vladimírem 518 a Hey Yendou. Autor Lukáš Hulenka se v něm zabývá vztahem rapperů a společenských pravidel. Pokouší se ukázat hip-hopovou kulturu jako něco, co v sobě nese možnost emancipace různých subkultur a etnik, svobodu vyjádření a snad i přímo protisystémový rozměr. Jak píše zvukový mistr Filip Johánek, „stárnoucí Vladimir 518 má za sebou dlouhou cestu nejen v hudebním průmyslu a pravděpodobně vykazuje známky dostatečné sebereflexe k tomu, aby dokázal zhodnotit své místo ve světě a v systému a co mu tento systém bere a dává. Skoro by se dalo říct, že dostal díky Lukášovi šanci říct, co si myslí nebo jak by se chtěl ideálně prezentovat před světem a využívá ji jako člověk i jako postava českého rapu a showbusinessu. Mladší respondenti zní v dokumentu rázněji a o to naivněji, i když na konci přiznávají: ‚My rádi plkáme, konečně nás někdo poslouchá, my ti vlastně děkujeme.‘ Revoluce se tak zase poněkolikáté neděje, avšak autor si díky tvorbě dokumentu mohl projít cestu svých oblíbenců a reflektovat tak svůj vztah k systému, ať už tím myslí cokoliv.“

Autor: Lukáš Hulenka, dramaturgie: Jan Hanák, zvuk: Filip Johánek.

„Problém není v pravidlech, ale v našem nedostatku empatie.“ Debata občanského aktivisty Matěje Hollana s mladým dokumentaristou Lukášem Hulenkou. Může být systém nejen spravedlivý, ale i milosrdný? A lze vůbec tvořit společnost bez systému? Debata vychází z autorské dokumentární rekonstrukce Málem v base.